Pokoje Zentai

First topic message reminder :


Obyvatelů pokojů:

1. Pokoj - Jake Ceeper & Joseph Graham Reynolds
2. Pokoj - Cassanah Santiago
3. Pokoj - Ethan Hawk
4. Pokoj - Dimitry Ateljevic & Mark Keller
5. Pokoj - Aurora Chloé Leclair & Patricia Anne Gavreau

”To by se mi muselo chtít.” Uchechtl se a prohrábl si skoro suché vlasy. Byl překvapený když řekla, že by měla vypadnou. Nechce, aby odešla. Když před chvilkou přišla. ”Proč by jsi odcházela?” Optal se. Opravdu byl překvapený, že jí něco takového napadlo. ”Popravdě mi nevadí, že jsi tady.” Špitl a podíval se na ni. Zase se jí zahleděl do očí a zase v nich něco hledal. Asi tam hledal nějakou tu jiskru naděje, že by tady mohla zůstat a určitě by tady i ráda zůstala, snad. Nikdy by nikoho nevyhnal nebo nevystrnadil z vlastního pokoje, tedy pokud to není zrovna někdo otravný a nedělá mu tam svinčík nebo jiné věci, které by po tom dotyčném musel uklízet. Párkrát se mu to stalo, že mu sem prostě někdo naběhl, obrátil mu pokoj vzhůru nohama a zase zmizel. Pak to uklízel pomalu celý den, ale jedno plus z toho bylo. Našel věci, které hledal nebo o některých nevěděl, že má. Tyto věci raději zmiňovat nebude. Začala se smát a to ho donutilo se začít také smát. Věděl, že řekl naprostou blbost, ale co už. Prostě to řekl a aspoň někoho rozesmál. ”Zachránila jsi moji noc. Díky tobě nebudu muset spát na zemi v koupelně, ale v pohodlné posteli.” Uchechtl se a sledoval každý její pohyb. Musel se mírně zasmát když se zamračila nad spadlým pramínkem, který si hned dala zpátky za ucho. Znovu nahodil překvapený Výraz jako ty předtím. Tenhle byl možná trochu méně překvapený, ale i tak. ”Opravdu? Tak to jsme dva. Taky mám hromady nesplnitelných přání na které řasa ani studna nestačí.” Aspoň ví, že v tom není sám a může si v klidu žít v těch iluzích, že v tom není sám. ”Ale určitě se najde někdo kdo by se je pokusil splnit, ne?” Hleděl na ni s otázkou v očích. Teď by ho celkem zajímala její odpověď na tuto otázku. Jen doufá, že to není nějak osobní nebo nějak urážející otázka.

Venku jí začínala být zima, z nějakého neznámého důvodu. Zkrátka jí přišlo, že je venku hrozně studený vítr a protože nechtěla být nemocná a další týden, nebo dva ležet v pokoji na posteli, jako marod, raději se pomalými, šouravými kroky vydala na kolej, zatímco si cestou dočítala poslední stránky své soukromé sbírky básní. Byly tam všelijaké básně od různých autorů, z různých koutů světa, kolikrát známých jen pro málo lidí, protože nejsou příliš slavní. Mezi řádky poezie se nacházelo i nemalé množství citací z různých knih a proslovů, které si zapisovala černým, tenkým fixem doprostřed jinak prázdné stránky. Někdo to může brát jako hrozné plýtvání místem, ale jí se to tak líbilo, navíc už s tím nemohla nic udělat. Samozřejmě dřív si říkala, že by z toho mohla udělat takový deníček a vlepit tam nějaké fotky s přáteli, ale samozřejmě tu byl ten malinkatý problém, že žádné fotky s 'přáteli' neměla. Maximálně s Claudem a ty jsou jen v jeho mobilu, protože ji fotil, aniž by to věděla. Samozřejmě pak vznikaly perličky, jako když jí na nádraží vyprskla coca cola nosem, když ji rozesmál. Ale to už je mimo téma. Nicméně tehdy to bylo vážně srandovní, od té doby už na veřejnosti nepila coca colu, protože si připadala neskutečně trapně. Claudovi to přišlo super, ale cítila se, jako kdyby se jí všichni v duchu smáli. Někteří i neskrývaně, což bylo o to horší. To potom tehdy utekla poprvé a naposledy na dámské záchodky, aby se schovala před některými pohledy, které jí dospělí věnovali, no a Claud ji odtamtud nemohl dostat, takže vyslal nějakou náhodnou ženu, aby ji odsud vykopala klidně i násilím. Držela se dveří záchodků, když se ji snažil Claud odvést. Byl tak jediný, s kým by se odvážila toto podniknout, ořed všemi těmi lidmi. Tak neskutečně se jí stýskalo po Francii, až najednou zaklapla knížku a rychle vytáhla mobil, aby zkontrolovala, jestli jí třeba nedošla zpráva od někoho z příbuzenstva, nebo od Clauda, ale neměla ani jednu nepřečtenou zprávu, ani jeden zmeškaný hovor, vrátila proto mobil do zadní kapsy džínsů a pokračovala ve stoupání po schodech s knihou pevně přitisknutou k hrudi. Už teď přemýšlela, co bude číst dál. Rozečtenou knížku si nechala  v kavárně při tom zběsilém úprku a netušila, na co se vrhne teď. Možná na nějakou povinnou četbu, které bývají na středních, či vysokých školách, aby si to vynahradila, jenomže většinu už měla přečtenou. Vážně jí připadalo, že přečetla celou knihovnu světa. Zarazila se přímo před dveřmi do svého pokoje a zamyslela se. Co že to chtěla? Na něco si matně vzpomněla, ale nemohla dojít na co. Naštěstí netrvalo dlouho a při pomyšlení na knihy si vzpomněla. S hlubokým nádechem natočila svůj směr ke dveřím Ethana Olivera Hawka, které si pamatovala, jelikož si tehdy zapomněl klíčky a tak je marně hledal po kapsách. Říkám to, jako kdyby to byla věčnost, ve skutečnosti ale nebyla. Párkrát klepla do dveří, které se trochu pootevřely, ale jen tak na škvírku. Očividně byly špatně dovřené, nebo kdoví co. Po chvilce přemlouvání samu sebe opatrně dveře otevřela, aby mohla vejít. Byla dost nejistá a v hlavě jí kolovalo mnoho myšlenek. ako třeba když tu Ethan nebude a teprve dojde, co mu řekne? Bude si myslet, že je nějaký psychopat. Určitě, udělala špatné rozhodnutí. Jistě. Chtěla se otočit a raději rychle odejít, jenomže slyšela hlasy. Oba dva nějak známé, jen si je nemohla přiřadit.
"E-Ethane, jsi tu?" Křikla do prostoru pokoje. Bylo to jako hrozně nepříjemná prázdnota a strach, když nevěděla, kdo tam je. Pomalým krokem vyšla vpřed a následovala dva hlasy -chlapecký a dívčí, až k místu, kde byla zjevně koupelna. Ethan, který toho na sobě neměl příliš, na zemi, poněkud blízko její spolubydlící Patricii, která se taktéž nacházela na zemi. Trochu jí nedocházelo, co se děje a aniž by tento obrázek nějak blíže zkoumala, pootevřela ústa a rychle si zakryla oči, načež se bleskově otočila zády k nim.
"O-omlouvám se, že jsem vás vyrušila z-z-z čehokoli co tam děláte." Trochu zpanikařila a stále tak zaraženě stála zády k nim, ani se nepohnula, se zavřenýma očima, rukou si je zakrývajíc, pootevřenou pusou a myšlenkami kdesi u možností, co to vlastně právě viděla i když se na to snažila nemyslet, jelikož v tom záblesku zlomku setiny byl obraz tak nejasný, že viděla jenom Patricii a Ethana bez trička, nebezpečně blízko sebe a na zemi. Zda na sobě měla něco Patricie zjistit nestihla.

,,Už se ti snad nechce spát? To tě to omdlení tak moc probudilo?" Opět se musela uchechtnout, i když by se jeho omdlení smát neměla, protože to byla naprosto vážná věc.. No smích v sobě udržet nedokázala. ,,Nebo jsem tě probudila já?" Nadzvedla obočí a naklonila hlavu mírně do strany, přičemž si ho dlouze prohlédla. Už málem i zapomněla, že tu před ní je jen v ručníku.. Jak mohla zapomenout?! Ani si to své prohlížení nepokoušela nijak skrývat, proč by taky měla? Široce se usmála, když jí oznámil, že mu tu nevadí. Takovou informaci totiž slyšela moc ráda, chtěla se tu ještě nějakou tu chvíli zdržet. ,,No.. říkal jsi, že jsi unavený a já bych tě vážně nerada zdržovala od spánku, proto jsem řekla, že bych měla vypadnout." Vysvětlila mu s pokrčením ramen a své oči upřela zpátky do těch jeho. Přeci jen ho nechtěla svým prohlížením nějak dostat do rozpaků či něčeho podobného. Nad jeho dalšími slovy se musela opět zasmát, tentokrát však jen krátce. ,,A nic za to nechci, no nejsem já štědrý člověk?" Uculila se na něj jako to největší neviňátko (kappa), načež se na něj zazubila. Nechápala, proč byl překvapený z jejich slov. Tedy.. asi ji ještě neznal pořádně. Nikdy se nesnažila skrývat to, že je realistkou, vždycky to tak bylo a bude. Přání člověku dají jen bezcennou naději. Podle ní byla hloupost na takové věci vůbec věřit.. Ale tak lidé si dokázali vymyslet cokoliv, aby si pobyt zde na Zemi nějakým způsobem zpříjemnili. Protože bez naděje by polovina lidské populace nebyla - a to možná i více. ,,To se uvidí." Koutky úst ji cukly do úsměvu, načež rty stáhla k sobě do rovné linky. Už se chtěla zeptat na nějaké z jeho přání, aby řeč jen tak nestála a navíc, aby se o něm dozvěděla pár dalších věcí.. Jenže se stalo to, co v tuhle chvíli vážně nechtěla - někdo je vyrušil. A ten někdo byla její spolubydlící a kamarádka v jednom - Aurora. Nemusela se ani otáčet, aby se tím ujistila, prostě to po hlase poznala. Možná by se i škodolibě usmála nad tím, že začala plašit stejně jako ona před chvílí, když sem vpadla. Místo toho si však jen tiše povzdychla. ,,Jenom jsme si povídali." Řekla o něco hlasitěji než doposud, jelikož by jí Aur asi neslyšela, kdyby šeptala. Tedy asi určitě. Při svých slovech se však na ni neotáčela, stále měla pohled upřený na Ethana. ,,Ale už jsme s tím stejně skončili." Tyto slova už spíše zamumlala, no bylo možné, že se to dostalo až k ní. Hned jak to Patricia dořekla, tak se natáhla přes Ethanovy nohy po pastě a pomalu vstala ze země. Nehodlala tu zůstat, protože Aur po Ethanovi určitě něco chtěla a tak.. proč se zdržovat? Teď byla ta pravá chvíle odejít, i když původně doufala, že se tu zdrží déle. ,,Díky." Ještě mu věnovala jeden ze svých milých úsměvu než se k němu otočila zády a odkráčela si to z koupelny pryč. Když procházela kolem Aur, která stála zády ke koupelně, tak se na ni pobaveně ušklíbla. ,,Nech mu chudákovi nějakou tu chvíli na převlečení, jinak bude celej červenej." Uchechtla se nad tím až nakonec zamířila zpátky do své pokoje, kde konečně mohla provést večerné hygienu.

”Spíše to druhý.” Zasmál se a mírně si protáhl ruce, protože už je začínal mít prkenné jak se o ně celou dobu opíral. Bylo slyšet jen mírné křupnutí v kloubech. Vždy ho zajímalo jak to vypadá to prokřupnutí, ale někde četl, že v těch místech kde to praská jsou takové kuličky, které prasknou. Něco jako bublinková fólie. Jen tohle je vratné na rozdíl od fólie. Vážně tady je řeč o fóliích a kloubech? To je zvláštní a zvrácený. ”To neznamená, že to musí být nutně důležité a ty by jsi nemusela odejít.” Pousmál se a rozhlédl se po koupelně. V jednom rohu se všiml, že se mu tam něco usídlilo. Chvilku tam hleděl a snažil se zaostřit co to je. Ukázalo se, že je to pavouk. Spíše pavouček, který vypadá neškodně. Nechá ho tam a bude mu nějak říkat. Třeba Alfonz, který bude jeho nový spolubydlící, který si zabere koupelnu. Jen doufá, že to není žádný ten jedovatý pavouk co leze z banánů. Asi by nebylo moc příjemné najít tady mrtvého Ethana -opět v koupelně- jak na něm stojí pavouk s vražedným pohledem a malou kudličkou v těch nožkách. To už je možná trochu přehnané a použito moc fantazie, protože by neměl jak držet onu kudličku. Hold by byl v něm zakousnutý jako malé dítě v nějakém dobrém a sladkém dortě. ”Třeba jo. A třeba ani nevíš a může je splnit někdo koho znáš a ani o tom třeba nevíš. Všechno je možné.” Zazubil se, čímž ukázal svůj velký a výrazný úsměv, který nelze jen tak přehlédnout a splést si ho tak s někým jiným. Úsměv mu ovšem rychle zmizel když uslyšel něčí hlas z vedlejší místnosti. Chvilku přemýšlel kdo to tak může být, ale po nějaké chvilce se dostal odpovědi. Aurora, která přišla. Až teď si vzpomněl, že jí slíbil knihu, kterou už měl dávno dočtenou. Jak mohl takhle blbě zapomenout? Je takový idiot. Měl za ní zajít hned jak ji dočetl a neotálet než si pro ni přijde. Sice to nerad říká, ale právě vyrušila jeho vysněnou chvilku. ”J-jo. Jen jsme si povídali.” Přitakal a podíval se na Patricii. Očima přeskakoval z Patricie na Aur, z Aur na Alfonze a takhle dokola. Pokrok už do svého života zakomponoval i obyčejného pavouka. Sledoval Pat jak se přes něj natahuje pro zubní pastu pro kterou si napřed přišla, ale mírně se to půjčování protáhlo a skončilo to tak jak to dopadlo. Ale vždy se to hezké rozplyne a zmizí z povrchu zemského, který také začíná být krutým místem. Sice nic z toho nedává smysle, protože Země nemůže být sama o sobě krutá. I když jeho smysl také nedává smysl - proto to dává tak velký smysle jaký to právě dává. Prudce se otočil směrem kde stála Aur a kde Pat odcházela. Slyšel ji a trochu se mu nelíbilo jak to řekla, ale měla pravdu. Hold každý člověk je jiný a nikdo to nezmění. Možná někdo jo, ale to by ten člověk musel být kouzelník, který dokáže měnit povahu jiné osoby. Postavil se a podíval se na sebe do zrcadla. Jak nečekané, zase byl načervenalý jak růžová pastelka. Opravdu si občas připadá jako malé děvče. Podíval se na Aur a přesně věděl co potřebovala. Tedy aspoň si to myslel. Proklouzl kolem Aur a natáhl se na postel pro knížku, kterou jí slíbil. Položil ji na kraj postele a přesunul se ke knihovničce. ”Promiň Aur, že jsem ti ji nešel dát dřív. Nějak jsem nestíhal a neměl jsem čas. Tak jako omluvu si tady můžeš vzít ještě něco z mé knihovničky jestli chceš. Usmál se na ni a rychle vytáhl nějaké kraťasy zaplul do koupelny kde se zavřel, aby si mohl sundat ten blbí ručník. Zase vystřelil z koupelny jako střelka a pobíhal po pokoji jako nějaká šelma v kleci, které se blíží čas krmení. ”Nebo jestli chceš tak ti to vynahradím úplně jinak než knihama. Stačí si jen něco vymyslet a já to splním.” Mrkl na ni. Byl ve spěchu takže mu bylo tak nějak jedno, že se mu tady právě vystřídali dvě holky, ale jediné co musí udělat je jedna jediná věc, kterou si ještě nějak pořádně nepromyslel. ”Jestli tady počkáš tak hodinku možná dvě tak se ti pak budu věnovat. Věř mi.” Co to s ním je? Takový nebyl. Určitě ho kousl jeho domácí mazlíček, kterého objevil zhruba před pár minutama a už mi přirostl k srdci. Nic jiného to nevysvětluje, protože opravdu takový nikdy nebyl a to se mu vůbec nelíbilo. Ještě rychle udělal místo na posteli, kdyby se Aur rozhodla, že na něho opravdu počká a nerozmyslí se, že náhle bude chtít odejít. Vylezl ze svého pokoje. Ještě zavřel dveře a začal uvažovat jaký pokoj by mohl být ten pravý. Mohl by to udělat vyřazovací metodou, ale jelikož mu nedochází i ty primitivní věci tak to udělá jednoduše a půjde rovnou za nosem. Čili pokoj, který je hned naproti němu. Přešel k němu a bez jakéhokoli klepání vešel dovnitř. Jakmile překročil práh tak zase mu přejel ten známý pocit po těle, který už moc dobře znal. Stál uprostřed dveří a předním se vynořil jeden pokoj, který vypadal úplně jinak než ten jeho. Jestli je tohle pokoj Pat a Aur tak je určitě správně a doufá, že ano, určitě ano. A pokud ne tak hold se vrátí z monoklem. Zaslechl něco ze zavřených dveří. Podle toho usoudil, že je to koupelna, proto se tam vydal. Pomalu a s polknutím otevřel dveře. Oddechl si, že je tam Pat a ne nějaká nabouchaná mlátička co by ho asi hned praštila a zbila a bůh ví co všechno by mu udělala. Opět byl mírně vyklepaný, protože tentokrát se situace mírně změnila. Jen oblečeni zůstali tak nějak stejně jen Ethan změnil spodek. Ručníky prý už nebyly v módě a musel jít s dobou. Kdyby byly stále v módě tak by v ručníku i přišel. ”V p-pohodě?” Optal se. Normální člověk by řekl něco jiného. Skvěle Ethane. Umíš navazovat kontakty. Už byl v pohodě ani nebyl tolik vyklepaný. Jestli to je změnou prostředí, že je zase v takové kůži nebo jestli to je něčím jiným. To asi nepozná, ale třeba  to tak je. Třeba je divné slovo. Žádná naděje v tom, že se někdy bude bavit normálně už taky vymizela z povrchu zemského.

Měla hrozný pocit z toho, že je tak hnusně vyrušila. Měla raději zůstat u dveří a počkat, jestli ji někdo vůbec pozve dál. Při pohledu -i když se na ně ve skutečnosti radši nedívala- na ně se cítila jako nezvaný host, jako kdyby ji chtěli propálit pohledem až do nehlubších hlubin podsvětí. Možná že i chtěli, ale chápala to. Zřejmě jim právě překazila nějakou superkráskou, tajnou, romantickou chvilku na zemi koupelny s polonahým Ethanem. Těžko říct, jestli ji víc mrzelo, že šlo prostě o Ethana, nebo že to byla právě Patricia. Její výraz se dal přirovnat k nějakému vyplašenému štěněti při bouřce, protože tak se zrovna cítila. Jako kdyby byla na kopci, na jehož samém vrcholku je jeden vysoký strom, pod kterým ona stála a čekala, až ji zasáhne blesk. Zatím se ale jen blýskalo, odlesky na obloze byly jejich pohledy, které, ač se zdály zmatené, přesto milé, ukrývaly jakousi nevraživost. Určitě by se po ní nejraději vrhli jako hyeny po gazele, nebo jaká zvířata to vlastně loví. Asi by se nejraději ukryla někam pod zem, do katakomb, kde by ji nemohli najít. Nedívali by se na ni těmi strašlivě falešně milými pohledy, které ji doháněly k šílenství. Vždyť právě přerušila jejich chvilku! Sama by nejraději vraždila, kdyby tak někdo udělal -ano, naše mírumilovná Aurora Chloé Leclairová, která neublíží kromě pavouků nikomu a ničemu.- Když řekli, že se jen povídali, v duchu si oddechla, protože by jí bylo vážně trapné přijít zrovna ve chvíli -you know what I mean. Stejně zněl ale Ethan tak nejistě, že si začínala myslet, že to ani není pravda. Ale nechtěla se v tom nimrat a tak raději věřila té přijatelnější verzi, kterou oba přiznali. Poznámka Patricie, než odešla, ji trochu rozhodila a vyvedla z míry. "J-jasně." Zamumlala a sklonila hlavu, takže měla výhled přímo na špičky svých bot, kterým právě věnovala největší a dá se říct, že i jedinou pozornost. Neotáčela se, neohlížela se a nesledovala Ethana, ani když prošel. Možná jí to bylo blbé, nebo spíš chtěla zakrýt svou tvář, protože její výraz by byl zřejmě k popukání. Vystrašené štěně s červenými tvářemi. Nakonec se na něj musela stejně podívat, když jí podával slíbenou knihu, jako kdyby jí četl myšlenky, hned věděl, pro co došla. Pousmála se a věnovala dlouhý pohled obalu knihy, když se snažila nějak nesoustředit na Ethana, který tu stále pobíhal v ručníku. Hned potom se naštěstí přemístil do koupelny a hned jak vyšel, začal pobíhat sem a tam, jako kdyby nevěděl od čeho k čemu. Potom do toho i mluvil a byl tak rychlý, že ho ani nestihla vnímat. A dřív, než se nadála, už byl na cestě pryč. Nešťastně si povzdechla a rozhlédla se po pokoji. Až teď si ho mohla pořádně prohlédnout. Nakonec si sedla na postel a otevřela knihu, aby zkrátila čekání, i když zůstávala především z toho důvodu, že jí přišlo blbé jít teď do svého pokoje.

Po překročení prahu svého pokoje se Patricia vydala do koupelny od které samozřejmě nechala otevřené dveře, protože.. proč by se zavírala, když jde udělat pouze večerní hygienu, že ano.. Nanesla si pastu na svůj zubní kartáček a s pohledem upřeným na dvojče ve svém zrcadle si začala čistit své zuby. Už byla docela líná a tak její krouživé pohyby s kartáčkem byly pomalé. Také si kvůli tomu zuby čistila o něco déle než obvykle, ale to možná bylo i kvůli tomu, že přemýšlela nad tím, co přesně se před chvíli stalo u Ethana v pokoji. Co by se asi stalo, kdyby je nevyrušila Aur? Moc se neznali, ale pokusil by se jeden z nich o něco? Pat tu byla známá tím, že chodila pouze s těmi 'zlými kluky', sama nevěděla proč, ale prostě ji strašně přitahovali a ona si asi naivně myslela, že je dokáže nějakým způsobem změnit. Jop, vážně byla naivní, pokaždé to totiž skončilo stejně. A i když to věděla, tak dělala pořád stejnou chybu dokola. A neponaučila se. Možná sama už byla zkažená, a taky přesně proto se u Ethana o nic nepokusila, protože on byl ten dobrej kluk.. Ten, který by takovej měl zůstat. A přesně tímhle směrem se její myšlenky ubíraly při již zmiňovaném čištění zubů. A zrovna když s čištěním zubů skončila, někdo přišel do pokoje. Původně si myslela, že to byla Aurora, která se již vrátila od Ethana. No.. řekněme, že byla dosti na omylu, jelikož to byl sám velký Ethan, který se tu objevil bůh ví proč. Byla ještě trochu špinavá od pasty a tak její udiveno-překvapený výraz vypadal o něco vtipněji. Svraštila obočí, když se jí zeptal na to, jestli je v pohodě. Ne, tuhle situaci vážně nechápala. ,,Jo, asi jo.." Zmateně zamrkala víčky a uklidila umytý kártáček zpátky na své místo. Poté se pohledem zastavila na pastě. No jistě! Určitě si přišel pro ni. ,,Já nevěděla, že ta pasta tak spěchá," Uchechtla se nad tím, vzala ji a přešla k němu, aby mu ji předala. V tom si však uvědomila další věc. Aur tu s ním nebyla. Proč tu s ním nebyla?! ,,Nebo tu nejsi kvůli pastě, ale jdeš mi oznámit, že Aur u tebe dneska přespí?"Tázavě nadzvedla obočí, přičemž ji koutky úst zacukaly do úsměvu. Třeba mezi nimi něco bylo, jen o tom nikdo nevěděl.. Jasně, možností tu bylo spoustu a ona doufala, že jí to objasní. Proč tu byl?

Stál ve dveřích a prohlížel si pokoj a pak i koupelnu, kterou jen přejel pohledem, protože se na konci zastavil na Patricii. Přiznává, že tahle situace je podobná té předchozí jen se to všechno prohodilo. A jsou oblečení. Skoro, ale i to se počítá. Opřel se o futra a ruce si zkřížil na hrudi. ”Říkal jsem si, že když si tak vyletěla potom co přišla Aur, tak jestli se něco nestalo nebo tak.” Vysvětlil svou otázku, kdyby se náhodou nepochopila, protože se občas stalo, že někdo jeho otázky nechápal. Prostě neuměl vysvětlovat nebo pokládat smysluplné otázky tak, aby je pochopil i ten nejblbější člověk na světě. Tím nechce říct, že je Pat hloupá, to ne, ale dělá to pro sebe. Hlavně se mírně naučí třeba komunikovat normálněji s lidmi a naučí se lépe vyjadřovat, ale pravděpodobně to nějak nepomůže. ”Pro pastu jsem si nepřišel. Jenom jsem se přišel ujistit, že jsi v pohodě.” Usmál se a natáhl k ní ruku, aby jí sundal zbytek od pasty, kterou měla na obličeji. Ani ho nepřekvapoval ten její výraz. Každý by ho asi udělal, kdyby po tom co se odehrálo ještě přišel skoro stejně nahý jako předtím. Každý by byl líný se oblékat a stejně líný je i on. Možná je i nejlínější člověk na světě. Dobře, to asi ne, ale pokus to byl dobrý. Určitě až moc dobrý. Pozvedl obočí když se zmínila o tom, že by u něho Aur přespala. Copak si myslí, že s ní něco má? Nebo je tady menší šance, že žárlí?! Jestli ano tak by to znamenalo. Ne, to ne. To určitě ne. ”Proč by měla u mě přespávat? Nebude u mě přespávat. Co kdybych chtěl, aby u mě přespal někdo úplně jiný a měl bych s ním jiné plány než si povídání mezi sebou?” Uchechtl se a přesunul svůj pohled do jejích očí ve kterých pokaždé něco hledal. Nevěděl co, ale pokaždé když tam zakotvil tak nemohl odplout nikam jinam. Důvod neznal a ani nevěděl jak to dělá. Určitě je to nějaká černá magie, která kdysi byla zakázaná a třeba ještě je. Neví jak je to ve skutečnosti. Má tak velkou fantazii, ale co už. Aspoň je svět hned veselejší. Proč by taky nebyl? Určitě chce každý něco veselejšího ve svém životě. Sice tuhle veselou chvilku má každý nějakou jinou, ale to nevadí. Každý má rád jiné chvilky a prožívá je nějak jinak. ”A třeba by ten někdo do toho šel.” Usmál se lišácky.