Park u školy

Samozřejmě, že věděl, jaký má na ženy vliv, proto toho často využíval. Vlastně jediný na koho to kdy nezkusil, byla Emma, ale to je kamarádka. Ani nevěděl, proč ho to napadlo. "Ano, lásko?" zopakoval to oslovení. Bavilo ho ji škádlit. Na tváři se mu objevil kulišácký úsměv.
Poté se zadíval na most. Tu scénu si pamatoval, ale trochu jinak. "Já že te málem svrhl do řeky... No možná, ale neměla jsi říkat, že by sis ráda zaplavala. A navíc jsem tě posadil na zábradlí a držel jsem tě za boky." Pomalu se k němu blížili. Bylo tu samozřejmě mnohem více vzpomínek.
"Tak to abych chodil bez trička..." prohlásil jako by to nic nebylo. Vstoupil na most a zastavil se přímo veprostřed. Otočil se jako neviňátko k Alex. "Já že si z tebe dělám srandu?" zašeptla nechápavě a naoko zalápal po dechu, jako by ho to navýsost uráželo. Nakonec teda spráskl ruce a klekl si před ní. "Dobře tedy," začal, chytil ji za ruce. "Alex... odpustíš mi, budeš mě milovat, milovat se se mnou, v dobrém i zlém, dokud nás školská rada nerozdělí?" Mluvil tak vážně jako by tomu doopravdy věřil, ale on to tak myslel. Ale když chce děvenka show, tak jí ji dopřál.

"Copak lásko?" Oplatila jsem mu jeho prvokaci stejnou mincí. Nedalo se u mě říct že bych ho milovala, no dobrá. Byla jsem do něj zamilovaná už od toho polibku na mostě. "Já a plavat? Děláš si srandu? Byla jsem dost nevyvážená." Ušklíbla jsem se na něj. Jakmile jsme vstoupili na most, na chvilku jsem zavřela oči. Vybavilo se mi tolik vzpomínek a zážitků. Bylo to krásné ale zároveň to tak strašně bolelo. Uculila jsem se když se zatvářil tak ublíženě. Když si však klekl a vzal mé ruce do svých, opět jsem nevěděla co dělám. Zadívala jsem se mu do očí a místo toho abych mu odpověděla, jsem si ho za bradu vytáhla do stoje a jen jemně ho políbila na rty. "Ano..." Špitla jsem a ani jsen nevěděla, kolik bolesti si tak zase způsobím

Tak to bylo jednodušší než cokoli jiného. Ona mu podlehla přímo po prvním slově. Chudinka, měla by si najít trochu sebeúcty, ale asi za to nemůže. To Jake a jeho... vzhled. Nikdo nemůže když se blíží k dokonalosti, ale asi za to nemůže ani Jake sám, matka feťačka a otec sebevrah. Všichni by se divili, kdyby byl Jake normální dítě. Ale drogy nikdy nebral a celý život bral tak, aby nikdy se nedostal do situace, že by se zabil kvůli nějaké ženské. Možná proto nikdy žádnou nemiloval a nepouštěl si ji k tělu. Ze strachu, že mu ublíží.
Jakmile stál zase na nohou, usmál se a oplatil ji polibek. Jednou rukou ji zajel pod vlasy na zádech a druhou nechal na jejím boku.
"No zdá se, že jsem ti doopravdy chyběl." připustí, ale ze svého náručí ji nepustí. "Řekni mi, Alex... Co bys teď ráda podnikla... Sice už se stmívá a my bychom se pomalu měli vrátit, ale víš že vždycky rád pro tebe poruším pravidla."

Cítila jsem se tak špatně když jsem se nechala tak lehce namotat na jeho prst. On řekl a já poslechla. Naprosto to zchazovalo mou osobnost, já taková jinak nebyla. Jenže já byla královská krev, nemohla jsem nikdy chodit s normálním klukem. Bylo to jako z pohádky, když o mě projevil zájem Jake. Věděla jsem ale že mě nemiluje, že si se mnou jen a jen hraje. Nechala jsem si polibek oplatit a přitáhnout se k němu do objetí. "Řekni mi Jaku..." Začala jsem tiše. "Co tě na tom tak baví?" Zašeptala jsem a zadívala se mu do očí. "Co tě tak moc baví na tom, mi ubližovat? Hrát si se mnou? Zneužívat mě jak se ti zachce? Zasypávat mě těmi hranými lži?" Optala jsem se a jemně jsem ho hladila hřbsty prstů po tváři. "Co Jaku? Co mi povíš teď?" Špitla jsem a dál ho hladila po tváři. Byla jsem nervozní z toho, co se stane teď.

Byla to zábava i teď, ale ona to uměla zkazit. Vyslechl si, co měla na srdci a poté ji pustil. Ustoupil o dva kroky dozadu a pozvedl ruce v obranném gestu. naklonil hlavu na stranu. "Ale ale Alex..." zakroutí hlavou, jako by ji skoro litoval. "Věděla jsi, co jsem zač, jaký jsem a přesto ses mi poddala a i když jsi mi už stokrát řekla, že už to dál snášet nebudeš a já ti na to kývl, vrátila jsi se ty..." sklonil ruce a zastrčil si je do kapes. Pomalu přešel k zábradlí. Chvíli jen tak pozoroval hladinu a poté se opřel o zábradlí. "A to dokonce i teď jsi zase ty udělala první krok v našem sexuálním harašení a já jsem koneckonců jen nevinná oběť, to jsem ti měl říct, ať jdeš pryč?" Zavrtěl hlavou a za ruku si ji k sobě přitáhl. Sklonil se k jejímu krku a jenom lehce ji tam políbil přitom prsty šmejdil po jejím těle. "To by mi doopravdy ublížilo, Alex, protože já tě nedokážu nechat jít." pokračoval a pomalu se přesunul za její záda. Odhrnul jí vlasy a věnoval jí další polibek na rameno. "Ale je škoda, že ve mně vidíš jenom to špatné..." řekl a opět od ní ustoupil. "Protože kdyby žádná moje buňka k tobě nic necítila, tento rok bych tě ignoroval a rozhodně bych tě nevyhledal hned první den... Byla bys jen další v davu... Ale pokud si tohle doopravdy přeješ, abych odešel... Abych dělal, že neexistuješ..." Větu nedokončil, pouze se jí uklonil a pomalu se otočil k odchodu

Mohla být jen ráda, že už se nemusí starat o nějaké stěhování kufrů, protože to vyřešila už před několika hodinami. Teď se proto mohla věnovat mnohem záživnějším aktivitám a tím nemyslím jen čtení v noci, aby si "kazila oči," jak jí všichni neustále dokola a dokola informují. Nicméně tohle teď vypustila, oblékla si sportovní oblečení, nazula co nejpohodlnější boty a vyrazila do parku, protože v něm se běhalo nejlépe. Kličkovala mezi stromy a dívala se na cestu, aby do ničeho, nebo nikoho nenarazila. Srážka se stromem by asi nebyla nejlepší pro "první den." I když tu studovala už dlouho. Tedy, jak se to vezme. Pro někoho to až tak dlouhá doba není. Asi by jako každý normální člověk měla běžet po chodníku, ale ona raději byla více spojena s přírodou -ale co to plácám za blbosti. Jen se bála, že do někoho omylem vrazí, to už je i ten strom lepší kandidát. Navíc by tak někdo mohl vidět pouze její stín, poslední, co teď chtěla bylo, aby ji někdo zastavil.
O zastávku se ale později postarala sama, protože doběhla do místa, odkud viděla můstek a to by nebyla ona, kdyby nevyběhla ze svého temného místečka mezi stromy. K jejímu neštěstí však byl můstek okoupen jakýmsi párem -zřejmě- a tak byla nucena vydat se jinudy. Přišla tedy o krásnou scenérii třpytících se hvězd v odrazu vodní hladiny. Jelikož už běžela po chodníku, nemohla se skrývat za stromy -a taky jí do očí svítily pouliční lampy. Takže se nakonec u jedné z nich zastavila, aby si chvíli odpočinula.

Sledovala jsem každý jeho pohyb a celkově jsem ho nespouštěla z očí. Jak jsem také mohla. Poslouchala jsem jeho slova a do očí se mi nahrnuly slzy když jsem si uvědomila, kolim bolesti jsem kvůli němu musela nést. Nechala jsem se stáhnout za ruku k němu ale sama jsem nic nedělala. Nechala jsem ho aby s mým tělem nakládal po svém. Ostatně nebylo ani tak moje, jako jeho. Po tvářích mi začaly stékat slzy a já si jen zkousla ret. "Dokážeš mě nechat jít. Tak jako každou, protože pro tebe neznamenám nic.." Zašeptala jsem tiše s pláčem. Zachvěla jsem se při polibku na rameno a pak ho nechala odstoupit. Zalapala jsem po dechu když to vše řekl a otočil se ke mě zády. "Jaku stůj....prosím..." Zašeptala jsme. Propadla jsem jeho slovům, jeho tvrzení o tom že pro něj něco znamenám. "Proč mi tohle děláš...proč Jaku?" Zašeptala jsem a musela jsem se zachytit o zábradlí. Jen on mi dokázal ublížit už první den.

Pro sebe se usmál, když na něj zavolala, ale z toho jak se chovala, mu běhal mráz po zádech. Ta holka nemá vážně žádnou sebeúctu. Je jako nějaká zlomená hračka nebo hůř, nějaká hysterka. Taková minulý rok nebyla, no sice ano, vyčítala mu, ale tohle... Tohle je fakt psycho.
Najednou nevěděl, co má dělat, jestli nemá odejít radši nebo zůstat. Ale přece jenom ... zůstal. Došel k ní a obejmul ji. Přivinul si ji k sobě na hruď a obejmul ji okolo paží. "Nebreč, prsím tě... Jako by to něco spravilo, dobře víš, kdo byli moji rodiče a proč nedokážu milovat, věděla jsi to hned na začátku a byla jsi tu dřív dokonce než Emma.... nevím proč se teď chováš takto... Tuhle Alex jsi měla nechat doma... Měl jsem radši tu co tu byla minulý rok..."

Neplakala jsem za normálních okolností, jen pod tlakem. Byla jsem z něj zmatená, nechtěla jsem mu věřit. Téměř okamžitě jsem přestala plakat když jsem cítila jeho objetí. "Ty nevidíš co mi děláš? Sakra jak dlouho to mám snášet Jaku? Že mě máš jen na sex?" Řekla jsem tiše a po pláči už nebyla ani stopa. Stačilo mi málo k tomu abych se uklidnila. "Dokaž mi, že pro tebe něco znamenám. Něco víc než třeba Emma." Řekla jsem tiše a donutilo mě to, aby mi koutky zacukaly v úšklebku. "Kdo vůbec jsi Jaku? Taky nejsi ten, kterého jsem poznala, změnil jsi se, nevíš co chceš, rozmysli se. Já tady stát a čekat na tebe nebudu." Usmála jsem se a pak se od něj odtáhla a otočila se na odchod. "Nejsem tvoje další możnost. Buď mě chceš mít nebo ne."

Tohle ale holčička přehnala. Nikdo pro něj neznamenal víc než Emma. "Víš vůbec o co mě žádáš?" zahučí na ni. Ihned ji pustí. Najednou byl naprosto nepříčetný. "To vážně chceš, abych si vybral mezi tebou a Emmou?" Nemůže tomu uvěřit, jak si tohle mohla dovoli a pokud ano, tak jak si mohla myslet, že by si vybral ji. "Tys ale na ni vždycky žárlila, že je to tak? Ale pravda je a řeknu ti to klidně stokrát, že Emma je a bude moje nejlepší kamarádka. Stála při mě vždycky, když jsme potřeboval. Byla tam když zemřeli mí rodiče a nikdy --- opakuju nikdy --- mě neodsuzovala za to jaký jsem... Takže tě varuju Alex, abys volila, co mi příště řekneš, protože pokud. po. mě. ještě. jednou. budeš chtít abych si vybral tebe na úkor emmy... vyberu si Emmu." dokončil to. Mezi některými dával zvláštní pomlky, kdy se potřeboval nadechnout. Tohle pro něj bylo silné kafé. Rozhodl se to teď nechat plavat. Opět se otočil k odchodu, ale rozhodl se tomu dodat ještě korunu. Anížby se otočil dodal ještě. "Ale prozradilo mi to ještě jednu věc, lásko, že ani tys mě nemilovala... protože pokud ano... tohle bys mi nikdy neudělala..." a s tím odkráčel.

Ušklíbla jsem se když jsem ho dohnala k jeho nepříčetnosti. Chtěla jsem aby trpěl, aby si vytrpěl to co já. Zasloužil si to, chtěla jsem aby pocítil bolest ale on neměl city. "Nežárlím na ní. Jen mi jí pořád předhazuješ. Uvědom si kdo ti dává to co Emma ne." Řekla jsem krátce s úšklebkem a když se otočil a dodal tu poslední větu, vyhecoval mě k tomu, mu vážně ublížit. "Neříkej mi lásko. Nikdy jsi ke mě nic necítil. Já tě milovala Jaku a ty jsi mi ublížil. Já ti nic neudělala." Řekla jsem zcela chladným tónem jenże to on byl na odchodu. Podělal si to tak že mi bylo jedno že jsem byla na pozemku školy ale jednoduše jsem mu nechala podrazit nohy plamenem. Jestli mu ublížím nebo ne, mi bylo jedno. "Nejsem tvá hračka Jaku." Dodala jsem s úšklebkem a přešla jsme k němu když se válel na zemi. "Vybral jsi si špatně, zkus použít mozek a nevymlouvat se na svou minulost ano?" Věděla jsem že tohle, tohle jsem přepískla ale on toho přepískl také dost.

Většinu z toho, co řekla neslyšel, nebo spíše nechtěl slyšet, ale její poslední slova ho zarazili, otočil se, nechtěl jí udělat radost, tak se jenom ušklíbl a prohlédl si ji od hlavy dolů. "Pane jo... takže přece v sobě máš něco čemu se říká sebe úcta, princezničko, skoro jsi mě přesvědčila o opaku... škoda, ale že jsi měla pravdu, po tomhle kousku... už doopravdy pro mě nic neznamenáš..." odsekl jí, poté se jenom ušklíbl a vydal se zpět do školy.

Tiše jsem se uchechtla. "Mám víc sebeúcty neż ty Jaku." Usmála jsme se a pak jsem se jen ušklíbla. "Jako kdybych pro tebe někdy něco znamenala." Podotkla jsem včas aby to slyšel. "Až budeš zas nadrženej, jdi si za Emmou, možná obstojíš." Ušklíbla jsem se a dala si záležet aby to slyšel. Nedivila bych se kdyby mě po tomhle uhodil, ale bylo by mi to ukradený. Chtěla jsem ho zranit, dostat na kolena. Vidět ho trpět.

Její slova, ale už nic neznamenali, jen se začal smát, tak nahlas aby to slyšela. "Ty chudinko!" zakřičel a poté se jí ztratil z dohledu.

"Jo, ale kdo ze mě tu chudinku udělal Jaku..." Řekla jsem tiše a to on už nemohl slyšet. Jednoduše jsem ho nechala odejít a zůstala jsem tam sama. S povzdechem jsem si uvědomila co jsem udělala za chybu a vydala se, kompletně zničená zpět na kolej.

,,Spíše by mě překvapilo, kdyby to udělali sami. To bych si i možná užil." Nad tou představou mu vyjel koutek úst výše. Doufal, že Adri pochopí, jak to myslel a nebude si z toho dělat srandu, protože to on on vážně neměl rád. ,,Už ani nevím, kdy naposled se mě dotkli." Uchechtl se, což možná mohlo znít i trochu zoufale, protože taková věc, kdy na vás rodiče kašlou je prostě a jednoduše smutná. Někdy byl rád, že má Adri, protože v tom alespoň nebyl sám, na druhou stranu ho někdy nesmírně sralo její chování a tak byl jejich sourozenecký vztah na neutrální úrovňi. Tedy alespoň z jeho pohledu. Vítězoslavně se usmál, když mu uhnula se svými nohami a on si tak mohl dopřát jisté pohodlí lavičky. Tedy.. ne že by lavičky byly pohodlné, přeci jen dřevo nebyl úplný luxus, ale rozhodně to bylo lepší než kdyby seděl na jejich nohách. Au? ,,Tady ale vůbec nezáleží na tom, kdo koho osloví první, sestřičko. Ach, vůbec neznáš základy Etikety, to asi požaluju Nancy." S pobaveným výrazem nad tím zavrtěl hlavou a tak šlo poznat, že pouze vtipkuje a nic takového nemá v plánu udělat. Alespoň zatím. Akorát by to schytal on, jelikož by o tom Nancy pořád povídala. No její plácnutí po jeho milovaném stehýnku se mu moc nelíbilo, proto se mírně zamračil na náznak toho, aby tohle už nikdy nedělala. Slova nebyla potřeba, většinou za něj mluvil pohled. ,,Asi nejsi moc pozorná, protože kdyby jsi byla, tak bys zaregistrovala, že mi volala Nancy, kterou vážně nemůžu ignorovat. A tak jsem musel s během přestat." vysvětlil mírně zamračeně, načež si povzdychl - skoro jako by litoval její malou nepozornost. No i když.. v tomhle případě spíše velkou nepozornost, ale to už je zase věc názoru, že ano. ,,A k tobě jsem šel hlavně kvůli mé překypující bratrské lásce, ale pokud chceš, můžu jít běhat a tím zase nějak přispět k mému skvělému tělu," Řekl směrem k ní s vážným výrazem ve tváři. On to taky myslel vážně, o svém těle nevtipkoval. Poslední dva roky na sobě dost dřel a změny na něm šly rozhodně poznat. Taky si jich začínalo všímat okolí, hlavně holky, on ale však stále nenašel tu pravou. Pár jich tu sice bylo, ale ty byly.. strašné. Navíc po své poslední zkušenosti s jistou zrzkou si už na holky dával obzvláště pozor. Proč prostě nemůže potkat normální holku s hezkým zadkem, která se chová normálně? A v tu ránu jako by byly jeho modlitby vyslyšeny, protože kousek od nich se najednou vynořila brunetka (brunetka!!) s takovým pozadím o kterém se tady Noahovi mohlo jen zdát. Nebylo tedy divu, že na ni nějakou tu chvíli civěl dokud se nevzpamatoval a uvědomil si, že tohle není jen sen. Tohle je skutečnost, svatá skutečnost! ,,No tyvole.." Dostal ze sebe polohlasem, které mohla slyšet pouze jeho sestra sedící vedle něj. Šlo na něm vidět nadšení, přímo obrovské nadšení. ,,Hej! Ty u té lampy! Nechceš si k nám přisednout?" Zavolal na ni a pořádně si ji prohlédl. Bylo štěstí, že na ni zrovna svítila právě ta lampa, jelikož takhle alespoň mohl vidět všechny detaily. Prosím ať je normální! Že by se mu konečně poštěstilo nebo bude jako ostatní? Protože pokud by někdy Noah měl vytvořit holku svých snů, tak by vypadala přesně takhle. Tedy, co se vzhledu týče. Díval se na ni s takovým tím balícím kukučem, který ji přímo vybízel k tomu, aby ho neodmítla. To by byl totiž vážně nerad.

Ona se k tomu raději nevyjadřovala. Témě rodiče a oni opravdu nerada probírala. Na jednu stranu je ráda, že zde je a má od celé té své rodinky klid. Až na Noaha. "Chmm." pouze takto zareagovala. Opravdu se o tom nerada bavila. Stačilo, že má aspoň bratra, i když ji někdy leze na nervy. Radši se bude bavit o ni a o něm, než o rodičích. Rozhodně jeho chování je mnohem lepší, než když si vzpomene na rodiče a jejich chování k nim oboum. Jako každý sourozenci, i oni dva si lezou na nervy, ale má ho ráda. I když mu to neřekne. Neumí si představit, že by byla jedináček. Možná by si to užívala, ale neměla by koho provokovat. "Jojo a nezapomeň ji ode mě pozdravovat." zasmála se nad tím a přitom se na něho dívala. Jeho ušklivý pohled s ní nic neudělal. Už by si za ta léta mohl zvyknout. Kdyby on měl staršího sourozence, provokoval by taky a hlavně ona je holka, která trochu vyžaduje pozornost. Nemá ji zase tolik. "No jooo prosím tě.." mávla nad tím rukou a prohrábla si své vlasy. "No k tvému tělu se raději vyjadřovat nebudu a za druhé, překypující bratrská láska? Ale no tak, chceš mě pobavit?" začala se smát a znovu ho plácla po stehně. Ji nějaký jeho bubu pohled byl jedno. Znovu se opřela o opěradlo, vzala do ručky své vlasy a přehodila si je na jedu stranu. Neuvědomila si, že má na krčku menší týdenní vzpomínku na Jakea. Bastard. Jak ona mu to vrátí, jen ať se těší. Trochu sebou po chvilce cukla, po tom jeho "tyvole". Podívala se na něho a poté tam, kam se díval on. "Pane bože Noahu." protočila nad tím panenkama a plácla se do čela. To zase bude. Bude asi lepší, kdyby odešl, ale když si to přebere na druhou stranu. Bude dobré, když zůstane. Ta holka bude chudák, jestli se mu dostane pod ručky. Ještě, že je jeho sestra.

Víčka zpočátku tiskla pevně k sobě, protože jí světlo z pouliční lampy svítilo přímo do očí, což mimochodem není nic příjemného, ale určitě to taky znáte. Musela si rukou zakrýt oči, než si na přímé světlo navykla. Potom už mohla mít oči normálně otevřené i když ji jakési 'paprsky' oné lampy ji stále štípaly. No, ale to už je jedno.
Vyžívala se v relativním tichu -přerušovaném jen párem hlasů, který zvučel opodál, čehož si ale příliš nevšímala. Nebylo nutné poslouchat jejich rozhovor, především, protože jí do toho nic nebylo. A taky neměla proč je šmírovat -vlastně ani netušila o koho se jedná. Zřejmě by je ani tak neznala, zdržovala se většinou na pokoji, tady v parku, nebo ve společenské místnosti své koleje, takže pokud nejdou z Tordai, byla velká pravděpodobnost, že je ani nikdy neviděla.
Ale nakonec byla stejně donucena jim pozornost věnovat, jelikož na ni nějaký kluk zavolal -tedy přesněji ten kluk z té dvojice na lavičkách. Otočila hlavu a s povytaženým obočím a tázavým výrazem čekala, co bude následovat. Kupodivu ji přizval, aby si sedla k nim. Skutečně si nikdy nemyslela, že ji někdo osloví "Ty u té lampy!" To jí ani tak vtipné nepřišlo, důvodem k smíchu by byl už dříve i pohled, kterým ji vybízel k tomu, aby si sedla. A ač ji spíše odrazoval, než přitahoval, nakonec pokrčila rameny, protože vlastně proč ne?
"Jasně, díky." Pousmála se, když došla až k lavičce a poněkud skromně se usadila na kraj lavičky vedle kluka tak, aby jim nějak nezavazela. Nějak jí nedocházelo, že by s ní třeba chtěli i komunikovat, takže místo toho, aby měla zvednutou hlavu a čekala, co jí řeknou, nebo zda se představí, vytáhla mobil, aby zkontrolovala čas -jestli třeba už není na čase jít na kolej. Ale na to byl ještě čas.

Její reakce na jeho slova nebyla nijak moc velká, vlastně by se dalo říct že nulová. To mu však bylo jedno, vlastně jí její názor ani moc nezajímal, i když by možná měl? No.. řekněme, že Noah nebyl zrovna bratrem roku, i když si sám sobě často nalhával, že je boží v roli bratra. Nechával totiž Adri volný prostor a nijak ji neomezoval v jejich činnostech, sám toho měl přeci jen dost. No nebylo to od něj pozorné? Podle jeho názoru stoprocentně. ,,Asi jsi zapomněla, jak je příšerná, když jde o Etiketu." Prohodil jen tak pro upozornění k jejím předcházejícím slovům a provokativně na ni mrkl. Byla pravda, že od něj neměla moc pozornosti, ale mohl snad za to? Veškerou svoji pozornost sám sobě, obzvláště tedy svému tělu.. no a potom tu byly holky, které mu taky nějaký ten čas zabraly, že ano.. Pokud se Adri vyloženě nepřihlásila o pozornost sama, tak se tím nijak zvláště nezabýval. ,,No ty by ses k němu vyjadřovat rozhodně neměla, stačí se podívat na to svoje, zhubnout a poté kritizovat mě. I když tedy nevím, co přesně by jsi kritizovala - musela by jsi být hdoně kreativní, aby jsi mě vůbec urazila." Řekl s neutrálním výrazem ve tváři. Provokace byla jedna věc, ale urážky? Pokud chtěla začít ona, neměl problém začít i on, i když nadávat svoji sestře mu nebylo zrovna příjemné. Nenechal se však urážet, obzvláště urážky na jeho tělo ho přímo sraly, protože si na něm dost zakládal a tvrdě dřel. Málokdo takový byl a Noah už aspoň mohl říct, že v této oblasti něco dokázal. ,,No aspoň, že jsem tě pobavil, i když nevím, co je na tom vtipného." Otráveně protočil panenky a opřel se o opěradlo lavičky, přičemž na svém mobilním telefonu zkontroloval čas. Když ho znovu plácla po stehně, tak se od ní mlčky odtáhl a zavrtěl nad její nesmírnou dětinskostí hlavou. Ne vážně.. kdy fakt vyspěje?! Neměl totiž daleko od toho, aby vstal a odkráčel od ní pryč, protože na takové blbosti neměl zrovna moc času. Což byl taky důvod, proč s ní ten čas moc netrávil. Celou situaci však zpříjemnila pohledná brunetka, která souhlasila s tím, že si k nim přisedne. To Noaha potěšilo, vážně moc, protože měl šanci na ní udělat nějaký ten dojem.. alespoň v to tedy doufal. Když si přisedla, tak se k ní trochu víc natočil celým svým tělem a znovu si ji prohlédl. Tentokrát byla mnohem blíž a tak prohlížení bylo o to příjemnější. Nesnažil se to ani nijak zakrýt, proč by měl? ,,Jsi tu nová?" Zeptal se jí se zájmem v očích, přičemž nadzvedl tázavě obočí. Musela být nová, jinak by si jí všiml už dávno. Tohle byl přesně jeho typ, úplně na míru. Teď jen doufat, že se bude chovat tak dobře, jak vypadá. ,,Jsem Noah." usmál se na ní svým roztomilým úsměvem a natáhl k ní svou pravou ruku. Jeho sestra už bohužel nebyla středem jeho zájmu, teď tu měl totiž něco mnohem lepšího..

Sice je pěkné, že to byl brácha, který se ji necpe do vztahů a jiných věci. Někteří starší sourozenci to dělají a ona je docela ráda, že on to nedělá a nechává ji tu volnost. Není to hlídací pes na každém rohu. Ale jelikož nedostává pozornost od rodičů, nebo spíš dřív a raději ji vyhledávala někde jinde, přeci jen trochu tý pozornosti od svého bratra chtěla a potřebovala. On to však nechápal. Občas měla chvilky, jestli se vůbec měla narodit. Noah by byl šťastný jako jedináček a rodiče se stejně o ně nezajímal, tak proč tu vlastně je? Pane bože, jak ona tyhle slabé chvilky nemá ráda. Ohledně své etikety se nějak už nevyjadřovala. On sám má etiketu na úrovni nula a o tom ji přesvědčil pak po chvíli, kdy na tu brunetku zavolal. Pak, kdo tu potřebuje hodiny etikety, že? Ona se svým tělem byla dostatečně spokojená. Měla pěkné tělo, byla spokojená a ostatní si nestěžovali a žádná kritika nebyla, pokud před někým stála v plavkách nebo ve spodním prádle. Právě naopak. Nechtěla se rozhodně stát anorektičkou. I když zhubnout pár kilo a neměla by k tomu daleko. Kecy na jeho tělo samozřejmě nebyly urážky, i když on to tak mohl vidět. Ona nějak tu pozornost chtěla ať ji je, kolik ji je. Pokud to postrádá jako dítě, nese se to s ní po zbytek života. Pořád bude chtít od někoho 100% pozornost, i když ji nedostane. Proto si jako kluka nechce najít nějakého idiota, který bude koukat jen sám na sebe a zajímat se o sebe a ona bude jen hračka do postele. Sice na takovou holku vypadá, ale rozhodně ji není. On měl hezké tělo to sice ano, ale nebude ho chválit, když ví jaký je. To ať mu skládají komplimenty jiné naivní holky. "Víš co je na tom vtipné? Ty bratrskou lásku neznáš. Nevíš, co to je. tak tu nekendej, jak mi tady ukazuješ jak moc, mě máš jako bratr rád." zavrtěla nad tím hlavou a pronesla to trochu nepříjemným hlasem. Kéž by dostal někdy tak velkou ránu, až by se z toho konečně probral a choval se jako normální kluk, kterého ona chce za bratra. Lhala by, kdyby řekla, že ji nevadí, jak její bratr dává větší pozornost té holce, než své sestře. Může se taky jednoho dne stát, že Adrianna řekne dost a skončí s ním. Jemu to bude jedno, ale až se na něho vykašlou ty holky, nebo až bude trochu starší a bude mít problémy, Adrianna tu pro něho už nebude. To se všechno může stát, ale pořád doufá v to, že se její bratr probere. Na to, aby se chovala jako dítě, má pořád věk. Pořád si to může dovolit. On kdyby se choval jako dítě, rozhodně by ho žádná nechtěla. A podívejme, i přes to, jak se Adrianna chová, i když takhle - podle Noaha- blbě, pořád o ni mají kluci zájem. Možná je to tím, že žádá o tu pozornost, kterou raději on dá té cizí holce než vlastní sestře. Nad jeho natočením k té holce pozvedla jen obočí a poslouchala ho. Chudák holka, už teď ji lituje. "Já jsem Adrianna, ahoj." představila se hned taky s milým úsměvem a natáhla k té holce ruku, přes Noaha.

O čem se bavili, to netušila. Možná to ani vědět nechtěla, tedy určitě to vědět nechtěla. Jen někde v řeči zaslechla něco o bratrské lásce, nebo něčem podobném, proto předpokládala, že jsou příbuzní i když by to jen z pohledu nepoznala -no někteří jsou vyloženě téměř identická dvojčata s jiným pohlavím. Ale to už je jedno.
Hleděla tak do toho svého mobilu, obyčejná, bílá sluchátka jí visela okolo krku, ještě když si je předtím sundala. Zrovna si projížděla nepřečtené zprávy, které jakýmsi zázrakem přehlédla. Většina byla od rodičů, nebo přátel z Ameriky. Občas jí docela chyběli.
Ani nepostřehla, že se na ni kluk otočil, měla příliš práce s odpovídáním, ale při jeho otázce mobil vypnula a ruce složila do klína. Obyčejně by se někdo podivil, je v pátém ročníku a nezná ji? Jenomže ona byla tak trochu izolovaná od ostatních kolejí, tudíž možná proto. Tudíž jen povytáhla obočí -jak jí bývá zvykem- a pobaveně se na něj podívala.
"Pátý ročník." Úsměv z tváře jí nemizel. Pravda, že by se to někoho mohlo dotknout, s takovouto otázkou však přicházelo mnoho lidí mimo její kolej. Asi by se měla seznamovat i s jinými lidmi. Jenomže to bylo příliš složité a většina jí ani nesedla. Ale v podstatě by teď měla oprávnění k tomu, cítit se dotčeně, v takových situacích se většina holek cítí jako vzduch. Ale Claudia se naopak cítila pevně na zemi a vážně skutečná.
Po představení se na něj mile usmála a kývla místo nějakého ostříleného "těší mě," protože to ještě nevěděla.
"Claudia." Představila se tedy i ona, když své jméno pověděla i dívka po jeho druhém boku. Podala si s nimi ruce, ač byla přesvědčena, že to už se snad ani nedělá, no, ale budiž. Očividně vyrůstala v jeskyni.

Nad slovy jeho sestry musel otráveně protočit panenky. Měla pravdu, ale on ji neviděl, byl zaslepen sám sebou a hlavně tedy svými potřebami, které byli na prvním místě - bohužel pro ni. ,,Víš co? Příště se na tebe vykašlu a neřeknu ti ani to blbé ahoj." zavrčel na ní mírně podráždeně a zavrtěl nad celou touhle stupidní situací hlavou. Že on se vůbec snažil strávit s ní nějakou tu chvíli.. Žádala o pozornost, ale přitom nijak nehleděla na to, že i on se někdy snažil, protože ji přeci jen nechtěl zanedbávat tak, jak to s nimi dělají jejich rodiče. Jenže když viděl, jak se jí tím nezavděčí, tak ho ta chuť něco takového dělat pomalu, avšak velmi jistě opouštěla. Pak se nemohla divit, že to takhle dopadalo.. Vinna nebyla jen na jeho straně, nikdy tomu tak není, vždy za to můžou oba dva. A přesně tohle byl i důvod, proč se spíše začal věnovat brunetce, která si k nim tak ochotně a dá se i říci, že s jistou odvážností přisedla. Byl to vážně kus, ani nemuslo jasně svítit slunce, aby to Noah poznal. Adrianna tu holku rozhodně nemusela litovat.. Totiž Noah když si našel nějakou pořádnou holku a doopravdy o ní měl zájem, tak pro ní dělal cokoliv. Už ani nebyly jeho vlastní potřeby na prvním místě, ale byla to právě ona.. Jen to tedy nedával najevo ve společnosti, což mohlo být někdy.. nepříjemné? Ano, to rozhodně, ale to už byla zase věc v jeho minulosti, která tohle zapříčinila. Byl rád, že brunetka mobil odložila a začala se věnovat jemu. Kdyby tomu tak nebylo, tak by se asi dost urazil. Díky jejímu úsměvu se musel začít usmívat také, jinak to ani nešlo. Navíc.. většina holek mu jeho úsměv chválila a tak třeba i ním dokáže nějak zapůsobit, ne? Pátý ročník? Cože? A to tě jako objevuji až teď? Překvapeně nadzvedl obočí a chvíli na ní s jistou zaražeností civěl. Poté se však k nějakým těm slovům přeci jen dostal. ,,To je tedy divné, že bych tě po celou tu dobu... přehlížel." Mírně se zamračil a pokoušel si vzpomenout jestli ji tu přeci jen někdy nezahlédl. Vážně by ji nepřehlédl, to by nebyl on, aby se za někým takovým neotočil. ,,Claudia.. nádherné jméno." Pokýval uznale hlavou a sjel pohledem na její sluchátka, která ji visela na krku. ,,Šla ses při věčeru proběhnout? To by jsme někdy mohli jít spolu, chodívám skoro každý den." Zazubil se na ni, čímž odhalil své čisté bílé zuby a hrdě se narovnal. Rád upozorňoval na to, že cvičí a navíc.. tohle byla šance na to ji znovu vidět.. Zatím vypadala normálně, což se Noahovi zamlouvalo.. Jen doufal, že se to nijak nezvrtne a ona se nakonec neukáže jako nějaká barbie girl. To by ho hodně mrzelo.

Možná byla chyba na obou stranách, ale na jeho straně větší a on to bohužel neviděl, i když si myslel, že to co dělá, je pro ni dostačující. Bohužel.Nejspíš to brzo skončí tak, že se na něho vykašle a opravdu si půjde po svých jako to dělá teď, akorát to už bude bez něho. Jemu to bude jedno, je si tím jistá, ale přijde den kdy mu bude ouvej a přileze. Ona se pouze otočí a odejde. Nebude mít chuť ani náladu vybavovat se s ním a dopadne to tak, že o něho nebude mít zájem, jako nemají zájem o ně jejich rodiče. Ona se jako dítě, chvilkama, mohla chovat. Bylo ji přeci jen zatím 17 let. Zas tak hrozně na tom není. Má dobrej věk na to, aby se chovala tak, jak se chová. Docela ji udivovalo a že to není poprvé, jak se chová k té brunetce. Nejraději by vstala a odešla, s tou holkou by se raději seznámila radši někde v soukromí, někde mimo Noaha. Jakmile s úsměvem se představila té holce, pokývala na její jméno a zase se opřela o opěradlo lavičky. Jednu svoji nohu dala na lavičku a přitáhla si ji k tělu, obmotala kolem ni své ruce, dívala se do předu a poslouchala Noaha, jak se snaží. Musela nad tím jen protáčet panenkama. Možná je ta holka normální a přestane se s ním bavit. Hééj tady je ta normální, ne on. - v duchu ukazovala na sebe. Pane bože Noahu. Nezačínej zase s běháním. Říkala si v duchu a podívala se na druhou stranu než oni seděli. Kluci zpocení se ji docela líbili, pokud nesmrděli. Bylo to sexy, ale u svého bratra by nic takového vidět nepotřebovala. Nohu, kterou měla na zemi, o zem poklepávala a čekala, co dalšího plácne, jen aby nějak zaujal Claudii.

S lehkým úsměvem se dívala na Noaha, nijak zkoumavě, ani se pohledem nevnucovala. Naopak působila, nebo spíše byla, taková 'nejasná.' Tedy nevěděla, co si o něm má myslet. Na první pohled namyšlený egocentrista, které tak nemá ráda -myslí si, že svět je jen jejich a mohou vše. Zároveň jsou přesvědčeni, že to právě oni jsou těmi nejlepšími, ale takových by bylo. A ona na ně byla přímo alergická. Možná protože byli všichni stejní. Opřela se do lavičky a hlavu měla stále natočenou k Noahovi, ač ho nesledovala s nijak velkým zájmem. Spíše tak mile a jen, jak je třeba. Nechtěla být zlá a nevrlá, už vůbec soudit ostatní příliš brzo, takže mu chtěla dát šanci změnit její ukvapený názor. Aneb soudí knihu podle obalu.
"Byla jsem poněkud rezervovaná pro svou kolej." Pokusila se o vysvětlení s doprovodem jednoduchého pokrčení ramen.
Když se zeptal na společné běhání, nebyla si zprvu úplně jistá, zda je to dobrý nápad a tak se tomu trochu bránila. Nakonec si ale přeci jen řekla, že takhle by mohla vylézt z té své ulity před světem a bavit se i s jinými lidmi, než dosud. Jenomže to pro ni bylo trochu nové.
Ne, že by se bavila vyloženě jen s lidmi z její koleje, ale... většinou přeci jen ano. S ostatními prohodila jen tak pár slov, protože měla za to, že nebudou mít nic společného -rozdílné světy. Stejně jako tady s Noahem, ale přeci jen se to běhání našlo.
"Běhám také skoro každý den, ale raději sama." Většinou nevěděla, jak má sedět, nebo stát v klidu. Měla nutkání stále se nějak hýbat. Mnula si látku mikiny, občas se rozhlédla, ale to jen zřídka kdy, aby nevypadala nějak divně.
"Přesto to někdy můžeme zkusit." Pokrčila nakonec rameny s úsměvem v souhlasu, ač takovém nejasném.

*Svou sestru sedící vedle něho už ani moc nevnímal. Nebylo to tak, že by ji záměrně zanedbával, ale prostě se tu pro něho objevil někdo u koho mu ta pozornost stála za to.. Někdo, kdo si z něj neutahoval a nebyl dětinský. Navíc jeho sestra byla prostě jeho sestra, kdežto tohle byla holka, kterou vídal ve svých snech a ještě před několika minutami ani neměl tušení, že někdo tak dokonalý existuje. Proto taky nebylo divu, že o ní projevoval takový zájem, někdo by dokonce mohl říct, že přehnanej, ale on se fakt snažil. Chtěl prostě dosáhnout svého. Tohle by byla holka se kterou by se mohl všude chlubit. Tedy ne, že by mu šlo jen o to. Už mu vztah s nějakou osobou dost scházel, sice mohl chodit s nějakými těmi blbkami, které sice byli moc hezoučké, ale blbé jako moucha (savage přirovnání, já vím). Zkrátka nic pro něj. Chtěl po dlouhé době někoho normálního, obyčejnou holku, která se mu však bude zároveň líbit i vzhledově. Věřte nebo ne, najít někoho takového je velmi těžké. Bohužel to však nevypadalo, že by na ni nějak zapůsobil, naopak se jí možná i znechucoval. Ztěžka polkl, což v té tmě naštěstí nešlo vidět. Nechtěl z toho být nervózní, takový on přeci nebýval, že.. Měl by být sebevědomej, ale neodpuzovalo jí právě tohle? Bohužel pro ni to byla jedna z mála věcí, kterou na sobě nehodlal měnit. Dříve sebevědomí neměl vůbec, kvůli šikaně ve škole, proto byl rád, že si jej získal - a dávat ho zase pryč rozhodně nechtěl. Předtím mu to stačilo úplně bohatě. Podle jejích slov usoudil, že asi nebude zrovna extrovertka jako byl on, což možná bylo jen a jen dobře.. Tedy možná určitě. A proč? Hah, pro to měl svůj ověřené důvody. ,,Možná bys mohla chodit trochu víc do společnosti," Mile se na ni usmál a upřeně ji koukal do očí, i když toho v té tmě zrovna moc neviděl, ale to bylo vedlejší. ,,Z jaké jsi vůbec koleje? Hádám, že Fodor to nebude," Zeptal se jí se zájmem, přičemž zvídavě nadzvedl obočí. Svými dalšími slovy chtěl zároveň upozornit na to, že on je z Fodoru, což možná byla informace, která ji nezajímala, ovšem tady Noahovi přišlo velmi podstatní ji zmínit.
Byl mírně zklamán, když mu oznámila, že běhává nejradši sama. Jasně, že to bylo introvertka, teď už to bylo jisté. Proč se s ním ale nechtěla sblížit?! Co jí tak od něj mohlo odpuzovat? Mírně se tedy zamračil a na malý moment od ní odvrátil pohled někam před sebe, zahledijíc se na neviditelný bod před sebou. Nakonec však přeci jen souhlasila, což ho donutilo se na ni podívat zpátky, tentokrát však s vítězoslavným úsměvem. Sice to neříkala zrovna nadšeně, ale on si byl jist, že na ni příště udělá lepší dojem. Přeci jen.. budou sami dva. Ne, že by mu jeho sestra vadila, ale možná ho svou přítomností mírně znervózňovala - což si on samozřejmě nehodlal připustit, heh. ,,Skvělý. Už dlouho jsem nepotkal někoho, kdo by chodíval běhat každý den. Většina studentů je líná a vůbec jim nezaleží na jejich zdraví," Znechuceně se nad tím ušklíbl a s jistou nechápavostí zavrtěl hlavou. Samozřejmě, že mu záleželo na jeho zdraví, to se pojilo s tím, že si tak dával záležet na své postavě. Totiž cvičení nebyla jediná věc, která mu pomohla se tak vypracovat. Jistou část na tom mělo i jídlo, zdravé jídlo, samozřejmě..