Pokoje Fodor

First topic message reminder :


Obyvatelé pokojů:

1. pokoj - Adrianna Sangster & Grace Keller
2. pokoj - Sean Ciar McLoughlin & Noah Sangster

Ani ona sama nevěděla, jestli chce s ním spát zrovna teď, dneska a momentálně v téhle situaci. Viděli se po dlouhé době a přeci jen ona může tak působit, ale není to tak, že by dávala každému. Je to ale dobrej vtip ... který však pořád zůstává tajemstvím. Alespoň pro okolí a nejspíš i pro jejího bratra. Ruce měla kolem jeho krku a tím se ho i přidržovala, aby ji náhodou nepustil a ona tak nesletěla na zem. Ucítila prudký náraz do zdi. Naštěstí to nebolelo a ona se mohla dál věnovat jemu. Letmo se usmála když ji zmáčkl zadek a líbala ho. Nakonec však jednu ruku položila na jeho hrud a trochu zatlačila. Náznak pro něho aby se trochu obličejem odtáhl, což ona udělala. "Myslíš si, že to bude takhle snadný?" Zasmála se, podívala se na jeho rty a poté do jeho očí. "Jakeu, Jakeu. Jestli mě chceš, musíš se víc snažit." ušklíbla se a přilepila se na chviličku na jeho rty. Letmo ho líbla a nakonec se lehce zakousla do jeho spodního rtu a trochu popotáhla. Pak už jen dodala nevinný kukuč s nevinným úsměvem. Byla tu část, která Jakea chtěla. Byl pěkný, pohledný a dobrý. Ale, přeci neskočí do pytle, kde jsou holky, které dají hned každému.

Pokračuje do té chvíle, než mu položí ruku na hruď. Sám se odtáhne, ale ona mu v tom ještě pomůže. Poslouchá si, co mu chce říct ale nepouští ji. Nechá ji, aby mu trochu potáhla ret, v tu chvíli v něm projela ještě větší vlna vzrušení než předtím, ale nemohl teď podlehnout touze.
"Věř mi, Adriannko, že to bylo lehčí než jsem si myslel... " Rád by dodal, že kdyby teď pokračoval dál, ona by nakonec neodolala. Ostatně, která by mu odolala? Asi žádná. "Ale počítám s tím, že dneska večer ani jedne z nás, kvůli tvému rozhodnutí dobře spát nebudeme..." Zasmála se a odkryl jí vlasy z ramene, kde jí zanechal cucflek, mrkl na něj s úsměvem a poté na ni a usmál se. "Možná by sis to měla přepudrovat." Poznamená a poté ji znovu vášnivě políbí, ale těsně ve vteřině, kdy si myslel, že by do toho oba mohli spadnout se odtáhnul, vzal si svou tašku a zmizel.

Když se oba od sebe odtáhli, podívala se mu do očí a spustila. Možná to bylo snadné tak, jak on říkal, ale i tak mu to nechtěla odkývat a potvrdit mu, že kdyby pokračovali, nejspíš by došlo k tomu, co si myslí. Záleží, jestli ona to opravdu chce jen tak, nebo prostě se vyspat s klukem až ve vztahu. Pamatuje si na holku,která se s klukem vyspala jen tak, zamilovala se do něho a akorát se trápila, protože on ji nechtěl. Takhle opravdu dopadnout nechce i když to neovlivní, jak teď sama viděla. Je to hold těžké a ona si o tom musí sama se sebou pořádně promluvit. I když vyspat se s Jakem, by nejspíš tak špatné nebylo. Záleží, jak by pak skončila. Je dobře, že se nejspíš nevyspí tak, jako ona. Musela se nad tím zasmát. Smích však přešel když narážel na její krček, kde ji nechal menší vzpomínku na tuhle chvilku. Naštěstí to zmizí, ale i tak to tam nějakou tu chvíli bude mít. Než však stačila jakkoliv zareagovat a než ji to došlo, on ji políbil, vzal tašku a odešel. Probrala se až když se zavřeli dveře. "Pane bože.." běžela do koupelny ke zrcadlu a podívala se jestli opravdu má na krku to, co si myslí. A taky, že ano. To je bastard. - pomyslela si a zavrtěla nad tím jen hlavou. No snad to půjde nějak zamaskovat. Kvůli němu rolák nosit nebude. Nakonec to nechala a šla si raději vybalit

Jak začít? Tenhle školní rok začal jako každý jiný. V autě na cestě do školy nuda a velký monolog otce o tom jak se máme chovat. Moje mysl byla někde na Kanárech nebo Maledivách, kde krásná voda. Také jsem myslel na to jaký bude tenhle rok. Sestra opět plánovala njaký ten vztah. Já nad tou její nepoučitelností jen zakroutil hlavou. Ona se spálí jednou a stejn si nedá říct, po druhé také to s ní nic neudělá ani na potřetí se nepoučí. Nechápu ji. Nechal jsem ji ať si dělá co chce já jsem se šel ubytovat na kolej. Čekal jsem co za exota mi dají do pokoje, no přišel ke mě ten můj exot, se kterým sdílím pokoj už čtyry roky. Znova byla sranda, celé léto jsme se neviděli a já mu musel sdělit všechno co se stalo. Pak mi napala sestra, že chce Nathanaela pocákat vodou. Na tohle jsem jí ani neodpovídal. Pak stašně dlouho byl klid, Grace mu nepsala, neodepisovala na zprávy a telefonáty taky dost ignorovala. Bál jsem se o ni, celkem dost. Přeci jsem její bratr. Nakonec mi teda odepsala a mě spadl metrákový kámen ze srdce. Odepsal jsem jí jednoduše: 'Přijdu za tebou.'
Neměl jsem problém dostat se na kejí kolej, prošel jsem přes společenku a hledal pokoj číslo 2. Nebylo to vůbec složité. Otevřel jsem dveře, protože jsem věděl že ona se nezamyká.
"Ahoj Grace, tak jaký byl první den?" usmál jsem se mile ale pak se rozhlédl. ONA TAM MĚLA KLUKA. Podle jejího výrazu jsem musel zrudnout a na čele mi jistě vyskočila ta žilka. Ona prostě nepoučí...
"Zase Grace? ZASE?" ten kluk evidentně nechápal vůbec o co jde.

Zasmála jsem se.
"Do toho pokoje nepůjdu dřív než se ujistím, že se třeba nedávají druhé kolo." zavtipkovala jsem a na jeho otázku jsem jen přikývla. Prostě můj bratr m potřebuje zkontrolovat, co na to víc říct.
"Učebnice, já mám učebnice ještě po mých rodičích. Ale vypadají že jsou nové. Musím přiznat, že je to pěkný dárek a hodí se." pokrčila jsem rameny a knihy mu podala zpět.
"Většinou jedničky ale profesor na zneviditelnění je na mě zasedlý o toho jsem měla dokonce trojku! Chápeš to? Toho strýho páprdu nesnáším!" rozčilovala jsem se kvůli profesoru. Steřec jeden ten přežil beztak i dinosaury.
"Vypadáš unaveně, to cestování se je hrozně unavující, že?" usmála jse se mile a možná taky trochu unaveně. A uviděla jak klika od dveří klesá a později jsem viděla i bratrovu blond hlavu.
"Ahoj Marku, celkem dobrý." podívala jsem se na něj a jen viděla jak se podíval k Seánovi. Zrudl a na čele mu vyskočila žilka. Zase je bezdůvodně vytočený!
"Jaký zase? To je kamarád!" bránila jsem se. Jako nemůžu popřít, že Seán je fakt pěknej ale co si o mně bratr myslí?!

„Já po otci měl jen učebnici zneviditelnění, jinak ovládá vodu, takže si to musím nějak obstarat sám“ Lehce jsem se zasmál. Vodu ovládal v mé rodině každý, až na matku, ta jako jediná ovládala vzduch a jsem rád, že jsem to po ni zdědil.
Její narážku na učitele jsem hodně neposlouchal, jelikož toho učitele jsem měl celkově v oblibě, jako všechny ostatní. Byli fajn, ale děti si je zhnusí kvůli tomu, že jsou učitelé.
„Strašné, musím si k tomu zvykat na časový posun. Není to nijak lehké, dva přestupy a cesta autem,“ uchechtl jsem se „k tomu když máš za zadkem šoféra a chůvu v jednom.“ Ed byl vážně i chůva, každoročně mě převážel do školy a také ze školy, a když už se stalo, že jsem v létě zůstal sám, tak jsem měl v patách Eda. /Vlezdoprdelka jedna/
Lehce jsem přivřel oči a zahrabal hlavu do rukou, ještě více unaven. Slyšel jsem lehké otevírání dveří „To už jdeš?“ ptal jsem se poslepu Grace. Po tom jsem uslyšel menší mumlání, radši jsem pozvedl hlavu, abych se podíval, co to Grace vyvádí.
Ale Grace stále seděla. A když jsem se chtěl podívat, kdo je ve dveřích, uslyšel jsem výkřik, který mě donutil vyskočit ze židle a podívat se, kdo je to v těch dveřích. Byl to kluk přibližně v mém věku, částečně se podobal Grace a podle toho, co křičel, tak jsem musel uznat, že to je její bratr. Daroval jsem mu milý úsměv a lehce mu z blízky zamával.
„No, patnáct minut to teda nebylo“ zašeptal jsem nahlas Grace a trochu se uchechtl.
„Ty budeš… Mark?“ ptal jsem se kluka ve dveřích. /No teda, z toho příchodu jsem mohl mít infarkt…/

"Jo to ' je to jenom kamarád' známe." řekl jsem sakrasticky a podíval jsem se na ni zamračeně.
"Nikdy to není jenom kamarád, skoro každý kluk z týhle školy tě chce, protože máš krásnou tvářičku a dost tady." vyčídal jse jí, při tom jsem ukázal na tvář a hrudník. Opravdu, každý ji chce a to mě štve. Pak si nikoho nemůžu nají! Znova mi odporovala a já se zatím vídal na toho kluka. Nemohl být starší než jsem já a Grace. Nelíbil se mi, vypadal přesně jako ti před tím. Složil jsem si ruce na hrudi.
"Všem tady jde jen o to si užít, pochubit se kamarádům o tom koho přetáhli a zapsat si to do deníčku, kde s kým a obodovat to." neřval jsem na ni jen jsme zvyšoval hlas.
"Tady ten vypadá přesně jako ten typ, jako byl Nathanael,Christian a nebo Jason. Dobře víš jak to snimi dopadlo. Jason tě podváděl. Pak si z tebe Nate udělal jednorázovku a Christian ho pěkně následoval. Pak tě oba pomluvi, říkali o tobě jaká jsi děvka že jsi dala oboum. Pamatuješ na to, jak jsi mi tehdy brečela v náručí?" tak nějak jsem tomu klukovi o Grace vyzradil něco za co se stydí.
"Já tě mám rád Grace, fakt moc. Nechci aby ses trápila." podíval jsem se na ni.
"A ano jsem Mark." otočil jsem se na toho kluka.

Celou dobu jsem seděl a poslouchal, nerad bych ho totiž nějak urazil tím, že bych mu skočil do řeči. Dozvěděl jsem se pár velkých novinek, ale říkal to trochu hnusným přízvukem. Znělo mi to spíš jako urážka než jako promluva do duše. Povídal mi tu o milostném životě Grace a popisoval ho jako velmi střídavý. Nijak moc mi to pohled na Grace nezkazilo, avšak na Marka ano. /Jaký idiot by tu vyprávěl cizímu klukovi o milostném vztahu jeho sestry? I když, já mám taky co říkat…/
Když už jsem toho měl skoro vážně dost, trochu jsem se naštval, lehce, ale stále jsem to cítil. Pomalu jsem se postavil, opřel o stůl. „No, rád tě Marku poznávám“ odkašlal jsem si. /Rád teda určitě ne/ „Byl to moc hezký proslov do duše, to ti uznám,“ lehce jsem se na něho usmál „ale nevidím v tom logiku, Marku“ Jeho jméno jsem vyslovil vážně, připraven i tak mluvit dál.  
„Mohl bych se zeptat, proč mi to tu vykládáš? Když víš, že tvá sestra má již pár špatných poskvrnek a vyprávíš to tu cizímu?“ Sarkasticky jsem se uchechtl „nuže, můžu jít, roznést dále pár hezkých drbů a zapojit se.“ Darebácky jsem se usmál, můj stres se začínal zvyšovat mou vážností. Potřeboval jsem klid.
„Ale neudělám to... nejsem totiž ty,“ trochu jsem nahnul hlavu stranou a mile se usmál. /Víc už nesvedu…/
Pak jsem se otočil, hodil batoh na postel a na ni si sedl, otočený zády dveřmi.
„ Můžeš odejít, jestli si jsem vědom, tak je to můj pokoj.“ Řekl jsem vážným tónem a otevřel kufr. Tohle byla má roční dávka vážnosti a nějak jsem cítil, že před nim se tak budu muset chovat dál. Takový druh člověka jsem celkově nenáviděl, člověka, který nedokáže myslet logicky na to, aby věděl, co vše může způsobit.

Nemám ráda, když mi takhle "promlouvá" do duše. Tohle je celý on, mám ho ráda ale když á tu svoji náladum kterou teď krásně předvedl před Seánem, je nesnestilený. Cítím se stašně trapně, raději mu ani neodpovídám. Necháchává ho ať si mluví pro sebe, ať mě klidně seřve, ne on neřve on mi jen vyčítá. Ale nechápu, proč i to vyčítá? Já nemůžu za to, že on nemá ve vztazích štěstí.
Ani jsem na nevijela, za to Seán jo. Celkem dost slušně poslal Marka do háje.
"Marku, jdi pryč." řekla jsem šeptem. Nemám na toho se s ním hádat.
"Tohle si vyřešíme v soukromí. Teď jdi." ukázala jsem mu na dveře, viděla jsem jak hodil nenávistný pohled po Seánovi. Otočil se ke mě zády a prostě odešel. Asi u došlo, že tohle nemá cenu.
"Moc se ti za něj omlouvám, on prostě někdy z ničeho nic vyletí a udlá takovou scénu..." řekla jsem ikdyž to viděl.[/b] Sednula jsem si k jeho posteli a sklonila hlavu, takže můj obličes skryly vlasy.

Podíval jsem se na něj a falešně se usmál.
"Nevykládám to tobě ale svojí sestře. Ty jsi tu jen tak náhodou..." jak zminil, že by to roznesl dál spražil jsem ho pohledem.
"To neuděláš! Víš jak bylo složitý udělat něco aby na tuhle fámu lidi zapomenuli?" když ale řekl, že to neudělá a že není já. Zamračil jsem se na něj. Co tím chtěl jako říct?
"Počkat, Grace tohle není tvůj pokoj?" podíval jsem se na ni překvapený. Neodpovděla mi, poslala mě pryč. Že si ty vyřešíme v soukromí. Ještě jsem se podíval do pokoje a vražedným pohledem se podíval na toho kluka. Ani jse se nerozloučil, prostě jsem odešel. Proč si vybíjím vlastní vztek na ní?

Věděl jsem, že to všechno mělo být na Grace, ale pořád… byl jsem tu. Nemohl jsem se jen tak dívat, jak zachází s tajemstvím jeho sestry jako s obyčejným předmětem na rozdávání. Prostě to nešlo.
Po tom, co jsem ho částečně vyhnal, s pomocí Grace, tak jsem byl již úplně vyčerpán. Měl jsem špatný pocit z toho, co jsem řekl a udělal, taktéž jsem byl unavený z cesty. Potřeboval jsem si lehnout, chvíli se prospat a popřemýšlet. Nejraději sám, avšak neměl jsem na to, abych vyhodil Grace z pokoje. Přes okno jsem viděl, že je už tma.
„Bude ti vadit, když už půjdu spát?“ Otočil jsem se a usmál se na ni. Po té vstal, z kufru si vytáhl pyžamo- které bylo náhodou puntíkované a barevné. Nesměl jsem zapomenout hygienu. Obvyklé bych vynechal spodek, avšak před dívkou bych těžko stál ve spodním prádle. Zašel jsem si do koupelny, převlékl se, umyl si zuby. Pak jsem zkolaboval na posteli, hlavu si zabořil do měkkého polštáře a unaveně vzdychl.
„Čekal jsem, že bude jiný“ vypustil jsem ze sebe a posadil se na posteli.

Měla jsem skloněnou hlavu a přemýšlela, co mu tak na tom vadí. Mark se prostě chová divně, už od minulého roku. Prostě je to celý stašně pofiderní. Prostě se mu muselo něco minulý rok stát. Zajímá mě co, možná bych to mohla zjistit no. Z přemýšlení mě vyrušil až Seán.
"Co? Né tohle byl náročný den takže jen běž. Nic se neděje." usmála jsem se a podívala jsem se si vybírá za pyžamo.
"Moc pěkné," zasmála jsem se kamarádsky. A nechala ho ať se jde přesléknout.
"Jen jsme ho zachitili v blbé náladě, od minulýho roku se tak chová nechápu proč." pokrčila jsem rameny a sedla si vedle Seána na postel. Ani ne musel posunout, protože jsme se na postel vešli oba. Položila jsem u hlavu na rameno. /Snad mu to nevadí.../ Vždycky, když jsem byla s bratrem tak jsem mu dávala hlavu na rameno, Seán byl teď nějak po ruce.
"Prostě jako kdyby mu uplně přeplo." povzdechla jsem si.

„Moc ti děkuji, vybíral jsem si ho sám“ zasmál jsem se a šáhl na látku, bylo to celkem křiklavé.
„No, puberta se objeví u každého jinak“ lehce jsem se usmál. Položila mi hlavu na rameno. Bylo to příjemné, jako všechno ostatní. Už jsem se jejich dotyků nestyděl, i když já dělal to samé, tohle bylo jiné. Lehce mě to uklidňovalo a nutilo být vzhůru, abych mohl cítit ten krásný pocit sympatie a štěstí.
Svou hlavu jsem si zase opřel o její a lehce naslouchal – její výdech, nádech. Vždy se to měnilo, vždy to bylo zajímavé. Ten vzduch jsem cítil, jak do ní proniká a jak zase odchází. Byl to krásný pocit, na který jsem nechtěl zapomenout.
„Když se přepne jednou, může i dvakrát, ne?“  Řekl jsem lehce a usmál se.  Dokonce jsem i lehce přivřel oči a naslouchal všemu. Byla to jako ukolébavka, které mě zaplavovala euforií.

Pousmála jsem se a lehce ušklíbla, když se Seán zmínil o pubertě.
"Tohle podle mého asi puberta nebude. Třeba žárlí..."nesouhlasila jsem, měla jsem některé své teorie, o kterých jsem si nebyla jistá.
Opřel mi hlavu o tu moji. Tohle dělával i můj bratr jenže tohle bylo takové...jiné. Ale krásně jiné usmála jsem se a trochu víc jsem se k němu přitulila. Tohle je snad poprvé, co jsem našla člověka, se kterým si dost rozumím a dokáže mě pobavit a se Seánem je sranda. Aspoň to jsem si ověřila za těch necelých čtyřia dvacet hodin co se známe,  ale je to jistě míň.
"No nevím, pokud to je jak si já myslím asi se tak lehce nepřepne." povzdechla jsem si.
"No a povídej mi něco o sobě...Já furt melu jen o mně a nebo o Markovi..." vybídla jsem ho a jemě do něj žduchla loktem ale opravdu jemně, aby to sotva cítil.
"Řekni mi, třeba kde jsi vyrostl nebo tak."

„Na co by žárlil?“ Zeptal jsem se podiveně. Je to její bratr, takže by k ní měl mít blíže než já k ní za jeden den. Ale musel jsem říct, byl to krásný den strávení s novou kamarádkou. Cítil jsem se velice šťastný, dnes jsem poznal zase někoho jiného a nemínil jsem ho pustit. Nějak jsem si ji oblíbil a věděl jsem, že s ní chci být nadále. Věděl jsem to.
„Můžeš to ale zkusit. Určitě pro tebe něco udělá, ne?“ Trochu jsem se pousmál. A znova otevřel oči. Únava mě jen lehce přešla, avšak věděl jsem, že zase přijde. A ve větším měřítku.
Lehce mě šťouchla. Musel jsem se pousmát, udělal to strašně jemně, avšak stále v tom byl ten pocit přátelství.
„No, tak byl tu jeden prcek,“ vytáhl jsem ruku před nás a ukázala, že hodně malý „A ten se jmenoval Seán. Byl hodně zlobivý a rád si hrál.“ Usmál jsem se. Vážně to tak bylo. Zlobil jsem v jednom kuse a hrál si se vším možným, občas i s dobytkem na louce. Což ani není moc dobrá vzpomínka, neboť mě jednou málem ušlapala kráva.
„No a Seán pak vyrostl, začal chodit do této školy čtyři roky, měl hodně kamarádů, užíval si kopec srandy a teď potkal tebe a taky si užil moc srandy. Konec.“ Usmál jsem se. Nějak tak byl můj život. Celkem monotónní a nudný, avšak mi stačil.
„Máš nějakou pohádku ty?“ Lehce jsem se uchechtl, a tak trochu poskočil celým tělem.

"No já nevím, třeba na to, že já mám víc štěstí na vztahy?" pokrčila jsem rameny. Bratr je prostě zvláštní člověk, nikdy jsem jeho mozkové pochody nepochopila.
"Udělám, to co je v mých silách, víc asi nic." řekla jsem trochu smutně já jsem se taky cítila celkem unavená. Cesta z New Yorku taky není zrova jednoduchá. Když začal vypravět poslouchala jsem. Když přestal rozhodně jsem nebyla spokojená.
"No tak tohle bylo trapný..." řekla jsem naoko naštvaně, myslela jsem to samozdřejmě ze srandy. Nedozvěděla jsme se o něm skoro nic ale já chci vědět víc! Bouchla jsem ho svojí malou pěstičkou do ramene. A začala ho lechat všude ke mě napadlo, v tady mohle jsem hrozná. Neumím se prát tak lechtám, ikdyž nevím jestli ten člověk lechtivý je.
Sama nevím jak ale tak nějak jsem skočili v pozici, že já ležela nad ním a lechatala ho.
/Tak fajn, tohle je moc i na mě./

Věděl jsem, že s tím asi nic neudělá. A podle toho, co řekl Mark, tak taky neměla nijak moc velké štěstí na vztahy, avšak nemyslel jsem na to, protože jsem vážně nechtěl uvažovat nad tím, jaké chyby v životě udělala.
Lehce jsem se její reakci zasmál „Nic víc nemám, ale…“ Chtěl jsem to doříct, avšak ona se na mě vrhla a začala mě všude lechtat. Ihned jsem začal smíchy jančit, lechtivý jsem. Až moc. Ze začátku to byl smích srandy, ale pak mě to začalo dosti bolet a nemohl jsem dýchat. Skončilo to tak, že stála nade mnou a stále mě lechtala. /Och bože, asi se udusím/. Smál jsem se jak blázen přes celou kolej. Naposledy mě asi lechtala mamka v dětství. Tohle nebylo nijak blízko k tomu, jak mě lechtala Grace.
Už jsem toho měl tak dost, tak jsem vzal všechnu sílu, napnul svaly a převalil Grace. Teďka jsem byl na vrchu a já a připravoval se ji lechtat. Celou dobu jsem se na ni smál. /Doufám, že je lechtivá…/.
„Kde chceš polechtat?“ Darebácky jsem se usmál. „Navrhoval bych všude“ rozesmál jsem se. Má únava už byla kompletně pryč a najednou mě přepadla hravá nálada.

"Určitě máš toho víc!" řekla jsme ještě před tím než jsem ho začala lechatat. Všimla jsem si, že už neumůže dýchat tak jsem nachvilku přestala. Ale on mě překulil pod sebe. Ležel teď nade mnou.
"Kdyby teď někdo vlítnul do pokoje, netuším so by si myslel." tohle jsem si nemohla prostě odpustit. Vypískla jsme hned, jak mě začal lechat. Já jsem stašně lechvitá,všude!
"Né, nikde!" jančila jsem a smála se, hned jak mě začal lechtat.
"Já jsem stašně lechitivá Seáne, nechej toho!" smála jsem se a nechala se lechat trošku jsem se bránila ale on měl větší sílu. Ale nevadilo mě to, bel to pěkně strávený čas. Bavila jsem se, bylo to fajn.

„Do pokoje teď nikdo nevlítne“ Ujistil jsem ji a začal se smát.
Po tom, co jsem ji takovou chvíli lechtal, jsem trochu ubral, avšak stále pokračoval. Lechtal jsem ji hlavně v bocích, avšak když se snažila krýt, tak jsem “útočil“ na břicho.
0]]„Nechce se mi“[/b] zasmál jsem se a odolával jejímu náporu. Právě mě v tu chvíli napadl senzační nápad, stále jsem ji lechtal, posunul se k její úrovni očí.
„Uděláme z toho menší hru, co ty na to?" Začal jsem se smát, a tak se zapojil do jejího smíchu. /Bude muset přijmout, nebo dnes neusne/.
„Odpověz mi na tyto otázky a nechám toho“ řekl jsem předem a darebácky jsem se usmál. Hry miluji a s ní jsem ještě žádnou nehrál.  
Skvělý čas to napravit.

Když se posunul na úroveň očí zadívala jsem se do jeho modrošedých. Upínala jsem od jeho očí pohled moc dlouho, až mi to začalo být trochu nepřijemné. Bylo to jako kdybych mu četla v duši nebo jako kdybych se topila ve vodě. Cítila jsem, že díky tomu očinímu kontaktu dokážu z něj vytáhnout cokoliv nebo jako kdybych mu mohla z hlavy vyčíst všechno na co v tu chvíli myslel. Trochu jsem tedy uhla pohledem. A pak se zasmála:
"Dobře pokud toho necháš, odpovím ti na všechno." souhlasila jsem, tiše jsem čekala co bude. Na co se bude ptát, co ho bude zajímat. Jaké otázky mi položí.

Chvíli jsme sdíleli oční kontakt. Musím říct, byla to zjevně nejtrapnější chvíle mého života, ale zároveň jsem to nechtěl skončit. Její hnědé oči mě nijak nepřitahovaly, byly plané, jako jednobarevné pozadí. Ale stále tam byla krása, hluboko tam někde byla a já ji hledal. Celé chvíle jsem pozoroval každý koutek jednoho oka, abych tam něco našel. Když už jsem byl blízko, uhnula pohledem, a tak jsme ztratili tu krásnou chvíli ve vzpomínkách. Vzpomínkách na tento úžasný den s úžasnou osobou. Krásně tam zapadla.
Čekal jsem od ní více odporu, ale stěžovat jsem si nemohl, chvíli jsem upíral pohled na peřinu, ve snaze najít vhodnou otázku.
„Tak začneme trochu lehčími…“ usmál jsem se a zase se na ni podíval.
„Jaké je tvé celé jméno?“ zeptal jsem se pro začátek. Dnes jsem ho vůbec nezaslechl a rád bych to věděl. Pro další případy.

Čekala jsme něco jiného, možná něco děsivějšího ale za tohle jsem byla v celku ráda. Usmála jsem se na něj a podívala se očkem na něj s tázavým výrazem.
"Vážně to chceš vědět?" zeptala jsem se ho. Sice by se na to asi jinak neptal ale já svoje jméno nesnáším, nebo Grace je ještě v pohodě ale ten zbytek...
"Naši se nemohli rozhodnout mezi jmény a celý jménem se jmenuju Grace Angelica Marie Johanna Keller. Ty tři prostřední jména nesáším a proto používám jen Grace Keller." vysvětlila jsem a řekla mu celé své jméno.
"A co ty? Jak se jmenuješ celý jménem?" zeptala jsem se ho já naoplátku. Stále nade mnou ležel.
/Kdyby nás tak viděl můj bratr, nevím koho by zabil dřív. Mě nebo Seána./

Na otázku jsem neodpovídal, jasně, že jsem chtěl! Vypadalo to zajímavější, když se ptala.
„Oh… zůstanu raději u Grace, ale Angelica Marie Johanna taky ujdou“ Uchechtl jsem se. Takové jméno jsem už vážně nečekal. Třeba dvě jména ano, ale tři tomu daly jiný směr.
Lehce jsem se zasmál a odpověděl „Seán Ciar Mcloughlin,“ uchechtl jsem se „nic moc, ale jsem rád, že to není nijak náročné.“
Pomalu jsem si začal vymýšlet další otázku, avšak pocítil jsem zase lehkou únavu, všiml jsem si, jak těžce se držím nad Grace. Té to asi taky nebylo nijak příjemné.
„Nemám si radši sednout?“ stydlivě jsem se zasmál a počkal na odpověď. „Vypadáme jako z romantického filmu“ zasmál jsem se. Má slova mi vnukla další otázku. Vážně mě to zajímalo a nemohl jsem se ubránit se nezeptat.
„Kdo to jsou? Nathanael, Christian, Jason?“ Zeptal jsem se trochu vážným tónem, neměl jsem to v úmyslu, prostě to ze mě vyšlo. Ty tři jména jsem měl už nějakou dobu v hlavě. Někoho mi to připomínalo, ale kromě jména bylo všechno matné. Chtěl jsem to slyšet od ní.

"Né to jsou hrozné jména!" odporovala jsem a také si vyslechla jeho celé jméno.
"Pěkný, hodí se to k tobě." řekla jsem a myslela to vážně. Uchechtla jsem se, když přišlo téma "naše pozice".
"No já si pohodičla ležím, záleží spíš na tobě jestli to udržíš." zasmála jsem se a roztomile se pousmála.
"No už jen ten polibek chybí, tak co odhodláš se?" sama netuším jak jsem to myslela, jestli ze srandy nebo doopravy. Prostě to ze mě vypadlo.
"To jsou moje bývalé románky, co jsem měla. Christian a Jason ti už vyšli a Nathanael je v páťáku. Nebylo to relativně nic vážného... Jason ten vydržel nejdéle jako vztah, měsíc. No a ti dva si ze mě udělali jednorázovku. No co říct, to že mají oheň neznamená že se můžou chovat jak pánové světa..." urtousila jsem, byla jsem k němu upřímná. Proč také lhát?

„Mě se líbí“ usmál jsem se. Neobvyklé věci mám rád, tohle jméno tím pádem také.
„Radši si sednu,“ řekl jsem a pomalu slezl z Grace ,,ještě tě má váha rozdrtí“ zasmál jsem se a záda si opřel o zeď.
Neodpovídal jsem. Jen jsem se zasmál a pohled přenesl na druhou postel. Stále byla ustlaná, ale bylo vidět, že tam už někdo byl.
„N.. No…neměl bych, ale...“ zamumlal jsem. Snažil jsem se z toho nějak rychle vykroutit. Jak mi bylo vážně známo, tak by měl udělat první krok kluk. Nijak mi to neulehčovalo situaci. „Chtělo by to tu víc oken“ rychle jsem změnil téma a nervózně uchechtl.
Uchechtl jsem se. Ne jako posměšek ji, ale jim. Nevěděli, co ztrácejí. „To mě celkem mrzí. Možná se najde konečně někdo, kdo s tebou zůstane déle“ usmál jsem se.
Nevěděl jsem koho tím myslím, ale nechtěl jsem do těch myšlenek zapadat hluboko. Pravda o tomhle se mi nijak nelíbila.