Školní stáje

Byla jsem ráda že se mi povedlo ho trochu uklidnit, díky hlazení po kloubcích. Nechtěla jsem aby se kvůli mě nervoval. Jeho voda mi kupodivu nevadila. Před tou Jakovo jsem vždy uhýbala ale jeho voda mi nevadilo a ani mě nenapadlo ho pustit. Což bylo samo o sobě dost zvláštní. "Já ani nevím o co dotyčnému šlo...jestli mě jen trápit nebo pomalu zabít. Nejhorší je, že se to stále zhoršuje." Řekla jsem tiše ale pevným hlasem. Od tý doby, co jsem si vyslechla od Jaka to, co jsem si vyslechla, jsem si nedovolovala dávat najevo slabost nebo snad brečet. Pořádně jsem se k němu schoulila a položila mu hlavu na hruď. Nechala jsem se hladot po zádech a zlehka jsem se usmála. "Mám to prát tak že mám nového kamaráda?" Usmála jsem se abych situaci odlehčila ale Victory, do mě ze zadu šťouchla a já se na něj natiskla víc, než jsem chtěla.

"Nemysli na tyhle věci. Hlavní je, že jsi v pohodě a nic vážného se ti nestalo a jsi tady. Tak to ber pozitivně a usmívej se." Zazubil jsem se na ni jako to obvykle dělávám. Jsem optimista, svět vidím hezky barevně a usmívám se na něj. Když spadnu tak se prostě zasměji a jdu dál. Jak jinak by se dal život přežít? Nedokážu si představit život bez zábavy a úsměvu. "Jednoduše řečeno.. Když ti někdo život ničí, usměj se a vem ho tyčí." Zasmál jsem se. Je hezké vidět úsměv u někoho kdo se něčím trápí a mračí se. Pak má akorát člověk vrásky, které ho pak také trápí a je z nich nešťastný. Dnešek se opravdu podařil. Trochu jsem se najedl, našel si nového kamaráda. Co víc si ještě přát? "Jasně, já jsem přátel-" Ani jsem to nestihl říct, protože jsem cítil jak nedržím rovnováhu a padám někam dozadu. Naštěstí tam byla obrovská kupa sena, takže to bylo do měkkého. "Promiň. Jsem nešika. Jsi v pohodě?" Zasmál jsem se a sledoval padající kousky slámy.

Jeho optimismus byl jako pohon pro mou zlomenou dušičku. Byla jsem ráda že se mě tak snažil rozveselit. Zasmála jsem se když řekl to pořekadlo s tyčí. "Tak to je skvělé, to si budu pamatovat a příště vemu Jaka tyčí." Zasmála jsem se tiše a přestala myslet na vše špatné. Ráda jsem se usmívala, byla jsem poměrně úsměvavá ale občas to nešlo. Zrovna teď to šlo. Byla jsem překvapená když začal padat a já na něj. Sledovala jsem jeho oči a naše nosy se téměř dotýkaly. Mé vlasy mu napadaly do očí a zamotala se mi do nich tráva. "Jo, jsem a ty?" Řekla jsem tiše

"Toho bych vzal nějakým pořádným kladivem nebo rovnou nějakým bagrem přes ten jeho xicht." Protočil jsem oči a zasmál se. Kdybych toho zmetka měl někde potkat tak ho přetáhnu sám a už by se asi ani nepostavil, protože by asi zmizel ze světa, ale to je vedlejší. Hlavní je, že by už nikomu neublížil. Ležel jsem v na zádech a na sobě, až moc v hodně velké blízkosti, že jsem mohl cítit její tlukot srdce. Jenže něco mě šimralo u nosu. Myslím, že se trochu projevuje alergie. Proč teď? Proč zrovna sakra teď? Položil jsem si ruku před obličej a kýchnul jsem si. Po chvilce ještě jednou. "Já jsem v pohodě."

Byla jsem vcelku dost nervozní když jsem se s ním ocitla tělo na tělo, ve slámě. Nebyla to chvilka co jsem odešla z jednoho vztahu a hned se hrnout do druhého? Pravda že byl milý a pohledný ale já ho prakticky neznala. Chvilku jsem sledovala jeho oči a pak sebou polekaně trhla když si pšíkl. Musela jsem se tiše zasmát. Opatrně jsem se zvedla a prohodila jsem si vlasy abych z nich vyklepala slámu ale moc mi to nepomohlo. "Vážně jsi celý? " Optala jsem se ho pro jistotu a pak udělala pár kroků dál. Musela jsem se nad samou sebou zasmát. Vżdyť takový kluk musí mít tu, na kterou si ukáže a jak jsem si sakra mohla myset že po tom, co jsem se takhle, s prominutím, zkurvila, o mě bude někdo jako on stát. Byla jsem v keho očích jen holka s minimální sebeúctou a o to víc mě to zabolelo. Sklopila jsem pohled a pod těmito myšlenkami mírně zpanikařila, prohrábla jsem si vlasy a lehce se usmála. "Nebudu tě zdržovat."

Byl to jiný pocit než normální. Tělo na tělo, kluk holka. Připadal jsem si jako v těch romantický filmech kde se spolu pak někde vyspali a jeden z nich pak odešel pryč a nechal tam toho nešťastníka samotného. Bohužel. No super. Teď jsem to vysloveně posral jak jsem si pšíknul. Hnusná alergie, protože ta přeruší všechno. Každou hezkou chvilku co prožívám a něco by z toho mohlo být. Plácnul jsem se mírně do čela a posadil se, když z něho slezla. "Jojo jsem. Nemusíš se o mě bát." Zazubil jsem se a zvedl jsem se. Trochu jsem se oprášil od slámy a nějak si ji sundal z vlasů. Sice ne všechnu, ale něco málo ano. Zbytek sundám na koleji. Teď mi došlo, že se z jednoho nešťastného vztahu dostala a já bych ji dostal do dalšího. To by asi nebylo zrovna nějak dobré, protože nevím jak by reagovala. Ale obdivoval jsem ji jak se s tím v klidu vypořádá. Věřím v to, že to bude lepší a lepší a na Jaka totálně zapomene. "Někdy si to zase zopakujeme." Zasmál jsem se a začal jsem pomalu cupitat pryč kolem ní. Ještě jsem ji na rozloučenou a přátelsky líbnul na tvář a zmizel venku. Jen doufám, že si to nepřebere nějak zle nebo tak. Kdybych s ní měl chodit tak bych jí nechal chvilku čas ať se rozkouká.

Docela jsme litovala toho, že neumím číst myšlenky protože teď by se mi to hodilo víc než kdy jindy. Fakt by mě zajímalo co se mu teď honí hlavou. Cítila jsem kouř a urychleně jsem uhasila doutnajcí obvaz, ktery jsem si nevědomky zapálila a opatrně si ho sundala. Na chvilku jsem se zadívala na jizvu a pak zase sledovala jeho. Věděla jsem že jsem u něj zatracená ale...alespoň to byl kamarád. Uchechtla jsem se jeho slovům a pak jsem lehoučce vzplála když mě políbil na tvář a pak odběhl. Otočila jsem se za ním. "Ethane?!" Houkla jsem na něj ještě než se mi ztratil z dohledu. Nenechám si ho jen tak utéct. To tedy ne. Po dlouhý době jsem si zase s někým v klidu pokecala a věřila mu.

Ne, že by jí nějak extra chyběl čerstvý vzdoušek, protože ten jí byl docela jedno, spíš chtěla zase být u koní -v Chorvatsku na nich jezdila pro jednu sportovní stáj, ale jen v létě, protože mimo to měla školu. Už jí to zkrátka začínalo chybět. A tak neskutečně ráda viděla Sunseta -asi trochu neobvyklé jméno pro hřebce, hodilo by se možná více pro klysnu, ale tím se nějak netrápila, protože s ním alespoň sama soucítila -sama měla druhé jméno chlapecké, čímž se raději moc nechlubila, aby se vyhnula posměškům. Ale stejně na to někteří lidé -jako například Princezna Marie- přišli.
Pokračovala uličkou mezi boxy až k tomu, kde odpočíval její Sunset, spokojeně přežvykoval seno, až jí bylo líto ho odtamtud vytáhnout -proto jen tak stála a sledovala jeho počínání, načež na ni vrhl takový zkázkonosný kukuč. Takže se otočila a nechala mu při jídle soukromí -asi trochu dáma, to vysvětluje to jméno.

Do stájí jsem chodil skoro denně, přesně tomu bylo i dneska kdy jsem se vydal za konma. Přesněji za svým oblíbencem, Thunderem. Padli jsme si do oka už při prvním dni a od té doby jsem za ním furt chodil. Plánoval jsem, že si dneska možná vyjedu na projíždku pokud to půjde. Když jsem vešel do stájí jsem si všiml dívky u boxu Sunseta. "AHoj" pozdravil jsem ji s lehkým usměvem. Potom jsem přešel k boxu Thundera, přivítal mě zařehtáním.

Na tváři jí hrál spokojený úsměv, protože i když na Sunseta momentálně moc obře neviděla, bylo skvělé, že mohla být s ním. Koně jsou totiž skvělá zvířata. Nakonec se ale přeci jen otočila, protože už ji to příliš nebavilo, kdo by také preferoval tak záživnou aktivitu, jako hledění před sebe, když už e natěšený, že si možná i vyjede ven. No a ve chvíli, kdy se Sunsetem sváděla oční bitvu, ozval se chlapecký hlas. Mírně sebou trhla a otočila na něj hlavu. Bílovlasé stvoření stálo u boxu -tuším- Thundera s takovým tím lehounkým úsměvem. Tak na něj tedy kývla.
"Ahoj!" Pozdravila ho s širokým úsměvem od ucha k uchu a otevřela Sunsetův box. Jak se tak soustředila na Dimitryho, zapomněla zvedat nohy, tudíž hned při prvním kroku dovntř boxu sebou sekla. Přísahala by, že ten zatracený kůň se jí smál. Něco zabručela v cizím jazyce a pomalu se zvedla.
"Moc se nesměj!" Zamračila se na svého Sunseta a oprášila si pozadí.