Školní knihovna

Probudila se az na dalsi den, Aiden v pokoji nebyl. Seskocila z postele a prevlekla se do neceho pohodlnejsiho nez jsou sortky. Dala na sebe trolaky a mikinu, co to resit, je ve skole a dneska je ji to tak nejak jedno.
Zamirila vstric skole a bezmyslenkovite zapadla do knihovny. Nikdo tam nebyl tak se posadila do jednoho kresla v rohu a vzala si z policky knizku o magii prirody, prece jen neco se naucit jeste musi, neni dokonala. Neni zadny sprt ale ctenim nepohrdne.

Jakmile mu vběhla do náruče. Chytil ji pod zadkem a zatočil se s ní, poté si ji přehodil přes rameno a chvílí šel tak. Počítal, ale že se bude snažit dostat na zem, tak ji nakonec pustil a rozeběhl se ke škole.
Tam musel dávat trochu více pozor, protže nechtěl, aby na ně někdo vletěl, že jsou moc hluční. To mu ale nezabránilo, aby běhal chodbou a smál se jak pitomý. Otevřel jedny dveře a vplul dovnitř. Byla to knihovna. Vtáhl Alex k sobě. Poté se potřeboval rozdýchat. Emmy si nevšiml, možná protože seděla v rohu. Posadil se na stůl a čekal, co udělá Alex. To ona chtěla prve mluvit, tak ať mluví.

"Jaku!" Zasmála jsem se když mě takto chytil a přehodil si mě přes rameno. Začala jsem se smát a chvilku jsme se snažila dostat na zem. On mě nakonec sám položil a jakmile jsem měla pevnou půdu pod nohama, rozběhla jsem se za ním. Jeho kroky byly u školy dost slyšet ale ty mé ne. Byla jsem lehká a tak jsem slyšet nebyla. Musela jsem se usmát když se chidbami rozezněl jeho bezstarostný smích. Milovala jsem na něm tuhle jeho stránku. Nechala jsem se vtáhnout do knihovny a sama jsem ho stáhla k jednomu stolu, kde jsem si sedla a prohrábla si vlasy. Sledovala jsem jeho tvář a po chvilce ticha jsem to ticho prolomila. "Včerejšek jsme si tedy vyjanili že ano?" Řekla jsem tiše a upravila jsem si ramínko tílka. Bylo mi jedno že mi byla vodět část jizvy...on o ní věděl ale nikdy jsem mu neřekla její původ.

Kdyzbuslysela nekoho vejit, teda spise pribehnout do knihovny zavrela knihu a zvedla se z kresla aby zjistila co za idiota tady beha, jeste k tomu v knihovne. Ale ani nevysla ze sveho ukrytu a uz uslysela Jakeuv hlas a hned za nim Alexin. Parkrat ji potkala ale spise se jen tak mijely...chvilku je poslouchala ale potom polozila knihu zpatky na misto odkud ji vzala a vystoupila z rohu.
"Pekny den preji, tohle je jedine misto kde jsem myslela te nebudes Jakeu...a hele, ty jsi fakt vkrocil do knihovny i kdyz se knizek snad stitis." Usklibne se na nej a proste vyskoci na stul vedle nich a posadi se. "Ahoj Alex." Rekne tak nejak do vetru, aby neurazila. Neni v náade delat si pratele. Myslim ze Jake a obcas nastvany Aiden a Adri, ktera s ni nekdy prohodi par slov staci az nad hlavu.

Usmál se na na Alex, jakmile jej zatlačila k jednomu stolu, pozvedl jedno obočí, tohle se mu líbilo. Přitáhl si ji k sobě, jakmile ale uslyšel další hlas, zavrčel a položil unaveně hlavu na rameno Alex. Poté se zvedl a kouknul na tu osobu. "Emmo?" zašeptal překvapeně. Najednou jako by mu vyschlo v ústech, ale Alex neodstrčil. Podíval se z jedné na druhou a najednou nevěděl, co dělat. Poslouchal, co Emma říká. Je pravda, že on by sem nevkročil. Naopak čekal že by v tuhle hodinu ještě nikdo nebyl. Povzdechl si a pomalu se otočil k Emmě, tudíž musel pustit Alex. "Jaktože nespíš Emmo?" vyznělo to trochu nevraživěji než zamýšlel.

Nechala jsem se k Alexovi přitáhnout a spokojeně jsem zapředla. Bylo vidět že on byl spokojený. Když jsem však zaslechla ten hlas, ztuhla mi ktev v žilách a rapidně se mi zamotala hlava. Super! Teď si sem přijde! Jen jsem se na ní usmála. "Ahoj Emmo." Pronesla jsem přiměřeně a zadívala se na desku stolu. Bylo mi jasný, po včerejšku komu se teď bude věnovat a tak jsem pochopila když se ke mě otočil zády a mluvil s ní. Já si jich snažila nevšímat a bojovat se svou nevolnost. Hrála jsem si s prstýnkem na ruce a na chvilku jsem musela zavřít oči.

Jeho vydeseny vyraz ji rozesmal. "Jakeu?" Zopakovala stejnym tonem a zacala si houpat nohama. "Proc bych mela? To nevisbze vstavam brzo? Mel bys to vedet, vetsinou na tebe rano slapnu kdyz lezis na zemi a ja u tebe." Zasmeje se a podiva se na Alex. "Jejda, doufam ze jsem vas v necem nevyrusila...to bych opravdu nerada. Ale mozna bych vas mela upozornit na to ze skola pry namontovala do urcitych mistnosti skryte kamery, tak abyste se nestali hvezdami stribrneho platna." Usklibne se. Dela si z nich legraci, ale nekde vzadu ji to hloda...jako co tady Jake dela s Alex? To se ji teda ani za mak nelibi, ted rozhodne nema v poanu odejit. Takze se na oba dva jen mile usmeje a jeste pohodlneji se posadi. "Takze co podnikneme?" Usklibne se.

Zaskřípal zubama, tohle přesně nechtěl. Tyhle dvě v jedné místnosti, to mohlo být nebezpečné. Ale nechápal Emmino chování. "Emmo, co to děláš?" zeptá se jí a otočí se na Alex, ta vypadala totálně zastíněná. Trochu ustoupil, ale bál se teď cokoli udělat. Tak se na ní jenom usmál a poté se posadil. Opatrně jí pokynul aby se také posadila, protože Emma by je rozhodně nenechala odejít. Je horší než vyzvědačská matka a ochranářský otec dohromady.
Když se Emma zeptala, co podniknout, nechápavě zavrtěl hlavou. "My co podnikneme? Promiň, ale kdo tě zval do našich plánu?" Zeptal se trochu napruženěji, možná protože tohle byla velmi nepříjemná situace.

Emmě muselo něco přelítnout přes nos nebo mě prostě jen hodně neměla ráda. Ať tak či tak, nechápala jsem to. Po očku jsem sledovala Jaka, který nevypadal moc nadšeně z toho že tu je Emma. Já z toho taky nebyla nadšená ale momentálně jsem měla co dělat sama se sebou. Točila se mi hlava a něco jakoby mi svíralo plíce. Jen jsme si drobet odsedla aby měla Emma místo a podívala jsem se na Jaka. "Jen mě na chvilku omluvte." Špitla jsem a pomalu se zvedla. "Není mi dob..." Nedopověděla jsem to protože v tu chvilku to se mnou seklo. Po té bouračce jsem...občas kolabovala ale zrovna teď se mi ti fakt nehodilo.

"Co delam? Ja si sem prisla cist a vyrusilo jste me. Mozna by ta otazka mela padnout na vas. Co tady delate..." zamracila se na na Jakea, protoze zacinal byt protivnejsi a protivnejsi a ona ai vazne neni vedoma niceho spatneho. Upozornila je, tak by meli byt radi.
"No nepozvali, ale kdyz jsme se tady tak pekne sesli...a myslim ze jste nemeli v planu nic nepristupneho...prece jen v knihovne." Pozvedne oboci ale v tu chvili uslysi ranu. Otoci se smerem kde slysela ranu a uvidi na zemi lezet Alex. Nechapave se otoci na Jakea. "Upadla ti pritelkyne." Rekne klidne. Ona stejne prvni pomoc neumi, a Alex by nejspis nebyla rada kdyby ji probudila zrovna ona, treba umelym dychanim.

Zavrtěl hlavou a už chtěl říct Alex, že odchází, ale prvně věnoval Emmě zlostný výraz. "Alex odcház---" ale nedořekl to, protože ta holka s sebou sekla na zem. Hned byl u ní a zvedl ji do náruče. Kde že má pokoj? Vždyť já ani nevím jaký má živel. počkat včera mě popálila... Hmmm ale do Katony se mi s ní nechce...
Otočí se k Emmě a trošku se na ni usměje. "Příjdeš večer nebo máš lepší plány s tím zrzkem, co sis vynutila s ním být na pokoji?" zahučí na ni. Samozřejmě že to ví, na téhle škole se nic neutají. Ani nečekal na její odpověď a nesl Alex v náručí do pokoje.

Je jsem zůstala ležet na zemi a mělce jsem dýchala. Dělo se mi to po té bouračce alespoň jednou do roka ale teď to opravdu přijít nemuselo. Nevykazovala jsem žádné jiné známky života a tak jsem se nechala vzít do náruče. Nemohla jsem se ani bránit. A i kdybych mohla, nebránila bych se. Jistou roli v mém kolapsu hrála i Emma, nějak jsme se s ní nemusela a zrovna teď mě naprosto vykolejila.

Sledovala co se delo. Alex na zemi a Jake velky zachrance. Moc se ji to nelibilo, ale rozhodne nemela v planu to davat najevo.
"Ze bych se dostavila? A budes mit volnou postel?" Lehce narazela na Alex, protoze ji bylo jasne co ti dva tady prisli delat.
"A ne se zrzkem nebudu a ani mi nemluv...jeste ted jsem vytocena. Ale zase mohlo to byt horsi...ma docela dobre telo. A skvele hraje na kytaru a zpiva...Jakeu, proc ty jsi mi nikdy nezaspival?!" Zavola na nej kdyz odnasi Alex a zasmeje se. "Ocekavej me! Nech volnou postel!" Rekne vazne.