Pokoje Fodor

Obyvatelé pokojů:

1. pokoj - Adrianna Sangster & Grace Keller
2. pokoj - Sean Ciar McLoughlin & Noah Sangster

Samozřejmě, že jí rád pomohl, přes léto zkrásněla. "A kde jsi strávila prázdniny ty? Dle tvé opálení hádám někde u moře, sluněním, popíjením koktejlů a kukováním plavčíků?" Hádá a kulišácky se na ni usměje. S taškami problém neměl, i když jich táhl několik, horší to bylo, když chtěl projít dveřmi, ale nakonec si poradil.
"Kdo by to čekal... asi jsem ztoustl... Emma mi říkala, že nemám pojídat tolik dortíčků." zažertuje na svůj účet a pokračoval budovou. Bylo to zvláštní, jelikož budova byla doslova prázdná.
Následoval ji těsně za ní, takže se mu dostal pohled i na její pozadí, s kterým si dal na čas a chvíli jej obdivoval. Při tom jej napadli trochu nemravné myšlenky.
"Věř mi, Adrianko, jsem ráda, že mi zrovna ty děláš společnost" Ano, je doopravdy rád. I když Emmu má taky rád, ale nemusí sledoval jak nabaluje kde jakého druháka.
"Baví mě to, hlavně když můžu vypadnout z domu a na stavbě jsem pryč celý den..." prohodí až příliš jednoduše.
Dojde společně s ní k ní do pokoje a pomalu odkládá její tašky k posteli, kterou ukázala. Některé dá na postel, některé vedle. Svou tašku odloží bokem a poté se otočí k Adri a ruce si dá do kapes. "Je dobré být zpátky." prohodil a poté se usmál na Adri a rozhlédl se po jejím pokoji. Byl útulný, je zvědavý, jestli bude mít ten samý co loni nebo jiný. Bůh ví.

Už mu na jeho otázku chtěla odpovědět, ale on si odpověděl sám. Ano přesně tak. Prázdniny strávila hezky u moře, na sluníčku, taky v barech a v klubech. Je mladá holka a užívá si dokud může. Až ji bude padesát let, už si tolik nebude mot užívat. "Ano přesně tak. Jak jinak bych si já mohla užívat prázdniny." uchechtla se nad tím. Když chce, tak si umí užívat. Samozřejmě užívání neznamená jenom sex. Možná je to tím, jak se ji nedostávalo moc pozornosti od rodičů a proto už od mala chce pozornost od jiných a hlavně se snaží zabavit, jak nejvíc to jde. "Emma asi bude potřebovat brýle. Buď v klidu, já poznám, kdy je kluk tlustej díky pojídání dortíčků a nebo vypracovanej a ty to tělo máš pěkný." řekla s úsměvem na tváři a olízla si rty. Samozřejmě pomyslela hned a sladké. Taky by si později mohla něco dát. "No ještě aby jsi rád nebyl..pff.." zavrtěla nad tím hlavou a dále se věnovala tomu, aby ji dal k posteli její tašky, ve kterých měla snad všechno potřebné a že pro ni byla každá druhá věc potřebná. "No, jen doufám, že budu sama. Nějakou frajerku tu opravu nechci mít." zavrtěla nad tím hlavou a porozhlédla se kolem sebe. Pokoj měla snad stejný jako minulý rok. Bylo tu pěkně to se muselo uznat, ale nemá to na tu dovolenou, kde ona byla. A že si to mohla díky bohatým rodičům dovolit. Co by i zajímalo je, jestli už je tu i její bratr. Že by šla pak na návštěvu. Chmm. Možná později.
S úsměvem na rtech se rozešla k Jakeovi,hned co si prohlédla pokoj a letmo ho líbla na tvář. "Díky siláku." ušklíbla se a váhu přenesla na jednu ruku, přičemž se mu dívala do očí. "Se pak někdy přijdu podívat na tvůj pokoj." řekla s uchechtnutím.

On zná více způsobů, jak si užívat prázdniny, ale říkat to před ní nebude, vlastně by to nahlas nevyslovil ani před Emmou, ostatně je to ale kluk a některé myšlenky musí zůstat v jeho hlavě.
Uvelebil se na její posteli a lehl si na ni. Zavřel oči a paží si je zakryl. "Emma říká, že na pokoji máme měkčí postele, ale to nezkusila tu tvoji. Už mě odsud nedostaneš." Sundal si ruku a mrknul na ni a usmál se na ní. Na chvíli s ní navázal oční kontakt a poté se posadil.
Jakmile jej políbila na tvář, skousl si ret, ale přitom se usmíval. Na chvíli se rukama opřel za zády a roztáhl trošku nohy, přitom se na ni díval. "Nemáš zač."
Za chvíli si ji za ruku si ji přitáhnul a stáhnul ji vedle sebe na postel. "A proč tu chceš být sama?" Popíchnl ji, ale docela to chápal. Spolubydlící umí do pokoje přijít v nejnevhodnější okamžik a když u něj je Emma skoro každý večer, je to trapnější než nikdy víc.
Otočil se k ní, přitom dal jedno nohu na postel, ale tak aby boty byla ve vzduchu a nešpinil jí povlečení.
"Tak doufám, že příjdeš a že budu mít pokoj pro sebe. Byla by pak větší zábava." zasměje se a položí si ruku na její stehno. Ups, stane se.

Docela se divila, jak velkou má drzost vlézt ji do postele aniž by se zeptal. Jediné štěstí mel v tom, že svoje boty nechal hezky mimo postel a neušpinil ji tak peřinu, pod kterou bude spát. Ruce založila na prsou a dívala se na něho. Snad tu nebude spát, žádný takový. Ona tu dneska spí sama popřípadě se svoji otravnou spolubydlící. Aspoň si ho mohla pořádně prohlédnou aniž by to viděl. Byl to kus chlapa a pohled na něho ji vykouzlil vždy úsměv na tváři. Třeba jako teď. Tak to v žádném případě jako." uchechtla se a ještě dodala. "ty si budeš spát hezky ve své posteli" řekla s mrknutím a dívala se na něho. Při pohledu na něj, né že se ji vykouzlil úsměv na tváři, ale taky ji napadlo dost věci, co by se mohlo stát. Vyjekla, když ji k sobě stáhl na postel a plácla ho do hrudi. "Hej." zasmála se a hned odpověděla na jeho otázku. "No proč myslíš? Aby mě tu mohli navštěvovat fešáci jako ty a bez vyrušení nějaké spolubydlící." řekla s lišáckým úsměvem a přitom si ho pomalu prohlédla. Jakmile se pohledem střetla s tím jeho, kousla se do spodního rtu. "Tak samozřejmě, můžeš mě čekat kdykoliv, kdy bude čas." ušklíbla se, lehce hlavu naklonila ke straně a na jeho ruku, kterou položil na její stehno nic neřekla. Pouze v podbříšku ucítila lehké zašimrání čemuž se musela usmát, ale on však nemohl tušit, že se usmála zrovna tomuhle. "Jakeu, Jakeu." lehce se zasmála a dívala se mu pořád do očí. Z očí se dá toho hodně vyčíst.

Škoda. Pomyslel si, ale nahlas to neokomentoval. Ale vůbec netušil, jestli bude spát ve své posteli. Pokud se mu do postele bude cpát Emma, tak on asi skončí tady nebo bude muset ležet s Emmou nebo si bude muset jít lehnout vedle ní. Ale osobně by bral první nebo druhou možnost. "A řekneš to i Emmě?" poznamená se smíchem a poté oplatí úsměv.
Když jej plácne do hrudi, nic to s ním neudělá. Hruď má pevnou a tak se jenom uchechtne. "Tak v takovém případě se strašně moc těším, až mě jednou příjdeš navštívit.." Oznámil jí a jemně si navlhčil rty. Zahleděl se do jejích modrých oči a musel uznat, že s nimi vypadá trochu nevinně, takový ten typ holky, kterou je třeba ochraňovat, ale on moc dobře věděl, že to tak není, tahle holka se o sebe za každé situace umí postarat. Ale on by se jí vždycky zastal.
Sledoval její reakce, když jí dal ruku na nohu a musel se usmát. Neplácla ho přes ruku, ani ji neoddělala, ale usmála se. Bral to jako dobré znamení. Sjel na bok její nohy a prsty jí přejel od kolene až nahoru k boku. Pak ruku sundal a místo toho se dotkl prsty její tváře a na sucho polkl. "Adri, adri..." zašeptal jí na oplátku. Pořád se jí díval do jejích očí a usmíval se.

Samozřejmě by ji nevadilo, kdyby spal tady v pokoji, v jejím pokoji, ale přeci jen by se mohlo něco stát. Neříká, že by s ní nechtěla nic mít, je pohledný, milý a kluk tak akorát, ale přeci jen ji jedna věc, pořád táhne zpátky. "No nevím nevím, to ji nejspíš bude muset pořádně vysvětlit ty." řekla a pokrčila nad tím rameny. Pokud si o něm Emma něco myslí, tak to nezmění. Bud ji o tom bude muset přesvědčit nebo poslouchat to, co si ona o Jakeovi myslí. No je to složité a ona se do toho moc hrabat nechce. Plácnutí do jeho hrudi bylo automatické, když ji shodil k sobě na postel. Nejhorší bylo, když ji někdo vylekal, pořádně, ona pak nemohla usnout. Když by se to stalo ráno, to se ještě dá, ale pokud by ji někdo vylekal odpoledne nebo večer, neusne. Kdyby měla trochu jinou minulost, možá by nebyla tam, kde je teď. Ale co má dítě dělat, když pozornost od rodičů nedostává a skoro ani od bratra. vyhledává to jinde. Možná díky tomu se naučila, dívat se dlouho lidem do očí a něco z nich popřípadě vyčíst. Nad tím, že se moc těší na její návštěvu v jeho pokoji se jen pousmála a nějak se k tomu dál nevyjadřovala. Možná v tom vidí trochu víc než ona, kdo ví. Ale zase bere to, že jsou kluci takoví. Zatím ho neplácla, co když si jen tu ruku tam položil? Jediné co z toho měla bylo příjemné zašimrání v podbříšku, což mu nemohla ani říct. pouze se usmála. Podepřela si rukou hlavu a podívala se na jeho ruku, která přejíždí po její noze. Uchechtla se nad tím lehce a zovu se mu podívala do očí, když se dotkl její tváře. "I ty jeden hříšníku." zasmála se. "Radši nechci vědět, na co teď myslíš. A věím,že to hezké věci budou." zasmála se tomu.

Protočí oči, jako by sama nevěděla, že vysvětlit Emmě je nemožné, to už je lehčí ... no vlastně cokoli. Musel se nad tím zamyslet. Ostatně vždycky to tak bylo, Emma dělala věci protože prostě chtěla, někdy byla bláznivá a střelená a každopádně jí ale nikdy její nápady nerozmluvil. Už se nad tím nevyjadřoval, ostatně neměl důvod, když tu před ním byla Adri.
Emma byla kamarádka a to ostatně byla i Adri, ale kdo ví, jak to Jake doopravdy vnímal. City měl jako by vzálený faktor, už jen vzhledem k tomu, jak dopadli jejich rodiče.
"Po pravdě Adri... Myslel jsem na mámu a tátu... myslím tím své pravé rodiče, jak dopadli a to se milovali..." pokrčí rameny, jemu to ale hezké nepřišlo, nakonec jenom zatřepal hlavou a přešel to jako mávnutím ruky. "Co sis myslela, že se mi honí v hlavě?" Na chvíli se odmlčí. "Že tě chci položit do tady těch pěřin a vyjet po tobě?" zasměje se nenuceně, ale možná jenom možná na to myslel, než pomyslel na rodiče, ale kdo ví...

Pokud si Emma za něčím stála, tak ji to jen tak člověk nevymluví. Nechá ji v tom, ať ji o opaku toho, co si ona myslí přesvědčí on. Přeci jen si to myslí o něm, ne o Adrianně. Kdyby to bylo o ni, možná by s tím něco dělala. Ale ví to podle sebe. Dokud se o tom sama nepřesvědčí, názor nezmění. Hlavně neměla moc náladu se bavit o Emmě. Přeci jen tu byli jenom oni dva. Ona ne. Pokud ten dotyčný není s Adriannou, tak se o něm nerada baví. Spíš by raději řešila je dva. I když mezi nimi nic není. Ona měla sice v pohodě rodiče, měla je pořád oba spolu, ale jediný to špatný bylo, ta jejich práce, díky které neměli čas na své děti a oni museli vyhledávat pozornost u jiných. Na jeho rodiče, nic raději neřekla. Místo toho mu raději odpoví, co si myslela, že se mu honí hlavou. "Jak já mám vědět, co se ti honí hlavou chm? Neumím se lidem vetřít do hlavy." řekla s lehkým úsměvem a prohlížela si jeho obličej. Nakonec však stejně zakotvila v jeho očí. "Jak říkám. Nevím, co se ti honí hlavou." pokrčila nad tím rameny a dál se na něho dívala.

Prohlížel si ji a poté se sehnul a pozoroval tu mezeru mezi jejich obličeji. Tak blízko, tak blízko. Nepatrně a opravdu, pravdu pomalu se posunul, ale dejme tomu, jenom o dva centimetry k jejímu obličeji.
Rukou vyjel po jejím rameni a začal si hrát s pramínkem jejích vlasků. Měl rád blondýnky a Adri blonďaté vlasy doopravdy slušeli. Doufám, že nedostane nějaký střelený nápad si svoje vlasy ničit a barvit si je. I když taková red heada.
"Vážně? ... Mě to totiž připadalo, jako kdybys měla slušnou představu, co se mi honí hlavou." Pokouší jí a konečně se jí podívá do těch krásných, modrých očí.
Opět trochu zmenšil mezeru mezi nimi. "Mohl bych ti to ukázat, na co myslím." Nenuceně se zasměje, ale jenom krátce, poté zvážní. Její oči byly vážně impozantní a to ho omračovalo. Ani nevěděl proč.

Musela se usmát nad tím, co dělal. Sice nedávala na povrch nic znát, ale uvnitř pořád cítila ty příjemné motýlky. Sympatie. Zatím ho nějak nezastavovala, sama neví k čemu je až schopný dojít, nebo k čemu vůbec dojde. Raději si počká a buď ho pak zastaví nebo ne.
Rozhodně si neplánuje barvit vlasy. I přes to, co se říká o blondýnkách, ji tahle barva vyhovuje a hlavně je přírodně blond. K ní blonďatá patří a to nehodlá měnit. A už vůbec ne kvůli někomu. "No tak nebudu ti lhát, já si vždycky něco myslím, ale nahlas to neříkám. Jak kdy teda." řekla se zasmátím. Ona si uměla otevřít pusu to ano. Dokázala říct, co si myslí, ale v téhle situaci nic neříkala. "Tak prosím, ukaž. Nechávám ti volné pole, ale nevím nevím, jestli se mi to bude líbit." řekla schválně se smíchem a sledovala ho, co se bude dít dál. Co on bude dělat dál. I když ji je to tak nějak jasné.

Rychlejší chůzí jsme dorazily do kolejí. Z předešlých roků se tu nic nezměnilo, avšak cítil jsem tu menší nádech změny. Prsty jsme měli stále propletené, začínalo mi to být více příjemné. Položil jsem kufr, abych mohl otevřít dveře.
Prohlédl jsem si celou společenskou místnost. Nijak se nezměnila, možná se tu přesunulo pár věcí, ale stále to bylo to poklidné místo, kam si může kdokoliv přijít a klidně tu prosedět celý den. /Taky se tu dobře hrají hry/
Vystoupali jsme menší schody a stáli u velké chodby pokojů, zatím všechno všude prázdné….
Na pokoji byly přilepené malé papírky s jmény.  Zjevně jsem byl v novém pokoji, druhý zprava a sdílel jsem ho s nějakým Noahem, bezva.
„Mohla by ses taky kouknout na svůj“ usmál jsem se na Grace a něžně pustil její ruku.
Lehce jsem zaklepl na dveře mého pokoje, nikdo. Zaklepal jsem ještě jednou, zase nikdo. /No, zjevně ještě nedorazil/
Otevřel jsem dveře, kufr jen hodil dovnitř a pozoroval Grace, jakoby na ni mohlo něco z těch pár metrů zaútočit.
„Vždy jsi u mě vítana!“  Mrkl na ni a opřel se o rám dveří.

Když ho vyzvala, aby jí to ukázal, úsměv se mu roztáhl a poté se zahleděl do její očí. Už nějakou chvíli měl ruku staženou dole z postele a možná si toho nevšimla, ale nic neříkala a tím pádem mu to dalo možnost vytáhnout ze svého batohu frkačku. Teď jí položil na postel. A zafrkal jí s frkačkou do ucha. Poté se začal smát a převalil se na záda. Jenže mu to připadalo tak vtipné, že se svalil z postele a smál se ještě tam. "Hádám teď už vážně neusneš." řekl pouze, jakmile se přestal smát. Poté se zvedl z podlahy a kouknul na ní očekávajíc proti útok.

Čekala však, že opravdu se něco stane. Opravdu čekala, že ji dá třeba aspoň tu blbou pusu. Ono nic. No to si docela dobře naběhla no. Zrovna od něho by ji polibek nevadil, nikdy neřekla, že se ji Jake nelíbí. o popravdě ji docela překvapilo, co udělal. Dívala se na něho s úsměvem, dokud neudělal to, co udělal. Leknutím vyjekla a mrskla ho, přičemž mu tak nějak pomohla aby spadl na tu zem. "Moc vtipný mi to teda nepřijde, blbečku.." nemohla si tu nadávku na něho odpustit a několikrát zavrtěla hlavou. "Ty nejsi normální..." vyjela znovu po něm. Sice se on smál, ale ona ne. Místo toho aby se popadala za břicho jako on, slezla z postele, šla k němu a začala ho mlátit do břicha, do ruky, do ramene, kamkoliv kam mohla.

Snažila jsem se dostat co nejrychleji na koleje, nechtěla jsem znova dostat zjeba od spolubydlící. Stále jsem se držela se Seánem za ruku, ikdyž jsme přecházeli přes společenskou místnost. Byla stejná jako vždycky, jen možná knihovna byla přesunutá na jiné místo. Po schodech jsme se dostali na chodbu s pokoji. Já už tak přeběžně věděla, kde je můj pokoj. Na dveřích byli dokonce papárky.
/Ráno si budem muset jít pro klíče.../ Seán mi pustil ruku a já šla ke dveřím.
"No mohla...Třeba nebude tak hnusný jako ten loni..." zašklebila jsem se ale jak jsem chtla zaklepat zalechla jsem něčí rozhovor, znělo to jako velmi vážnivá konverzace.
/Eh raději nebudu vyrušovat, byla bych za kazišuka.../ Hned jsem se otočila k Seánovi.
"No vypadá to, že pokoj kde mám být já je tak nějak zabranej, nemůžu přespat u tebe, pokud tam nemáš spolubydlícího?" zeptala jsem se ho a jemně se pousmála. Nakoukla jsem do jeho pokoje.
"Celkem pěknej, bude takový i po tomhle roce?" zasmála jse se tiše, vypadal celkem nově, po rekonsrukci.

Samozřejmě ji chtěl políbit, ale chtěl jí trochu napínat a upřímně to na ní šlo poznat, že přesně tohle čekala. Jaké zklamání pro oba. Emma by se asi zasmála. Když mu začala nadávat, začal se zase smát, ale nebyl to smích jako předtím, spíše několik uchechtnutí za sebou. "Ale no tak... Adri..."
Seděl na zemi a koukal na ní. Opravdu to bylo dosti k popukání, ale už se nesmál. O to víc jej ale překvapil, když vstala a šla k němu. Překvapeně zvedl obočí a čekal co bude.
A ona jej začala mlátit. Pravda chvíli byl překvapený, ale vážně... Její malé pěstičky mu větší újmu nijak nezpůsobovali. Chvíli ji nechal ať se vyřádí, nakonec jí převalil na záda a jemně ji zalehl svým tělem. Chytl jí za ruky a ty jí dal nad hlavu. Chvíli ji hleděl do očí. Nakonec neodolal a prudce jí políbil. Hloubavě a vášnivě. Samozřejmě zavřel oči, ale ruky jí pořád ještě držel nad hlavou. Začal přidávat na intenzitě. Teprve až po pár vteřinách, ji pomalu ruce uvolnil.

„N-No, asi jo. Nikdo tam není, takže… ,“ trochu jsem zamlkl, byl jsem v menším šoku, o co žádá. /Ta holka se vážně nestydí/  „Můžeš“ usmál jsem se.
Lehce do pokoje nakoukla, na její otázku jsem se lehce zasmál. „Já se o pořádek celkem starám, ale nevím, jak se o to bude starat ten Noah,“ odpověděl jsem a začal vzpomínat na jméno Noah, nikoho z Fodoru mi zatím nepřipomínal, a tak jsem se radši zeptal „Neznáš ho náhodou?“
„Jinak je vážně pěkný, zatím jsem měl samé staré, takže tohle bude dobrá změna“ ušklíbl jsem se a vstoupil dovnitř, Grace jsem vzal její kufr do jedné ruky, do druhé svůj a oba položil ke stěně. Až vevnitř jsem si ho mohl pořádně prohlédnout. Stěny byly namalované na šedo, občasně tam viselo pár obrazů v tmavých rámech. Postele byly čerstvě ustlané, lampy nad nimi vydávaly slabé světlo. Pár metrů od postelí ležely psací stoly, každý směrem k jedné stěně. Za nimi zase dvě další skříně a uprostřed menší pokoje stál na malém černém koberečku černý stůl. Byl to pro mě krásný a moderní pokoj. Radostí jsem poskočil. /Tenhle rok si tu užiju../
Rychle jsem z kufru vytáhl tucet knížek, ty položil na stůl na pravé straně, tak jsem si ji zamluvil, i s postelí. Levá strana byla již zaplněná harampádím, takže Grace zjevně nemohla spát na posteli. "Budeš muset spát na zemi" zasměju se.
„ Nemáš žízeň?“ trochu jsem se zasmál a z kufru vytáhl bandasku nějaké minerálky, kterou jsem měl popíjet po cestě „Možná bude trochu teplá“ varoval jsem.

Ona to vylekání nemá prostě ráda. Má pak problém usnout. Něco jiného je, když má narozeniny a někdo zařve "překvapení" a k tomu lidi stojící u jednoho stolu s úsměvem na tváři. Tohle bylo jiný a opravdu si nemohla odpustit tu nadávku. Fakt to v téhle chvíli byl blbeček, kterému tahle věc přijde hrozně vtipná. Ji bohužel ne. Ještě když k tomu čekala úplně něco jiného, než co udělal. Ach jo, cožpak nemůžou být kluci aspon chvíli normální? Nebo pořád? Zavrtěla nad tím hlavou a stačila chvilka a ona už byla u něho a bouchala mu do těla. Samozřejmě ona e svoji váhou a silou, mu nějak moc neublíží, ale trochu si ulevila, když do něho bouchala. Nejspíš mu to tímhle způsobem chtěla vrátit, ale než stačila cokoliv dalšího udělat, už ležela pod ním, zády k zemi a ruce měla přišpendlené díky jeho rukám nad hlavou. Párkrát sebou cukla, hlavně rukama, ale řekněme, jaká je možnost, že by vyhrála nad ním? Když má co dělat, aby uvezla pln košík v obchodě? Její síla je na úrovni jedna a on? To je jiný level. "Hej." stačila ještě říct a pak už měla jeho rty na těch svých. Opět ji tělem projelo příjemné chvění. Automaticky pokrčila jednu nohu a polibky mu stejně opětovala. Jakmile však měla volné ruce, obmotala je kolem jeho krku.

Nejdřív se bál, že ho odstrčí a dokonce mu jednu vlepí, ale to ona neudělala. Naopak, ovinula mu ruce okolo krku. On ale nepřestával, nepřerušoval ten kontakt mezi nimi, naopak ho prodlužoval a upevňoval, všemi možnými způsoby. Jednou rukou sjel volně od jejího krku až k k lemu jejího tričko a jemně zajel prsty pod něj. Pomalu se přesunul z jejích rtů pozvolna přes tvář, dolů, až k k jejímu krku. Rozhodl se jí tam zanechat pořádného cucfleka.
Nakonec se nad ní nadzvedl a hleděl jí do tváře. Přitom rukou vyjel z pod trička a začla jí přejíždět po stehně. "Lepší?"

Neviděla důvod, proč by mu měla vlepit facku. Jediný co se ji moc nelíbilo, že leží na zemi jako by v pokoji neměli postel. No v tuhle chvíli to však moc neřešila a raději se věnovala jemu a polibkům. Vzdychla mu do polibku, když ji zajel pod tričko a ona tak jeho ruku ucítila na své kůži. Rukama z jeho krčku sjela na jeho záda, na kterých lehce dlaněmi přejížděla. To, že se pak od jejích rtů odtáhl a raději se přesunul na její krček, zatím nechala být. Bylo ji to příjemný a nějaký cucfleky momentálně neřešila. To bude řešit, až to zjistí. Tohle vždycky milovala, nejlepší na tom je, že to trvá, než to zmizí. Otevřela pomalu oči, když se od ní trochu odtáhl a podívala se do těch jeho. "No jak se to vezme." ušklíbla se a rukama přejela přes jeho ramena až na hrud, kde ho lehce chytla za tričko. "Nic jiného na práci nemáš?" řekla se zasmátím a přitom se pohledem přesunula na své ruce, ve kterých měla lehce chytnuté jeho tričko.

Na chvíli se zamyslel, jestli nemá něco lepšího na práci, ale pak zase udělal co ona nečekala. Zvedl se a za její zápěstí jí lehce vytáhl k sobě. Chvíli mlčel a v jeho tváři to vypadalo, jako by se jí chystal říct, že už půjde. Místo to se ale podíval na ruku, kterou mu svírala tričko a on ji za tu samou ruku držel. To vážně bude postupovat po takových mravenčích krůčcích? Nebo ho jen ráda škádlí.
Poté k ní zvedl zrak a přitáhl si ji ještě blíž k sobě, tak že byli doslova tělo na tělo. "Samozřejmě že mám něco lepšího na práci..." řekl pouze a poté ji dlaní, tou kterou jí držel, sjel na záda a poté níž. Jemně jí stiskl zadek. "Jako třeba tohle... nebo tohle..." rty sjel k jejímu krku, tma kde přestal, nyní začínal a jel níž a níž až zůstal v jejím dekoltu.

"Tak ti dva lidi v mém pokoji chtějí asi na něco vlítnout nerada bych rušila...Kdo ví co bych viděla..." zasmála jsem se.
"Noah, ne nic mi to neříká. Možná až ho uvidím..." pokrčila jsem rameny a nechala si vzít kufr. Vstoupila jsem do pokoje a musím uznat, že byl moc pěkný.
"Některé právě proběhly tou rekonstrukcí takže většina by neměla být stará..." ˇaspoň si pamatujuju, že to říkali tátovi, když nám zařizoval tady to ubytování na koleji.
"Tak já si na dnešek zaberu tuhle postel..." zakřenila jsem se a sedla si na ni.
"Jo celke jo, děkuju." vstala jsem a vzala si jednu flašku. Z kapsy od jeansů jsem vytáhla mobil a zděšeně se koukla na nepřijaté hovory a esemesky.
"Když ti volám já a neozýváš se je to v pohodě ale když se ty nedovoláš mě hned jančíš?" mluvila jsem pro sebe, když jsem si procházela zprávy od bratra. Napsala jsem mu jednoduše, že jsem v pokoji s číslem 2. Proč a nebo že to ani není můj pokoj jsem se nezmiňovala.
"Vypadá to, že i přijde kontrola od bratra..." oznámila jsem Seánovi. "Ale počítám s ní tak za patnáct minut..."
"Co tady máš za knížky?" zajímala jsem se když jsem viděla knihy na jeho stole.
"Pojď si sednou budem si zas povídat." pobídla jsem ho a mile se usmála.

Už si myslela, že ji řekne - ano mám něco na práci- vstal by a odešel by, ale ono ne. Místo toho ji chytil a zvedl se, s ním vzal i ji. Podívala se nejprve na její ruce a poté jemu do očí. Ano, čekala, že řekne, že už půjde, ale on místo toho si ji k sobě blíž přitáhl. Usmála se nad slovy, které mu vyšli ze rtů a naklonila hlavu lehce na stranu. "Jo? A co?" zeptala se ho i když pořád ji to bylo tak trochu jasné. Jen nevěděla, jestli by opravdu měla. Přeci jen, se po prázdninách vidí a víme, že prázdniny byly docela dlouhé. Hlavně, je to moc urychlený. Když však začne zase vnímat jeho polibky, nedokáže se tomu ubránit. "Jo, to se mi docela zamlouvá." řekla s úsměvem na tváři a ruce si obmotala kolem jeho krčku.

Posadil jsem se k stolu, druhou židli odsunul, abych naznačil Grace, aby si sedla.
„Neměla bys je rušit, nejspíš, ale dávej si pozor na postel, víš co“ zasmál jsem se. Horší nálada již sklesla a znovu jsem se dostával do své obvyklé nálady.
„Bratr?“ usmál jsem se a trochu jsem si musel vybavit, co mi o něm říkala. Nebylo pro mě ani překvapení, že má přijít. Nic se nedělo, takže by problém být neměl. K tomu jsem byl nedočkavý. Mohl bych se alespoň něco poučit a vidět ho v akci, jak káže svou sestru. V myšlenkách mi to přišlo vtipné.
„Většinou to jsou učebnice,“ pár jsem si jich podal vzduchem a ukázal „Nějak mi je sehnal minulý přítel z šestky, byl to menší dárek.“ Nad další vzpomínkou jsem se musel usmát, byl to dobrý kamarád, ale jako hodně dalších již dostudoval.
„Tak, jak ti šla škola v minulém roce?“ Položil jsem si hlavu na složené ruce, jelikož mě už pomalu doháněla únava z celého dne cestování z Irska, žádná zábava. Hodně spánku nepotřebuji, ale rychle se unavím, občas až moc.

Vlastně udělal většinu z toho. Vstal, řekl že něco má, ale neodešel. Zůstal a byl rád že to udělal. Každopádně je první den školy a oni už nemají pomalu žádné zábrany, ale trápí to někoho? Jaka evidentně ne a zdá se, že ani Adriannu. Rozhodně s ní ale nemínil spát, alespoň dnes ne. Má přece nějakou morálku, no ne? Počkat...
Lehce si ji opře o stěnu mezi postelemi. Nechtěl ji pokládat do postele, protože by si pak mohla myslet, že mu jde jenom o to jedno? Ale počkat... o co mu vlastně jde? Nikdy na vztahy nebyl a ještě dneska ráno s tím začínat nechtěl. Ano, možná ho pouze přitahovala Adriannina krása a tak chtěla zakusit, co může tahle sladká blondýnka nabídnout, ale možná taky ne.
Vrátil se zpět k jejím rtům. Teď už měl obě ruce na jejím zadečku a pevně jej stiskl. Perfektní dílo. Rád by se posunul dál, ale nechtěl to přepísknout. Kdyby mu dala signál, asi by se nebránil, vlastně určitě by se nebránil... Ale chce to nechat na ní.