Školní stáje

Spokojeně jsem se k němu schoulila když mě usmál, vydechla jsem a zavřela na minutku oči. Věděla jsem že mě nemiluje ale ukradená jsem mu zjevně také nebyla. Zadívala jsem se na něj a pokývla. "To zní líp než tady stát. Ke všemu mám pocit jako že Victory sežere Thundera." Pousmála jsem se a stiskla jsme lehce jeho ruku. Bylo to od něj krásné gesto. Pak jsme došli ke stájím. Odstrojila jsem Victory a pak vyšla ven za Jakem. "Co takhle kavárna co?" Navrhla jsem s úsměvem a už vykročila směrem k ní.

Zvedla jsem hlavu, když jsem viděla dva kluky kráčející mým směrem. Stoupla jsem si a rozeběhla se k nim, kluka vedle Dimitryho jsem z dálky nepoznala. Skočila jsem bratrovi po krku, doslova jsem se na něj přisála jak klíště.
"Tak ty si chodíš ven s kamarády, ale za vlastní sestrou nepřijdeš!" zasmála jsem se a slezla z něj, aby měl nějaký ten svůj osobní prostor. Podívala jsem se na kluka vedle něj, došlo mi, že to je jeho spolubydlící, Mark.
"Marku" kývla jsem mu lehce na pozdrav, stále jsem se usmívala. "Aspoň vidíš, jakej je to skvělej brácha" povím provokativně a mrknu na bratra.

Roztáhl jsem ruce když jsem si všiml jak se rozběhla a potom ji obejmul. "Trochu osobního prostoru by neuskodilo" rypnul si. "No jo..branim si sestricku moji" uculil se a potom ji rozcuchal vlasy. "Koně jsou skvělý tak si nestezuj. No jo.. "Zasmal se. ""Nerad ji s někým seznamuju"usmal se nevinné.

Jakmile výjde ze stájí, výjde jí naproti a obejme ji okolo ramen. Poté se s ní vydá cestičkou směrem ke škole. "Chceš do kavárny, kde nás budou všichni okukovat? Co když začnu být vášnivý?" Zasměje se, ale myslí to naprosto vážně. "Radši bych šel někam, kde nikdo nebude. Abychom si mohli v klidu povykládat..." A ano myslí jenom povídání, chce ji ještě chvilku trápit, nakonec ho sama začne prosit. "Věř mi, pojď se mnou." Zasměje se a chytne ji za ruku, poté se rozběhne se s ní, přitom se směje jako malý kluk. Po chvíli ji pustí a trochu odběhne a nastaví jí náruč aby mu mohla vběhnout přímo do ní.

Usmála jsem se když mě objal kolem ramen. Milovala jsem když mě jen tak objal a schoulil si k sobě. Poslušně jsme se s ním vydala na cestu ke škole. "Mmm to mě ale vážně nenapadlo Jaku..." Ušklíbla jsem se a kousla se do rtu. Provokoval, už zase ale já se rozhodla ti hrát s ním. "Jo přesně tak." Pokývala jsem a pak jsem jeho ruku stiskla a vyběhla jsem s ním. Měla jsem ráda když byl takhle veselý a hravý, slušelo mu to. Když mě pustil, spokojeně jsem mu vběhla do náruče a schoulila se k němu jako malé děcko. Tyhle blbosti s ním jsem milovala. Uměl to se mnou a to se jen tak h nikoho nevidělo.

"Bojí se o tebe, plně to chápu. Ikdyž si občas vyčítám to, že jsem svoji vlastní sestru neudusil už v děloze... To by bylo o dost klidu." Zasmál jsem se vesele a doufal, že pobavím i moje "publikum".
"A né koně nejsou v žádným případě skvělý je to velký, frká to a má to oči na stranách hlavy a to je děsivý." tak nějak jsem vysvětlil, proč nemám rád koně.
"Mladší sestry jsou většinou jako..." přemýšlel jsem k čemu to přirovnat. Nepřišel jsem na nic tak jsem řekl první co mě napadlo.
"Jak osiny v prdeli." pokrčil jsem rameny.
"Ale chápeš to Dimitry? Ona si začne s klukem, kterýho zná ani né jeden den! Ona se prstě nepoučí, že ji kluci chtějí jen na sex." Podíval jsem se očkem na Camille.
"Jak by ses citíl, kdyby to dělala i Cam a bez tvé domluvy v tom pokračovala? Bez urážky samozdřejmně." zeptala jsem se jeho Camille ujistil, že si o ní nemylslím noc špatného.

Pobaveně jsem pozvedla obočí, "hezká to slova ke své sestřičce, Marku" potichu se zasměji, pravděpodobně byla jeho sestra také dvojčetem, ostatně jsem o něm nevěděla skoro nic, jen to, že je ve stejné koleji a také ve stejném ročníku jako Dimitry, plus je to tedy i jeho spolubydlící.
"Ke koňům chovám trošku větší respekt než k ostatním zvířatům.. jsou větší než třeba psy a kočky" povím směrem k bratrovi, úsměv mi ale na tváři moc dlouho nevydržel, neboť jsem se šokovaně podívala na Marka poté, co mně ve své větě zmínil.
"No dovol!" dala jsem ruce v bok a trochu se zamračila, nemyslela jsem to ale vážně, opravdu tak tupá jsem nebyla, abych to vzala vážně.

"Sestricka ví jak by to dopadlo kdyby ji někdo ublížil" usklibl se a sedl si na balík sena. 'Zjistim něco a ten někdo se dalších dnu nedožije"zadival se na Marka. "Mela by to pochopit. Když už..nr začít si s nadrzenym debilem"usklibl se.hned pote se odmlčel. "Já mám koně rad'offrkl si. "Jsou milý a hodný. Vsak počkej..naucim te je mít rad"vítěz oslavné se usmal. "Tahle mladší sestrocka je kůže moje zlaticko. Vždycky jsem chtěl sestru a tu taky mám. "Odmlčel se. "Cítil bych se hrozné kdyby to dělala, ale nemůžu ji v tom bránit. A jen ji tiše chránit dal"

Sednul jsem si vedle Dimitrye na balík sena.
"Vidím, že vy dva máme pěkný vztah i přesto, že jsme ve škole. Já a sestra máme dobré vztahy jen doma a když mi brečí na rameni jak ji nějaký kretén odkopl. A ještě, když se hádáme všechno svádí na mě!" zakroutil jsem hlavou a povzdechl si. Trápí mě tolik věcí...
"Mě nenaučíš mít rád nic, co je mi proti 'srsti'. Pokud to nemám rád, nemám to postě rád." těch věcí je hodně, když si to tak vezmu. Všimnul jsem si jeho výrazu a usel se uchechtnout.
"Vidíš, taky by ses cítil hrozně..." podotkl jsem.
"Všimnul sis, že nám do pokoje už nedali koberec, že tam máme normálně plovoučku?" jo minulý rok, jim ten koberec ze spodu hnil kvůli velké vlhkosti. Proč ne, že?
"S kým jsi na pokoji Cam?" zeptal jsem se a usmál se na ni. Nikdy mi to s holkama nešlo.

Posadila jsem se naproti nim do tureckého sedu na zem a mlčky je sledovala, především jsem ale poslouchala Marka, který stále něco mluvil. Tyhle typy lidí jsem měla ráda, furt mluvili a doslova tu hubu nezavřeli, s těmihle lidmi jsem si vždycky měla co říct, nebo aspoň co poslouchat. Přeci jen si každý víc popovídá s někým, kdo má o čem mluvit, než s někým, kdo řekne pár slov a je pak úplně zticha.
"S nikým" odvětím s klidem, "mám pokoj jenom pro sebe. A abych byla upřímná, spolubydlící mi moc neschází. Minulý rok jsem sdílela pokoj s šesťačkou, nevím proč jí dali zrovna ke mně, ale po zkušenosti z minulého roku jsem ráda, že mám pokoj sama pro sebe" dodám.

"Mám ji rad."odvětil. "Potom už je to věc člověka jak se k sobě chovate" pokrcil rameny a za díval se potom na Cam. Nikomu bxc ji bez boje nevydal, ne dobrovolně. "Jo vsimnup"pobavene se usmal. 'No uvidíme..třeba se najde kun co ti padne do ka"

Celý včerejšek jsem prospala v bolestech a už ze svého srdce naprosto vystrnadila Jaka. To, že se myslel, že tohle vše předstírám, jen aby byl u mě, byl vrchol. Dopoledne jsem stále měla problém se zvednou a až teď, v podvečer jsem se zvednout musela, abych šla za Victory. Zavázala jsem si jizvu, natáhla na sebe jezdecké a vyšla jsem ze školy. Snažila jsem se moc neohlížet. Sice by Jake tady na Katoně nebyl ale vše je možné. Usmála jsem se když jsem viděla že je před školou prázdno a svítí jemné slunce. Alespoň nebudu vypadat tak bledá jako doteď. Jakmile jsem vstoupila do stájí, většina koní si neodpustila pozdrav a zvláště Victory. "Ahoj holčičko..." Řekla jsem tiše a pomalými kroky se dostala až k jejímu boxu.

Včerejší den byl celý takový utahaný. Byl jsem hrozně unavený a i dneska jsem unavený a to jsem vstával někdy k obědu a další dvě hodiny se válel v posteli. Hlavně jsem měl hlad takže jsem musel vylézt ze svého doupěte a jít si něco koupit. Ale nic nenašel tak se rozhodl jít si zaběhat a nějak zapomenout na ten hlad. Běžel jsem přes park, kolem školy až nakonec doběhl do stájí. Ani nevím jak jsem se tam dostal, ale byl jsem tam. Trochu jsem zpomalil, abych nějak ty koně neplašil, protože to by měl pak určitě všichni zbili. Já jsem hrozný kazisvět když chci. A hlavně nemehlo. Jak jsem tak šel tak jsem si prohlížel koně v boxech. Nakonec jsem se musel zastavit před jedním kde někdo stál u koně. Chvilku jsem danou osobu s koněm sledoval, ale nakonec jsem se usmál a stoupl si trochu blíž. "Ahoj." Pozdravil jsem a stoupl si vedle.

Začala jsem Victory drbat na nozdrách a pak po celé délce hlavy až mezi uši a za uši. Kde to milovala. "Ale tady se to někomu líbí co?" Usmála jsem se. I ona mi pomáhala od bolesti. Bylo zvláštní že to trvalo tak dloubo, měla jsem pocit, že se to každým kolapsem horšilo ale teď jsem na to myslet nechtěla. Ucítila jsem u sebe přítomnost někoho druhého a pak uslyšela jemný hlas. "Ahoj." Odvětila jsem klidně a s úsměvem jsem se na dotyčného otočila. Od pohledu symaptický kluk, v mém věku, odhadem. Nebyla jsme zvyklána upřímný úsměv a tak mě to zahřálo u srdce.

Sledoval jsem jak onoho koně drbe. Přišlo mi to hezké, že se někdo takhle hezky stará o svého miláčka. Můj miláček je někde na cestě, ale neví kde. Někde je a doufám, že mu není smutno a těší se na mě. Určitě jo. Měl jsem ho poslat dřív než jsem sem jel. Ale máma mi říkala, že ho sem přiveze. Tak doufám, že to bude brzy. "Je překrásná" Přesunul jsem se pohledem na klisnu a usmíval se od ucha k uchu. Zvířata naprosto miluji a ještě víc ty majitele, které je milují stejně. "Co tu děláš takhle sama?" Zeptal jsem se. Asi taky někdo kdo nějak nemohl spát nebo měl hlad a chtěl na něj nějak zapomenout.

Victory zvědavě natáhla krk k Ethanovy a začala ho celého očuchávat. Byl jí sympatický a tak si neodpustila do něj drcnout a olíznout mu tvář. Musela jsem se zasmát a za ohlávku sí stáhnout zpět. "A taky překrásně drzá." Poznamenala jsem, s lehkou červení ve tvářích. "Ale, tohle jsi si u dvora nedovolila, co to do tebe vjelo?" Ušklíbla jsem se na Victory a pak vrátila svou pozornost zpět k Ethanovy. Z jeho úsměvu mi běhal příjemný mráz po zádech. "Potřebovala jsem si...vyčistit hlavu." Zamyslela jsem se na chvilku a usmála jsem se. "A ty?" Opáčila jsem a pak jsem k němu natáhla ruku. "Mimochodem, jsem Alex." Zazubila jsem se.

Zasmál jsem se když mě začala očuchávat. Lechtalo to a já jsem mírně lechtivý. Jakmile do mě drcla tak jsem ji musel pohladit po čumáku. Myslím, že si v klidu sedne s tím mým krasavce. Odtáhl jsem od ní ruku když ji stáhla hlavu pryč. "To je v pořádku. Kůň by si měl očichat někoho nového kdo mu sedne." Usmál jsem se a pohlédne na ni. "Asi jsem neodolatelný." Zasměji se. Rád si ze sebe dělám srandu, protože vím, že se tomu ostatní zasmějí a budou mít trochu radosti do života. Pročistit hlavu? Od čeho asi tak? "Já měl hlad, ale nikde jsem nic neměl tak jsem si šel zaběhat s tím, že zapomenu na to, že jsem ho měl." Musel jsem se chytnou za břicho, které se ozvalo. To bych nebyl já, aby se něco takového neozvalo. "Bude vadit když se zeptám proč? Jinak jsem Ethan." Zazubil jsem se od ucha k uchu.

Musela jsem se nad jeho hraným egoismem zasmát. "Myslím si, že se jí líbíšy opravdu." Ušklíbla jsem se. "Má ráda jen neodolatelný lidi." Opáčila jsem mu stejným vtípkem. Naprosto jsem na svůj stav zapomínala a bylo to dobře. Nač s epořád jen trápi ne? Byl čas se hnout od kapitoly jménem Jake dál. Nechala jsem si od něj ubližovat ale to se mění. "Zahnat hlad během? Tak to zní geniálně ale myslím, že ještě geniálnější je se najíst." Ušklíbla jsem se a z tašky jsem vytáhla tři jablka. Jedno pro Victory, jedno pro mě a s třetím jsem natáhla ruku k Ethanovi. "Není to nic extra ale je to k jídlu." Usmála jsem se a když se mězeptal a představil se mi, sklopila jsem pohled. "Nebude." Usmála jsem se. "Nalítla jsem jednomu klukovy, šestý ročník,, Zentai...Jake se jmenuje." Řekla jsem tiše a zadívala se na něj. "A když jsem ho nejvíc potřebovala, nechal mě samotnou. Tak jsem si šla rány lízat sem"

"Opravdu? Tak to se nedivím, že tě tak zbožňuje." Usmál jsem se a podíval jsem se mile na ni. Myslím, že i když ji trápí něco opravdu velkého a hodně ničivého tak se pokusím, aby se aspoň trochu od toho uvolnila. Každý musíme pokračovat svou cestou dál a nezůstávat na jednom místě. "Dokud jsem o tom nemluvil tak jsem ho neměl." Podrbal jsem se na zátylku a smál jsem se. Sledoval jsem ji když něco hrabala v tašce ze které následně vytáhla jablka. Roztáhly se mi zorničky, protože jsem viděl jídlo. Prostě jídlo a.. jedno bylo pro mě. Asi začnu uctívat bohy všeho druhu. "Nejsi náhodou bůh? Jestli ano tak tě začnu uctívat." Zasmál jsem se a vzal jsem si jablko do, kterého jsem se s chutí zakousl. Poslouchal jsem jí a bylo mi trochu mizerně. Někdo takový byl ze stejné koleje jako já a i ze stejného ročníku, ale neznal jsem ho. "Tak to mě mrzí. Ale ještě horší je, že jsem s tímto člověkem ze stejného ročníku a ze stejné koleje. Ale jestli chceš tak ti nějak pomohu." Usmál jsem se a podával se na ni. Bylo mi jí opravdu líto.

Viděla jsem mu na očích, že ze mě cítí tu bolest a trápení. Bylo vidět jak se mi snaží pomoc a já si toho vážila, opravdu moc. Usmála jsem se od ucha k uchu když se mu rozšířili zorničky a on hladově chňapl po jídle. "Nejsem bůh, jen šlechtična." Zasmála jsem se ale byla to pravda, to už isme mu však říkat nechtěla. Nepotřebovala jsem aby se všude rozkřikla má modrá krev i když téměř každý Brit znal mé jméno, neboli příjimení. "Oh ty jsi taky Zentai?" Pousmála jsem se a pak si přejela prsty po obvazu. "Nechci tě do toho tahat a zatěžovat tě tím, je to opravdu na dlouho." Usmála jsem se na něj mile a zadívala se mu do očí.

Soucítil jsem s ní. Vím, že to asi nemá lehké, ale každý si něco prožije a bude prožívat. Ale co se dá dělat? Určitě se budu snažit pomoc a ulevit ji od trápení. Musel jsem se zasmát když řekla, že není bůh, ale šlechtička. "A já doufal v to, že jsi bůh." zasmál se a zase si kousl do jablka. "To jsem." Natáhl jsem před sebe ruku a na které se udělalo vodní srdíčko na důkaz toho, že jsem ze Zentai. Po chvilce se však rozprsklo do okolí. "Já mám času dost." Usmál jsem se na ni, aby věděla, že to myslím vážně. Podíval jsem se na ni a zadíval se do jejích očí. "Můžeš mi věřit." Natáhl jsem k ní ruku, aby věděla, že jsem přítel a dobrý společník.

"To by se moc babičce nelíbilo, že bych měla větší moc než ona." Zasmála jsem se tiše a sledovala jsem vodní srdíčko. Vods byla má slabina, bála jsem se jí ale neskutečně mě fascinovala. Napodobyla jsem ho a utvořila jsem ohnivě srdíčko. "Katona." Usmála jsem se a srdíčko jsem zfoukla. Když řekl, že má času dost a bylo vidět že to myslí vážně, stiskla jsem jeho ruku a lehce se k němu s úsměvem přitáhla. "Víš, zamilovala jsem se, bláznivě. Jenže Jake není schopný cítit lásku. Namotal si mě kolem prstu a jen mě využíval k sexu." Špitla jsem. Styděla jsem se za to. "Říkal mi ta sladká slova ale nikdy to nemyslel vážně, což se mi potvrdilo včera." Hlesla jsem. "Před dvěma lety se po británii rozkřiklo, že budu dědit trůn i když ja na něj nárok nemám. Někomu se ti nelíbilo a přestřihali mi brzdy u aut. Pochopitelně jsem bourala ale bylo v tom cosi jiného. Po nehodě mi zůstala jizva. Je prokletá. Působí mi kolapsy a bolesti. Včera, když jsem byla s Jakem, jsem zkolabovala. Označil mě za manipulátorskou histerku a nechal mě tam být..." Řekla jsem tiše a zachvěla se. "Takže jsem si uvědomila, že pro něj ve svěm srdci nemám místo." Špitla jsem a zadívala se mu do očí.

Byl jsem rád, že se aspoň troch přesunula od jejích problémů. "Já už babičku nemám." Uchechtl jsem se mírně posmutněle, ale napravilo se to tím, když udělala ohnivé srdce. Fascinovalo mě to, protože to bylo pěkné. Jen oheň a voda nejde dohromady. Oheň mě může pěkně popálit, ale já ho zase můžu uhasit, ale myslím, že ten oheň přede mnou bych uhasit nechtěl, protože by byla škoda ztratit někoho takové. Usmál jsem se když mi uvěřila a měla ve mně svou důvěru. Chci jí nějak pomoc. Aspoň takhle to můžu dokázat. Bedlivě jsem ji poslouchal a přikyvoval jsem, že jí rozumím. "Kdybych toho zmetka někde potkal tak bych mu jednu vrazil až by se nepostavil. Tohle by se dělat nemělo." Stiskl jsem ruce v pěst a poslouchal ji dál. Nemám rád když někdo takhle ubližuje ostatním. Zlost ve mně pomalu narůstala a já cítil jak se kolem mě tvoří vodní obal. Pomalu, ale jistě. Snažil jsem se nějak uklidnit, ale moc to nešlo po tom vyprávění."Já ty zmetky někde potkat tak je zničím. Protože tohle? Je to tvoje právo a oni se ti tak mohou uklonit." Vyjádřil jsem svůj názor. Tohle není přece normální, aby někdo dělal takové věci jenom proto, že je někdo takhle zničený. Nikdo by neměl ničit tohohle člověka víc než je, ale měl by mu pomáhat. Když řekla, že ji ten Jake označil jako histerku tak už jsem se fakt neovládl. Kolem mě se udělala vodní bublina, která mě obklopovala. Teď bych mohl někam jít, najít toho zmetka a zničit ho, ale to bych pak udělal špatný dojem. Konečně jsem se vzpamatoval. Zatřepal jsem hlavou a začal jsem počítat, abych se uklidnil. Voda zmizela. "Promiň. To se udělá vždy když jsem naštvaný." Omluvil jsem se a rozpřáhl jsem ruce. Poté jsem se k ní přiblížil a pevně ji objal, protože ona teď potřebuje velké a přátelské objetí. "Znáš to? Ptá se láska přátelství co tady dělá, když je tady láska. A přátelství ji odpoví, že se snaží napravit rány, které láska udělala."

Sledovala jsem jeho tvář, líbilo se mi jak byl fascinován ohněm. Nechtěla jsem ho však popálit a tak jsem byla nanejvýš opatrná. Takového klučiny by byla škoda. Myslím že se naše cesty ještě několikrát setkají a já je nechtěla rozdělit. Celou dobu, co jsme mu vyprávěla, jsem jemně tiskla jeho ruku a nevědomky jsem ho hladila po kloubkách. Nechala jsem ho aby mi sem tam vstoupil do vyprávění. Dál jsem hladila jeho kloubky, i když ho začala obklopovat voda. "Ironie ale je, že já právo na trůn nemám...hloupí novináři." Řekla jsem tiše a lehce jsem sebou trhla když se okolo něj utvořila bublina. Dál jsem však držela jeho ruku a snažila jsme se ho uklidnit. "V pořádku, to nic..." Zašeptala jsem tiše a pak jsem se mu schoulila do náruče. "Znám to...je to nádherné a pravdivé." Řekla jsem tiše a zlehka jsem se usmála. Už dlouho mě nikdo neobejmul tímhle způsobem. Ne jako Jake, ten mě objímal majetnicky. Položila jsem mu hlavu na hruď a tiše jsem vydechla. "Promiň ž jsem si z tebe udělala zpovědnici..." Zašeptala jsem tiše a o něco víc se k němu schoulila.

Divil jsem se, že mě stále držela i přes to, že kolem mě byla voda. Bál jsem se, aby jí to nějak neublížilo nebo tak něco, protože bych se za to cítil špatně. Už tak jsem s ní soucítil, protože fakt nemám rád grázly, co se chovají takhle hnusně k někomu tak hodnému jako je ona. Jak by se jim líbilo kdyby je někdo takhle pomalu ničil? Hlavně ona už je zničená od toho kluka. Nemusí být ještě víc. Trochu mě uklidňovalo, že mě hladila po kloubech. Bylo to opravdu uklidňující, protože mě to přímo nevedlo do toho velkého vodního stavu. "Jenže i tak. I když za to můžou novináři tak prostě.. nevím jak to vysvětlit." Bylo mi hrozně divně, když sebou malinko trhla, ale nepouštěla mě i potom co jsem kolem sebe udělal. Vlastně v tom měla ruku a nic jí to nedělalo. Je to zvláštní. Sice je to jen voda, ale i tak. Mírně jsem ji hladil po zádech. Jsem rád, že jsem mohl nějak pomoc a nechat ji to ze sebe dostat. "To je v pořádku. Rád ti pomohu, kdykoliv." Usmál jsem se a podíval se na ni. Přitiskl jsem si ji k sobě ještě více, aby viděla, že je v bezpečí před okolním světem.