Školní stáje

Myslela jsem si, že mi vybalování zabere tak hodinu, možná pár minut přes, ale i když jsem tu byla už víc jak den, rozhodně to vybalování nezabralo hodinu, jelikož jsem teď měla sotva vybalenou půlku věcí. A rozhodně jsem se nechystala k tomu to dál vybalovat, chtěla jsem si trochu odpočinout a zajít někam, kde moc lidí nebývá. Vhodné místo mi přišly stáje.
Když jsem se k nim blížila, dopadalo na mně to ticho, které se mi po dnešním dni tak líbilo. Nálada na to být ve velké společnosti přijde jindy, i společenští chtějí být občas na chvíli sami, zalezlí někde v tichu, kde je nikdo nebude s ničím otravovat.
Vešla jsem do stáje, jako přivítání se mi ozvalo několik zařehtání, zůstala jsem stát ve vchodu a sledovala pár hlav koní, jejichž oči mně zkoumavě sledovaly, přišlo mi, jako bych jim na očích viděla, co si v mysli asi tak říkají. Při jejich pohledu to vypadalo, jako by si říkali, co jsem za osobu, že mně ještě neznají. Nahodila jsem menší úsměv a pomalým, ale přesto klidným krokem, jsem se rozešla po chodbě a sledovala koně. Zastavila jsem se u jednoho z nich, srst měl krásně kaštanovou, zůstala jsem stát tak metr před ním a zkoumavě ho pozorovala, jako on, nebo ona, mně.

Hned jak noc opadla a on se probudil do nového dne, hned vylezl z postele. Samozřejmě, že si dneska dal více záležet a každým dnem více a více. Vlasy měl docela již zase docela delší, tak se je aspoň snažil sčesat dozadu. Dneska byl den černé, tričko, bunda, kalhoty, většinou chodil v tmavých barvách. Někdy si říkal, že se hodí k jeho duši. A navíc potřeboval vypadnout někam, kde nikdo jiný moc nechodí.
Ke stájím došel když začalo svítat. Chvíli si dal na čas a tajně obdivoval ten krásný východ slunce, nebyl sentimentální to opravdu ne. Jen každé ráno bral jako novou naději na život. Vešel a hned ho omámila ta opojná vůně slámy. Vešel do svého oblíbeného stání a popadl hřeblo a kartáč. Stoupl si k Thunderovi a hřebelcoval jej. Už to doopravdy potřeboval. I když měl svou práci hotovou, pokračoval, šlo vidět, že se to škrabkání Thunderovi líbilo.
Po chvíli však uslyšel něčí kroky, protočil oči. Vystrčil hlavu ze stání a opřel se o stěnu. Kartáč a hřeblo pomalu odložil a díval se na tu blondýnku. Chvíli si ji prohlížel než se rozhodl na sebe upozornit. "Ahoj."

Rozhodla jsem se z hlavy vypustit vše co se událo a hned jak mi zvonil budím v pět ráno, natáhla jsem na sebe rajtky, sváza si vlasy do culíku a potichu jsem vyťapkala z pokoje. Už jsem se nemohla dočkat až uvidím Victory. Vlastnila jsem jí již v Anglii a nehodlala jsem se jí vzdát. Škola mi umožnila jí zde mít. Přeci jen to byla klisna z královského chovu, její rodokmen byl exkluzivní a její povaha neměla chybu. Po cestě jsem se ještě na chvilku zastavila u parku a pak jsem zatřásla hlavou a vydala se do stájí. Byla jsem tu první, s úsměvem jsem došla do zadního boxu a začala se věnovat Victory. "Ahoj princezno..." Zašeptala jsem tiše a věnovala se její bělostné srsti. Ani jsem si neuvědomila že Thunder ržá nějak víc, trhla jsem sebou až když jsem zaslechla Jakům hlas. Jasný, to mi mohlo dojít. Položila jsem klisničce ruku na plec a vykoukla jsem z boxu. Stála tam jakási blondýnka a Jake. Chvilku jsem váhala ale nakonec jsem se rozhoupala k tomu se také ozvat. "Ahoj." Prphodila jsem mile k blondýnce. Snažila jsem se Jaka ignorovat.

Oči koně mně natolik hypnotizovaly, že jsem si při příchodu nevšimla dalších dvou lidí, co tu byli. Až jakmile promluvili jsem svým pohledem uhnula jejich směrem, v duchu jsem si povzdechla nad tím, že jsem tentokrát podcenila stáje. Myslela jsem si, že stáje jsou klidné místo, kde v těchto denních hodinách nikdo není, nejspíš až budu chtít být příště sama, budu muset vybírat své místo na úkryt před světem o něco pečlivěji.
"Ahoj" pozdravila jsem oba dva a mírně se usmála, aby to nevypadalo, že nad něčím vážným přemýšlím.
Oba dva jsem tu zahlédla už rok zpátky, a ještě jeden rok nazpět. Vlastně jsem je několikrát viděla od prváku. Jediné, co jsem o té dívce věděla, bylo to, že je také z mojí koleje, ovšem byla o několik ročníků výše, neboť jsem se často potkávala jen se čtvrťáky, pár jich chodilo na stejné hodiny. Ale on? Kdyby byl z Katony, pravděpodobně bych o něm nevěděla o nic víc, než o dívce, ale jelikož nebyl ze stejné koleje, tak jsem o něm nevěděla prakticky vůbec nic.
Jak se jmenuje. V jakém je ročníku. Z jaké je koleje.
Nic.
"Ty jsi z Katony, viď?" pohled mi sklouzl na dívku, nevěděla jsem co si s nimi mám říct, nějak jsem konverzaci začít musela.

Když se Camille, otočila, úsměv se mu rozšířil, nakonec ale uslyšel další hlas a jemu velmi známý. Skřípe i po ránu. Pomyslel si, chvíli si říkal, že ji bude ignorovat, ale na druhou stranu, on nemá proč. To ona se cítí ublížená, ale taky nemá důvod, snaží se z Jaka udělat něco co není a to on nesnáší. Přece jenom se na ni otočil a usmál se. "Krásné ráno i tobě Alex.Vypadáš opravu překrásně dneska ráno." Řekl, ale pak se usmál tak, aby to viděla jen Alex, nebyl to vůbec upřímný úsměv. Poté vzal kartáč a hřeblo a zavřel Thunderovo stání. Šel kolem Camille a podíval se na Dahlii, která pohazovala hlavou. Trochu očistil kartáč o hřeblo. "Víš, že můžeš i dovnitř. Dahlia je krotká, nic ti neudělá..." Jelikož byl tak o hlavu vyšší a koukal na koně, poté ehnul hlavu a zadíval se přímo na Camille a podával ji do ruk kartáč. "Zkus jí vyhřebelcovat." Pobídnul jí, poté pomalu otevřel stání a chytil Dahlii za ohlávku a připnul jí vodítko, které připevnil za háček, aby se Dahlie moc nevrtěla, ale pokud Camille má nějaké zkušenosti neměl by t být problém. Ale Jake upřímně doufal, že nemá.

Jakmile jsem zaslechla ten Jakův hlas, který promlouval ke mě, pohled mi padl na něj. Neupřímný úsměv jsme mu oplatila. "Ahoj, Jaku, taky dnes vypadáš dobře " Řekla jsem v klidu. Nechtěla jsem se tu s ním nějak přít nebo hádat. Včera jsem chybu udělala já ale on jich udělal nespočetně. Pak jsem se zas podívala na dívku. "Ano, ty také že?" Usmála jsem se a pak jsem vylezla od Victory. To už se ale Camelii věnoval Jake. Vtipné. Uklidila jsem box s čištěním na své místo a pak se opřela kousek od nich, o své sedlo. "Co by jste řekli ranní projížďce hm? Venku je hezky a máme čas. Co si takhle vyčistit hlavu?" Mrkla jsem na ně, na oba a vzala si sedlo.

Když podal návrh o tom, že bych jí mohla vyhřebelcovat, pouze jsem zavrtěla nesouhlasně hlavou a kartáč mu vrátila zpátky. "To opravdu nebude nutný" pousměji se, jakékoliv malé zvíře mi nevadilo, ale být v blízkosti koně už pro mně chtělo odvahu. Ne, že bych se bála, ale nebyla jsem si prostě a jednoduše jistá. Stačilo mi se na ně takhle zpovzdálí dívat a byla jsem spokojená.
"Samozřejmě. Třetí ročník" promluvím směrem k dívce, to byla ale má poslední slova, než mně nabídka o projížďce zcela umlčela. Vyhřebelcovat koně, to bych ještě zvládla, s třesoucíma se rukama, abych zvíře nějak nenaštvala (což se asi stát nemůže, ale někomu jako jsem já ano), ale dokonce koni sedět na zádech a pobízet ho do kroku či cvalu, to už vůbec.
"Nějak nemám náladu na to se projet" povím s klidem, abych nevypadala jako nějaký strašpytel. Pečlivě jsem si hlídala, zda vykazuji nějaké známky nejistoty. Někteří by si mysleli, že mám snad strach, ale já si tím pouze nebyla jistá.

Kouknul na Alex a také nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Sám s tebou na projížďce? Bych se bál, že se už nevrátím." odpověděl pouze a kouknul se na Camille. Něco na tom bylo. Nechtěla se projet, ale nechtěla koně ani vyhřebelcovat. Usoudil, že se možná jenom trochu bojí. Nehodlal se jí ale ptát, místo toho , kartáč odložil na dveře od boxu a pohladil Dahlii od čela směrem k nozdrám, pořádně ale sledoval její uši. Ale nic. Jenom vesele mávala ocasem. Zasmál se tomu, dokonce i té kobyle se líbil. Poté se otočil ke Camille a usmál se. "Vidíš, je to úplný andílek." Poté sám vzal kartáč a jednou jí přejel po krku a čekal na její reakce. Jakmile pokývala hlavou, dal se do čištění. Po vyčištění krku se však otočil ke Camille. "Pojď si to zkusit. Stačí se jenom podívat a jde vidět, že je zvědavá, co to přišlo za krásku." Pochyboval ale, že by tohle na ní zabralo. Tak si stoupl blíž k ní a naklonil se k uchu. "Nebo jsi tak brzo ráno vstala, jenom aby ses podívala jak hřebelcuju koně?" nakonec se odtáhl a založil ruce na hrudi. Usmál se tím svým svůdným úsměvem. "Mimochodem jsem Jake."

Jen jsem Camille pokývla. Chápala jsem, že nemá ke koním nějaký vztah a tak jsem jí nehodlala nutit, narozdíl od Jaka. Když na mě spustil tak chladný tón, zachvěla jsem se. "Nutit tě nebudu." Odvětila jsem mu tiše a položila si sedlo na kulatinu. Nemohla jsme tady jen tak stát a sledoval jak balí další mevinnou dívku. Doufala jsem že má tolik rozumu, aby se s ním do ničeho nepouštěla. Už jsem byla takhle hloupá já, nemuselo nás tady běhat víc. Došla jsem si i pro uzdu a pak koukla na Jaka s Camillou. "Jaku, Camilla asi nestojí o to, mít s koňmi bližší kontakt. Nenuť jí do toho." Řekla jsme v poklidu. Znala jsem její jméno, pamatovala jsem si jí. Pak jsem vklouzla k Victoey a hodila jí na hřbet dečku a pak usadila i sedlo. "Mimochodem, Camillo, na třeťačku si se svým živlem dost rozumíš." Usmála jsme se na ní

Zůstala jsem překvapeně koukat na kluka, co se představil jako Jake, jeho slova mně trochu šokovala. Byl snad jeden z těch namachrovaných frajírků, kteří si mysleli, že můžou mít každou, nebo to jenom ,,zkoušel"?
"No jasně, vstávala jsem jenom kvůli tobě" odvětila jsem ironicky, "kdo by přece nechtěl vidět takhle zrána pěknýho kluka?" dodala jsem, stále s ironií v hlase. Proti takovýmhle typům jsem se, dalo by se říct, dokázala i bránit. A když ne sama, stačilo říct bráškovi. Jakmile se přestali tak nějak řešit koně a došlo na jiné téma rozhovoru, začala jsem se bavit. Vypadalo to, že ta dívka, na jejíž jméno jsem si nemohla vzpomenout (ale ona mně nejspíš znala), se již s Jakem nějakou dobu stýkala. Buďto spolu moc nevycházeli, nebo ona žárlila, ale nechtěla to dát najevo. Nechtěla jsem se ale plést do toho, jaký vztah mají ti dva mezi sebou.
"A ty jsi..?" zeptala jsem se dívky a tázavě pozvedla obočí, "trošku mi vypadlo jméno" dodala jsem se stálým úsměvem.

Pokrčil rameny a pak se zadíval na Alex. Ona žárlila. Potěšeně se usmál, jeho práce skončila, samozřejmě, že s Camille nemínil spát a ani si nic začínat, jen chtěl vidět, jak bude na to reagovat Alex. Proplul zase stáním ven a s vítězoslavných prošel okolo Alex a naklonil se k jejímu uchu. "Ale jde vidět, že ty zájem máš." Poodešel, ale jak si uvědomil po včerejšku, ani Alex pro něj už neznamená. Chtěl s ní být zadobře, ale hysterku ve svém životě vážně nepotřebuje. "To je její královská modrá krev Alexandra... A to doslova..." zavolá ještě na Camille a poté se vrátí k Thunderovi. Rozhodl se trochu projet. Bez Alex... Zašel do sedlovny a postupně jej osedlal. POté vyvedl koně ze stání a rozjel se do parku.

Jake měl zase jeho provokativní náladu. Byla jsem ráda protože tohle byla jeho obvyklá nálada. Potřebovala jsem si to s ním vyříkat, i když jsem si tvrdila že pro mě nic není, byl pro mě dost. Zachvěla jsem se když se ke mě naklonil a dosedlala jsem si Victory. Chystala jsem se vyvést klisnu ven a odpovědět Camille ale on byl rychlejší. Jak v tom tak v tom. "Prostě Alex." Mrkla jsem na dívku. "Omluv mě na chvilku." Řekla jsem klidně a pak se Victory vyhoupla na záda a dojela jsem Jaka. "Jaku, poslpuchej mě, chci si to vyříkat." Řekla jsem tiše a smířlivě. Victory se drobet cukala, ona a Thunder si moc nerozuměli, prakticky vůbec si nerozuměli.

Stále jsem byla na jednom a tom samém místě jako pár minut zpátky, tentokrát jsem tu byla už sama. Oba dva někam odjeli. Musela jsem se nad chováním obou dvou zasmát. Jake byl nejspíš pořádný sukničkář, který se snažil balit co nejvíc holek, jak jen to šlo, a Alex byla jednou z nich, jednou z těch potrhlých holek, které mu propadly a jakmile vidí Jaka s jinou, jejich žárlivost nezná mezí. Nechala jsem to všechno plavat a sedla si před stáj na seno, zůstala jsem se dívat kamsi do dáli a užívala si konečného klidu.

Poklidně klusal krajinou a usmíval se na okolí, když ale na něj někdo zavolal. Zatáhl za otěže a otočil se. Koukl na Alex, jak za ním klusala na tom svém koni. Chvíli přemýšlel, že by počkal na ni, ale dostal lepší nápad. "Tak si mě zkus první chytit." Zavolal na ni a pak se vyzývavě usmál. "Pokud to dokážeš."
Trhl otěžemi a rychle přešel až do cválu. Rychle koně ještě pobídl, až se hnali krajinou jako vítr. Thunder miloval rychlost, ale bylo mu jasné, že ho Alex dohoní, jelikož její kůň byl jiná úroveň.  Jakmile se jí jen na vteřinu ztratil z dohledu, ohlédl se, ale to zjevně neměl dělat. Zepředu ho nabrala větev a on slětel na zem. Thunder běžel dál.
Jake zůstal ležet na zemi, i když mu nic nebylo, rozhodl se, trochu Alex vyděsit. Zavřel oči a pomalu oddechoval.

Ušklíbla jsem se když mě vyzval na závod. "Nemůžeš mi utéct!" Zasmála jsem se ale to on už uháněl s Thundrem ven. Nechala jsem mu náskok a pak jsme z místa zaskočila do cvalu. Věděla jsem že ho doženu ale i tak se mi dostal na chvilnku z dohledu. Neuniklo mi však jak sletěl ze hřbetu hřebce. "Jaku!" Vykřikla jsem v úleku a prudce jsem Victory zastavila. Seskočila jsem jí z hřbetu a zadívala jsem se za Thunderem, toho najdu pak. Klekla jsem si k Jakovi a zlehka jsem ho pohladil pa tváři. "Jaku?" Zašeptala jsem tiše. "Jaku?"

Ale Jake nic. Naopak. Dýchal, ale to bylo jediné, jaké známky života vykazoval. Když vyslovila jeho jméno, jenom trochu zachrčel, ale poté zase nic.
Představoval si, co by asi tak udělala. Nechala ho tu? Nebo by o něm měla starost. Zatím to vypadá na to druhé a proč jí trochu nevystrašit, aspoň uvidí, jak to s ním skutečně má a to on právě chce, protože pokud ho pořád miluje, možná by přerušil ignoraci a pokračoval v tom, kde minulý rok skončil.

Trhla jsem sebou v úleku když nevykazoval žádnou činnost. Srdce mi vynechalo pár temp ale bála jsem se s ním pohnout. Mohl mít cokoliv zlomené. "Jaku?!" Zvýšila jsem hlas a vzala jsem jeho tváře do dlaní. "No tak Jaku! Tohle mi nedělej..." Zašeotala jsem starostlivě a poplácala jsem ho po tvářích. Jediné pozitivní na tom bylo že dýchal, talže jsem nemusela provádět resuscitace nebo tak něco. Byla jsem ale fakt ale fakt na nervy. Třásla jsem se strachem a nehodlala ho tady nechat. "Jaku prosím..."

Trochu pootevřel oči, ale dělal, že to nejde. Tak je zase zavřel. Chvílu počkal. Párkrát zamžikal a poté je otevřel. Alex byla nad ním. Usmál se a přitáhl si její obličej. Rychle ji políbil a doufal, že nebude protestovat. Po chvíli ji však pustil. "Ještě něco jsi mi chtěla?" zeptal se jí s úsměvem a pomalu se posadil. Jak si všiml, Thunder se pomalu vracel. KOně jsou díky bohu chytří tvorové a tak vždycky našli cestu domů, teda pokud nebyli zranění. Přece jen doma na ně čekalo žrádlo. "Doufám, že nechceš opakovat včerejšek... Nebo vrátím čas a přísahám, že se na tom koni zabiju."

Už jsem pomalu ztrácela naději a chtěla zavolat nějakou pomoc ale to začal otevírat oči, když se otevřel úplně, usmál se a pak mě políbil, spadl mi kámen ze srdce. Přímo skála. "Oh díky bohu Jaku...jsi v pořádku..." Špitla jsem tiše a krátce ho objala kolem krku, než jsem ho pustila. Ohlédla jsem se a oddechla jsem si když jsem viděla že se Thunder vrátil. "Chci ti ten včerejšek vysvětlit..." Hlesla jsem a zadívala se mu do očí. "Ujelo mi to, promiň. Nevím co to do mě vjelo...Nic proti Emmě nemám, nežárlím na ní, vím co pro sebe znamenáte." Řekla jsem tiše a pak jsem pohled sklopila. "Ale tohle to asi nespraví viď?" Zašeptala jsem a zase se na něj zadívala.

Vytáhl jsem Marka z pokoje, a primo donucene ho vedl ke koním. "Nemůžeš furt sedět zavřeny v pokoji"zabrucel. "Takže jdeme" uculil se a vklouzl do stájí. Co me vsak překvapilo, bylo zjištění ze je tu moje sestra Camille.
"Ahoj sestricko" pobavene se usmal. "Taky jsi se vydala ke koním koukam. OH malém bych zapomněl..tohle je Mark, můj spolubydlící. Marku, tohle je moje sestra Camille"

Pomalu se zvedl, aby zjistil, jestli je doopravdy v pořádku a může chodit. Pomalu dokulhal ke koni a pohladil ho po krku. "To záleží... Co čekáš ode mě teď... Že se změním? Dobře víš, že nemůžu..." řekne pouze. Neřekl to ani vyčítavě, ani se záští, prostě to řekl jako jasnou věc a ona to byla jasná věc. Jake už prostě zůstane Jakem. Chytl Tundera za otěže a šel blíž k Alex. Pohladil ji volnou rukou po tváři a zajel ji prsty na krk a do vlasů. "Ale musím říct, že ti to sluší, když žárlíš..." usmál se a jemně se kousnul do rtu. Přitáhl si Alex blíže do náruče, ale nic víc neudělal. Jenom jí hleděl do očí.

Zavrtěla jsem hlavou a i já se zvedla na nohy. "Nečekám od tebe že se změníš Jaku. Nikdy jsem to kd tebe nečekala. Nečekám nic ale doufám v odpuštění." Řekla jsem tiše, stejným tónem jako on. Vzala jsem otěže Victory, která jen netrpělivě přešlápla. Zadívala jsem se na něj když ke mě přistoupil, nechala jsem se pohladit po tváři a zlehka jsem se usmála. "Jako kdyby mi to neslušelo vždy Jaku." Ušklíbla jsem se a schoulila se k němu do náruče. Stejně tak jako on, jsem mu jen hleděla do očí a nic nedělala. Spíše jsem čekala co teď bude dál. Jak se to mezi námi bude mít. Já měla jasno ve svých citech a věděla jsme o jeho...bolelo mě to ale dokázala jsem fungovat jako minulý rok.

Měl ji ve svém náručí a vítězoslavně se usmál, ale samozřejmě, že ji první obejmul, takže to nemohla vidět. Poté ji vzal za ruku a kývl ke stájím. "Vrátíme se? Chci dohnat ten ztracený čas.. .a dohnat vše, co jsme si nestihli říct o prázdninách..." Usměje se na ni a vykročí zpět ke stájím. Nakonec to bylo příjemné ztroskotání. Ostatně, který muž by si nepřál být zachráněn hezkou holkou.
Než došli ke stájím, vůbec ji nepustil. Odstrojeného koně měl během vteřiny, poté čekal na Alex před stájí.

Dimitry mě vytáhl ven, kdyby jenom to! Ale on mě donudil jít ke koním, ke zvířatům kterých se nejvíc bojím.
"Ty dobře víš, jaký názor mám na tady tyhle zvířata. A můžu, jsem až moc zdeptanej ze sestry. Už jenom čekám až s pláčem doběhne k nám do pokoje a zas mi bude brečet na rameni s tím, že jsem měl celou dobu pravdu." urtousil jsem po cestě ke stájím. Věděl jsem, že Dimitry má sestru párkrát jsem je spolu viděl ale nečekal jsem, že mi ji představí teprve teď.
"Čtyři roky Dimitry, čtyri roky se spolu kamarádíme a ty mi svoji sestru představíš teprve teď?" nadzvedl jsem na něj nechápavě obočí a usmál se.
"Každopádně..." nachvilku jsem ztichl a pokusil se o milý a kamarádský úsměv.
"Těší mě Camille," řekl jsem. Byli jsme naštěstí ještě před stájí ale i tak jsem viděl vykukující hlavy koní.