"Včetně tý nádhery za pultem s kafem." Zopakuje její slova, ovšem s tím rozdílem, že intonaci věty nestočí do otázky, nýbrž do pozitivní odpovědi, kterou neošidí ani o jedno docela jasné pokývání hlavou.
Když za krkem ucítí její spojené ruce, tiše spokojeně zamručí, tedy než se slečna rozhodne se odtáhnout. Za ruku se nechá bez nějakých protestů vzít, nad tím diskutováním si ale hlasitě vzdychne. "Nevím, jestli mám na diskutování zrovna náladu, Rico." Malinko unaveně se na ni usměje, pustí její ruku a pevně si ji chytí kolem pasu. Při zmínce o telefonátu se ale hlasitě rozesměje a zasněně se zadívá kamsi na strop chodby.
"Seš zlato, kotě." Rychle ji líbne do vlasů, než společně se slečnou po svém boku zmizí z budovy.