Pokoje Tordai

Obyvatelé pokojů:

1. Pokoj - Emma Eagleton & Aiden Mongomery
2. Pokoj - Sofia Claudia Fontanelli

Její výkad o Jakovi jej překvapil a docela zmátl, absolutně to nechápal. Proto se radši už neptal. Ještě by byl více zmatený. Stejně jako byl, když si četl svoje jméno Aiden Mongomery vedle jména Emmy Eagleton, tak nějak pochopil, že je to přesně Emma s kterou si právě vykládal. Začla nechápavě kroutit hlavou a otáčel papír různě dokola, jestli to jenom nějak nepochopil.
S tranzu ho ale vyrušil Emmin hlas. Hleděl za ní, jak se vrátila do kanceláře a sledoval jak běsní. Tohle nedopadne dobře. Věděl, že chtěla mít vlastní pokoj. Proto se opřel o zárubeň a poslouchal její slova. Z jejích pst a tímhle tónem to vyznělo, jako by bylo něco strašného být s Aidenem na pokoji. Pomalu se odlepil od futra a vycouval z kanceláře. Popadl svou tašku a kytaru a vydal se s nimi hledat svůj pokoj. Jestli Emma nechce být s ním na pokoji. Paráda, ale on ji nemíní poslouchat, jak ječí. Což ale nevyšlo podle jeho plánu, jelikož jí šlo slyšet ještě na chodbě.
Povzdechl si a následně protočil oči. Ještě že mají pokoje v první patře, jinak by asi chcípl. Tahat to nahoru se mu zrovna dvakrát nechtělo.
Otevřel pokoj a hrůzou oněměl. Vždy je skoro holčičí. Rychle odložil své věci dole na postel a začal sundávat ty příšerné obrázky a dekoraci. Všechno to schoval pod dolní postel. Jakmile si myslel, že má hotovo. Vytáhl kytaru a odložil jí na stojánek, co s sebou přivezl a postavil ji do koutu. Poté se rozhlédl po pokoji a přemýšlel co dál.

Když došla na pokoj a položila kufry na zem všechno si začala promýšlet. Nejspíš její reakce nebyla nejlepší a Aidenovi to určitě nebylo moc příjemné.
"Normálně to nedělám, ale omlouvám se. Nechtěla jsem aby to nějak špatně vyznělo, jen jsem to měla domluvené...ono to bude spíše těžké pro tebe. Prej chrápu." snaží se nějak ulevit situaci, protože jeho reakce a to jak teď vypadal a nemluvil...bylo ji prostě jasné, že přepískla.
Rozhlédne se po pokoji a narazí očima na kytaru. Dojde k ní a vezme ji do ruky. "Hraješ? Myslíš, že by jsi mi mohl něco ukázat? Přece jen, teď spolu budeme sdílet jednu místnost, tak proč si to tady nějak nezlepšit?" mile se na něj usměje a s kytarou se posadí na postel..teda nejspíš na postel kterou si zamluvil protože u ní měl věci.

Ani se na ní nepodíval, když vešla, ale vnímal ji. Místo odpovědi vstal a ležérně rozepnul kufr. Nakonec mu to ale přece jenom nedalo. "Tak hádám se ti nepodařilo zbavit se svého klučičího spolubydlícího a dostat pokoj pro sebe." Neodpustí si jízlivou poznámku a zabere si horní šuplík do kterého šupne hned pár triček. Má docela dost věcí, tak jestli se Emma vleze, je mu putna. Stejně tu být nechce a jistě se za pár dnů postará, aby mohla bydlet jinde.
Přestane vybalovat, až když vidí, že mu šahá na kytaru. Tak tohle ne. Hned k ní dojde a vytrhne jí ji trochu hruběji z ruk a poté ji zase postaví na stojan. Vrátí se vybalování a chvíli je trapné ticho. Nakonec se k ní otočí s provinilým výrazem a posadí se na postel. "Promiň... ale..." na chvíli se odmlčí, snad aby správě zvolila slova. "Tu kytaru, mi dal dědeček. On mě přivedl k hudbě a jako jediný můj sen podporoval..." s tím jak mluvil, bylo jasné, že jeho dědeček už umřel a proto úplně běsnil, když mu na kytaru někdo chytal. Na chvíli mu tahle situace přišla ještě více trapnější. Nakonec si dovybalil a odložil kufr pod postel. "Ke všemu si nemyslím, že jsem tak dobrej, abych někoho učil..." Dodá nakonec a vyndá si pár knížek do poliček a prázdné noty položí vedle. "Takže půjdeš vzbudit ambasádu a stěhovat se nebo...?"

Venku byl příjemnější...pomyslela si. Jako ano lidi jsou jí jedno, ale tenhle mladík...přece jen přišla za ním sama a teď je s ním na pokoji. Je jí docela sympatický.
"Já se tě nesnažila vyštvat." řekne docela rázně ale potom zmírní. Snažila se situaci zlepšit, očividně ale v kanceláři udělala až příliš velkou scénu.
Když se ale dotkne jeho kytary a poprosí ho jestli by něco nezahrál, tak ji jeho reakce překvapí. "Promiň..." omluví se a posadí se na posteli do tureckého sedu. "Nechtěla jsem tě nějak naštvat, prostě sám to musíš znát...máš určité plány se kterými počítáš, ale nevyjdou ti. Tak jsem se naštvala. Ale teď jsem docela ráda, že tu jsi ty a ne někdo jiný. S klukama je větší legrace a určitě nebudeš v koupelně dvě hodiny jak některé holky." ušklíbne se. "A s tou kytarou, nedokážu zjistit jestli jsi dobrý když mi ani nezahraješ. Takže? Prosíííím?" udělá na něj své psí oči. Myslí to opravdu a upřímně, chtěla by ho slyšet hrát. Miluje hudbu a kytara je jedna z jejích oblíbených nástrojů, ale sama na ni hrát neumí.

Kouká na ni jako na zjevení z jiné galaxie. Opravdu neví, jak na ni má teď reagovat. "Ty... Hele... Nejsi náhodou jeden z těch lidí, kteří když se snaží omluvit, člověka urazí ještě více než předtím?" Nevěřícně zatřepá hlavou. První dělá skandál, že je s ním na pokoji a teď si z něho ještě dělá srandu.
Opravdu na ni teď byl naštvaný. "Víš co...?" Začne a má chuť na ní něco hnusného zařvat, ale udrží se, zatne ruce v pěst a prudce vydechne. Poté nad tím mávne rukou a vezme svou toaletní tašku a vklouzne do koupelny.
Jak si vybalí, vypadne někam ven. Tohle musí rozchodit... V koupelně si opláchne obličej a zhluboka oddechuje. Nakonec si otře obličej a výjde ven. Poté ven z pokoje a jde se projít.

Nechápavě na něj hledí. Tohle opravdu nečekala...není zvyklá chovat se slušně a tohle byl snad její slušný vrchol. S Jakeem se může bavit jakkoliv chce a on to prostě vezme, vždycky všechno vzal.
Když zapadne do koupelny, začne si vybalovat věci.
Jakmile uslyší že se dveře otevřely, otočí se a snaží se něco říct, ale on vystřelí z pokoje rychleji než vůbec otevře pusu. A dost!
Teď se naštvala, on nemá důvod být naštvaný...Máchne rukou a zakrslé palmy na chodbě se začnou hýbat a udělají před ním neprostupnou stěnu. "Okamžitě zastav. Nevím co se tady děje, ale já se ti omluvila. Máš to přijmout. Co mám ještě udělat? Upéct ti dort? To nechceš, vyhořela by kuchyň." no jo je vážná, ale vtip si neodpustí.
Dojde k němu, chytí ho za ramena a otočí k sobě. "Aidene, omlouvám se jasné? Budu ráda tvá spolubydlící, ale prosím nechovej se takhle." řekne upřímně.

Páni! Ta holka má nějaké vážně problémy. Když se před ním objeví palmy, znuděně se otočí. "Víš, že je můžu zabít a ani se nemusíš snažit..." prohodí na připomínku. Zavrtí hlavou a zkříží ruce na prsou.
Pak ale neuvěřeně otevře pusu a podívá se na ni. "Mám to příjmout? Mám?! Poslyš, princezno, nevím, na co jsi zvyklá u toho toho toho... ale pokud se takhle omlouváš každému a čekáš, že ti odpustí... no dobře, tohle zas taková tragédie nebyla, ale nedokážu si tě představit, když je na tebe někdo vážně naštvaný. mluvíš se a čekáš že to hned příjmou..." Postupně svůj hlas klidnil, ale tohle vážně nechápal. Jak někdo může být tak povrchní. "Mimoto mám myslím právo kdykoli odejít z pokoje, ne?" Dodá ještě než jej chytne za ramena.
Pomalu jí ty ruky sundá. "Fajn. Jak chceš, ale na kytaru mi nesahej." Připomene jí ještě, koukne na stěnu z palem a poté rozhodí ruce a vrátí se do pokoje. Vzal is prázdné noty a začal něco psát, ostatně, co by jiného mohl dělat.

Zastavila ho, to se jí podařilo, ale jeho náladu nezpravila..snažila se a už neví co by měla dělat. "Ne, já se totiž normálně neomlouvám. Jen lidem, u kterých věřím, že za něco stojí!" zvedne vážně hlas a podívá se mu do očí. Chvíli ho mlčky sleduje a potom se prostě otočí, palmy nechá se uklidnit a jde do pokoje. "Máš pravdu můžeš si jít kam chceš..." odfoukne si rozčepýřené vlasy a když dojde do pokoje vybalí si poslední věci do skříně a na chvíli se postaví k oknu. Zahledí se ven, nikdo tam není, jen občas nějaký žák s taškou přes rameno...Aidena si teď nevšímá, nechce ho naštvat více než už je.
Napadne ji že by si mohla lehnout, dojde k palandě a pokusí se vylézt nahoru..nikdy na vrchní palandě neležela, takže když leze po žebříku zvrtne si nohu a sletí dolů. Přímo na záda a na hlavu, třískne sebou o sem jak dlouhá tak široká a jen sleduje strop.

Opět ji viděl v periferním vidění, ale moc jí neřešil. Pořád mu to připadalo divné, že bude na pokoji s holkou. Vzal kytaru a začal jemně drnkat, pak ale slyšel ránu a podíval se na Emmu. "Proboha!" vykřikl, odložil kytaru a sehnul se k ní. "Emmo, teda já vím, že moje hudba stojí za nic, ale jsi první, kdo se kvůli tomu snaží zabít." Zvedne ji do náruče a položí ji na svou postel. "Jsi v pořádku?" ujišťuje se a jemně jí stiskne ruku. Doufá, že je. Protože on není zrovna dvakrát zdravotní sestra.

Leží na zemi, sleduje strop, s největší pravděpodobností sleduje mouchu, která tam jen tak chodí...jak je možné že nespadne?
Najednou nad sebou uvidí Aidenův obličej. "Prosím, že co? Né proboha, hraješ skvěle, teda těch pár tónů...jen mi ujela noha, jsem někdy hrozné nemehlo." pomalu se zvedne a chytí se za hlavu. "Auvajs, tak tam budu mít dobrou bouli. Druhá hlava mi naroste. A to by jsi opravdu nechtěl.. viděla jsem co provedla jedna nevymáchaná pusa natož dvě." zamračí se, ale spíše tak nějak na sebe, někdy je fakt nesnesitelná mrcha. "Myslím že teď kdyby jsi mi zahrál na kytaru, rychleji bych se vyléčila." zasměje se, ale zase se chytne za hlavu, pecka to byla dobrá. A s tou kytarou si nedá pokoj, opravdu ho chce slyšet hrát.

Sedne si k ní na postel a poslouchá její kritiku sama na sebe, ale nijak se k tomu nevyjadřuje. Až po chvíli, kdy ona skončí si uvědomí, že by měl přece jen něco říct. Odkašle si. "No, nedokážu si tě představit s dvěma obličeji, ale máš pravdu... Jedna Emma stačí." Podotkne a pak se zasměje. Jako by řekl něco vtipné, ale spíš ho napadlo něco vtipnějšího. "Je ti kolik? 18? radši mi pověz, jak je možné, že ještě žiješ, když nezvládneš ani vylézt po žebříku?" Zeptá se jí, poté se ale zvedne a jde si pro kytaru. Přitáhne si k ní židli a kytaru si naladí. A pak začne hrát a zpívat, přitom se ale neodváží na Emmu podívat.

"Já ti to říkala, už jedné máš plné zuby." ušklíbne se a pomalu se vyškrábe na jeho postel. To bude ještě zábava lozit každý večer nahoru...ale stejně, už na ni čeká postel u Jakea.
"No je, a absolutně nemám tušení, očividně nademnou stojí nějaký anděl strážný, protože jinak si to nedokážu vysvětlit." zasměje se a podívá se na něj. Patnáct let, ale tak vyspělý, to se jen tak nevidí...zatřepe hlavou aby zahnala myšlenky a zaposlouchá se do jeho hraní.
Když on skončí, ona sedí s otevřenou pusou, kterou ale okamžitě zavře, jen co se na ni podívá. "To bylo...panebože! Opovaž se mi říct, že si takhle hraješ jen doma v pokoji." řekne nechápavě.

Přikývne a rukama se opře o kytaru. Sleduje ji a už se i dokonce usměje, tak jako na nádvoří. Přece jenom teď nemá důvod být naštvaný, no ne?
Nakonec vstane a kytaru vrátí na místo, ale sedne si zpátky. Něco ho napadne, ale chvíli přemýšlí, nakonec se zeptá. "Ten kluk, z nádvoří... Ten je z které koleje? Hádám není z Tordai, to bys asi chtěla pokoj s ním, že?" Ani nevěděl, co to plácá, ale sama řekla, že to je jenom kámoš, ale trochu mu dělalo starost, že si sem Emma může někoho tahat a on třeba skončí někde za dveřma.
"A ne nehraju takhle doma v pokoji..." řekne, chvíli počká, než ty slova Emma stráví. "Hraju v garáži. Rodiče to odmítají poslouchat..."

Když začne mluvit o Jakeovi zpozorní, je docela zvědavý, ale proč se stará o Jakea? To ji nějak nedochází. "Jake má vodu, kolej si už doplníš, nikdy si ji nepamatuju...A bydlet s ním?" začne se smát, po chvilce se uklidní. "To by nikdy nefungovalo, celou dobu by spal na zemi to zaprvé, a za druhé nesnesli bychom se. Je to nejlepší kamarád to ano, ale vidět ho každý den, večer i ráno? V trenkách? No pardooon. U tebe mi to vadit nebude, jestli tě to zajímá." zasměje se. "Ale jednoduše, nefungovalo by to. Zabili bychom se." usměje se a zadívá se na Aidena, jeho vysvětlení o garáži ji překvapí.
"Tak jednu věc ti slíbit můžu, hraj si kdykoliv, kdekoliv, klidně celý den...mě to vadit nebude." mile se na něj usměje a položí se na záda a zahledí se na vršek postele. "Hele žvýkačka, a tady divnej flek, půlka hlavy mickeyho mouse..." začne s úsměvem na rtech vyjmenovávat co všechno bude mít Aiden nad hlavou při spánku.

Poslouchá její proslov o Jakovi a čím dál tím míň je chápe. "Promiň, nic mi do toho není, ale.... proč se s ním teda bavíš? Pokud bys s ním nevydržela jeden den na pokoji a říkaš, že byste se pozabíjeli, tak... proč?"
Pomalu se zvedne a vrátí se k vybalování. Ale její chování mu přišlo divné. Z toho co viděl to naopak vypadá, jako by si byli velmi blízcí, ale Emma se teď chová, jako by s ním nechtěla být kdekoli, natož tak v pokoji. C když se ale sama snaží přesvědčit, že je to takhle. Už měl teorii, že Jake chodí s tou blondýnou a Emma žárlí, proto dělá že ji to vůbec netrápí, ale nahlas nic neřekl.
dovybalil si a poté kufr schoval pod postel. "Aby ti to za týden nepřipadalo jinak... A nevyháněla jsi mě pryč." Zasmál se a poté se podíval po pokoji. "Hele přemýšlím, že se půjdu podívat po škole. Zvládneš to tu?" Zeptá se jí hned, bál se, že by chtěla jít s ním. Ne že by mu to vadilo, kdyby šla, ale chtěl se zajít podívat do stájí a chtěl jít sám.

"Měl jsi někdy takového kamaárda, kterého máš fakt rád, ale někdy ho máš prostě plné zuby? Nemusíme být spolu pořád, stačí když víme že oba dva existujeme. A hlavně že existuje jeho postel." zasměje se.
"Rozhodně tě nikam vyhánět nebudu, neměl by jsi kde spát a v pokoji který rekonstruují asi těžko." ušklíbne se, zvedne a konečně se jí podaří vyšplhat nahoru do své postele. "Uff tohle každý den bude fuška..." položí se a potom jen vystrčí hlavu a podívá se na něj. "Zvládám, dám si oddych..Jen se neztrať." Zasměje se a položí se na postel.

Přikývne na ni. Upřímně takového kamaráda neměl a ani mít nechce, ale to Emmě neřekne. Sice to od ní vyznělo děsně povýšeně, ale nehodlal to komentovat. Je to její věc a ostatně pokud se jí líbí mít kamaráda, co není v skutečnosti její kamarád... Její věc.
Rychle se s ní rozloučil a vydal se směrem ke stájím.