Hřiště

Hřiště fungující pro fotbal, basketbal a podobné sporty.

Dneska je tak hnusně. Prší, je zataženo a fouká vítr. Ale to nebrání jednomu člověku, aby si zasportoval nebo trochu potrénoval své schopnosti. Jeden takový člověk se nachází na mokrém hřišti v mikině a tmavých kalhotách a něčím co má ve své ruce. Ta věc je malá a z dálky těžko identifikovatelná. Nakonec se ukázalo, že je to jen malý plyšový medvídek, kterého má jako svou oběť na trénovaní. Je i ideální počasí. Člověk by si řekl, že používat oheň v dešti je mizerný nápad, ale to je jen když je opravdu obrovský slejvák a bouřka. I když dneska to na pořádnou bouřku i vypadá.
Nadhodil malého medvídka do vzduchu a hned po něm nějakým způsobem vystřelil oheň. Nějakým záhadným způsobem se mu to podařilo, ale přesně jak nemá tušení. Spíše se mu to podařilo poprvé a naposledy. Rozešel se k ohořelému plyšákovi a vzal ho do rukou. Chvilku si ho prohlížel. Netrefil se tak zcela úplně, ale aspoň se trefil. Sežehlo mu to jen ouško a kousek hlavy. Mírně ho oprášil a strčil si ho do kapsy v mikině. Ještě jednou se podíval na tmavou oblohu. Rozhlédl se kolem a nikde ani noha. Všichni se schovávají vevnitř, v teple a v suchu. Jenom on pobíhá tady venku jen v mikině. Ještě by si mohl dát pár koleček, na brance pár přítahů a pak by mohl jít dovnitř.
Rozeběhl se po obvodu hřiště. Poslouchal jak pod ním cáká voda, která mu momentálně nějak neubližuje a vítr, který si pohrává s jeho vlasy, které už tak vypadají jako mokré ptačí hnízdo. Zhluboka dýchal, aby se mu neudělalo nějak špatně nebo se nezadýchal hned ze začátku. Cítil jak se déšť pomalu stupňuje a nabírá na své síle, ale jemu to nějak nevadilo. Hlavně, že je venku a nikdo mu nebrání v tom co dělá, jak to dělá a proč to dělá.

Ukázalo se, že by z dneška mohl být pěkný den. Udělala si všechny potřebné věci a pak vypadla se svým kámošem pryč. Oblékla se do -> ..OUTFIT.. a šl ke škole počkat na jejího kamaráda, s kterým měla někam odjet. Ano, ten den se docela podařil. Byli se spolu projít, pak si zašli na jídlo a zrovna chvilku po tom, co začalo pršet se rozhodli, že se pojedou ještě někam projet. Projížděli kolem školy, nevěděli ani jeden co bude dál v plánu ... nejspíš on plánoval, že by jezdili jak blbci kolem dokola. Povídali si, poslouchali rádio a po nějakém čase ježdění došlo k menšímu nedorozumění. On samozřejmě, nechtěl se pouze projíždět. Ona si myslela že ano, ale on chtěl něco víc. Ona na to nebyla připravená a vlepila mu facku, když si něco zkusil. On vyjel z parkoviště nasraně a jel dál. Adrianna bohužel nevěděla, co hodlá dál dělat, když je ještě nasranej, kdy mu nedala a nechtěl ji říct kam má namířeno. Ano, menší strach se objevil a tak mu dokola říkala, ať ji zastaví, ať si jede kam chce, ale bez ní. Trvalo to nějakou chvíli, než zastavil. Nakonec tak udělal a zastavil před hřištěm. Bylo ji jedno, že prší a bude muset pak jít na kolej pěšky. S tímhle tím blbečkem se dlouho neuvidí. Když zastavil, vylezla z auta a vykřikla na něj. "Jsi normální debil.." s těmahle slovy mu třískl dveřmi od auta a nasraně odjel. Byla už trochu mokrá, ale ji to nevadilo. Měla ráda vodu a to už z důvodu, že ji ovládala. "Kretén" pronesla si pro sebe trochu víc nahlas než by měla. Nevěděla, že v tomhle počasí někdo na hřišti bude. Pokud je někdo viděl nebo slyšel, nejspíš to byla dobrá podívaná. Stála tam s rukama založenýma na hrudi. Kapky deště po ní stékaly a ano pořád nasraná.

Doběhal a přešel k přitahování na brance. Ještě se před tím pořádně protáhl, aby druhý den neměl nějak ztuhlé svaly. Sledoval okolí a poslouchal rozhovory lidí, kteří rychlím krokem chodili okolo, aby se stihli schovat před pořádnou bouřkou, která už byla za rohem. Mohla by tady být třeba za hodinu, za dvě, ale blížila se. Byla i v dáli slyšet a rozhodně by se pak nechtěl stát nějakou objetí blesku. Sice je nízká pravděpodobnost, že by ho zasáhl, ale člověk nikdy neví. Každý vím, že příroda dokáže odhalit svou moc se kterou se podělila s nějakými vyvolenými jako jsou místní studenti. Jak by asi vypadal svět kdyby nebyl nikdo kdo by tohle dokázal? Asi by byl hodně nudný a nezajímavý. Takhle je dost zajímavý, zábavný s velkým douškem adrenalinu. Co se tak přitahoval zahlédl přijíždějící auto. Byli tady dvě možnosti. Ta první byla, že přijel někdo nový nebo se někdo vrací z nějakého výletu. Po chvilce se dostal k odpovědi. Trefil se do možnosti číslo dvě, ale vypadalo to, že se daný výlet nevydařil. Tady je otázka co se stalo. Buď si chlapec chtěl vrznout a ona mu nedala, nebo ona chtěla jen nakupovat a on zapomněl kreditku. Třeba taky není daleko od pravdy. Chvilku sledoval dění těch dvou. Ta holka je celkem ostrá a drsná. Takové typy má rád. Jen čekal, že ten kluk vyleze a taky začne nadávat. Hold se toho nedočká. Chvilku jen tak vysel a pozoroval jak pomalu auto odjíždí a ona tam stojí v tom dešti a naprosto samotná. Pustil se, vzal si věci a došel k ní. Chvilku se díval za autem a chytil se dvěma prsty za bradu. ”Já mít takového přítele tak mu dám přes hubu.” Promluví bez toho, aniž by se někdo na jeho názor ptal. Ale nikdo mu nezabrání v mluvení, protože může mluvit jak chce a kdy chce. Občas má i prořízlou pusu a řekne i to co by neměl říkat. ”Takhle tady nechat holku v dešti. To není od něho ohledné.” Pokýval hlavou ze strany na stranu.

Nečekala, že to takhle dopadne. Nechtěla aby to tak dopadlo, ale ten kluk je prostě debil a dokud se sebou nezačne něco dělat, rozhodně s ním nepůjde znovu ven. Cožpak nemůže jít kluk ven s holkou, aniž by se s ní nechtěl vyspat? Ty taky nemyslí na nic jiného, jenom na sex. Taky s myslela, jak vyleze z auta a bude na ni řvát a tak vznikne nekonečná hádka, ale naštěstí se na to vykašlal a raději jel pryč a ji tam v dešti nechal. Vodu měla ráda, proto ji to tolik nevadilo, ale zase mít svetřík mokrej, lepil se ji na tělo .. moc to příjemný nebylo, ale lepší než se s tím blbečkem dohadovat. Měla ruce založené na hrudi, její vlasy měla víc a víc mokré. Když autem od ní byl dostatečně daleko, své vlasy si prohrábla, stěží a když už chtěla otočit se odejít, přišel k ní nějaký kluk. Beze slova otočila k němu hlavu a prohlédla si ho. Všimla si jeho vypracované postavy, jeho tetování - ona tetování miluje,sama si něco chce dát, ale pořád neví co a kam. Prohlédla si ho od hlavy k patě a poté pohledem zakotvila na jeho obličeji a sledovala ho. "To jsme dva." řekla a následně otočila hlavu směrem, kterým on ujel od ní. Sama by nejspíš takového přítele nemohla mít. Ona má nějakou představu ohledně vztahu a jejího kluka. Nějakého blbečka si opravdu nepřeje. I když plno lidí ji má za děvku, která vleze každému a bere každého, není to tak. Pouze tak působí a s tím nic neudělá. Znovu se na něho podívala a rovnou se k němu natočila celým tělem. "Debil vedle debila. Pokud jsi taky, být tebou raději se otočím a odfičím. Nemám na blbečky náladu." řekla trochu nepříjemně. Ještě aby ne, když ji vytočil a nechal tady v dešti. Zavrtěla nad tím hlavou a prohrábla si vlasy. Mohl vidět menší cucák na jejím krčku, který už pomalu mizel. Pořád tam však stála a čekala jestli on odejde, nebo tu zůstane a pokusí se ji zlepšit náladu. Pokud je to však blbeček, jako ten co odjel, tak to raději odejde.

Po očku si ji prohlížel. Vypadala poněkud naštvaně a doufá v to, že se nerozhodne ho zmlátit nebo na něho také začít křičet, že chce být třeba sama. Ale to musí říct, protože nikdo není vědma, která ví všechno. ”Ne, promiň, promiň. Jen říkám svůj názor na toho kluka ze kterého jeho hormony vysloveně vyzařovali a vycítil by je i slepí.” Pozvedl ruce do vzduchu v obraně. Přeci jen si nechtěl v dělat proti sobě nepřátele a chce si udělat nové kamarády se kterými by chtěl prožít i nějaké to dobrodružství. Hlavně ne podobné jako kdysi s onou osobo, jak jen se to jmenovala? No to je jedno. Kdy nevinnou holku zatáhl na veřejné záchody, kvůli jeho bezpečí a jeho velké demenci, že jen tak pro radost podpaluje pokoje lidí na cizích kolejích, kde by asi neměl jen tak být. Ale co už, co se stalo, stalo se a to nikdo nezmění dokud nedostane pořádně přes hubu. Po očku si ji prohlížel a překvapilo ho, že jí nějak nevadí, že stojí venku v dešti, který postupně sílí a přidává se do toho i studený vítr. Všiml se malého cucáku a musel se mírně uchechtnout. Bylo vidět, že ten kluk to asi nemohl vydržet. V duchu si představoval jak asi vypadal jeho obličej když holka řekla ne. Jestli chtěl pokračovat dál nebo byl totálně naštvaný a proto se stalo to co se stalo. Divil se, že ji aspoň dovezl sem. Myšlenky mu přerušil hrom, který se najednou ozval hrozně blízko. Podíval se na nebe, které bylo černější než pomalu samotná tma. ”Pokud nechceš promrznout a promoknout úplně na kost tak bych doporučoval se jí schovat. Ale jelikož by jsme to nestihli do školy tak navrhuji tu kůlnu na sportovní nářadí, která je nejen, že blíže, ale měl by tam být i radiátor.” Navrhl a zapřemýšlel zda tam opravdu je. Kdyby nebyl tak mu nedělá problém využít své schopnosti a teplo tam vytvořit. Aspoň k něčemu by byl užitečný, když už mu nic jiného nejde. V budoucnu by mohl dělat osobní topení pro lidi, kteří trpí zimou i na jaře když je krásně, protože tihle lidé jsou vadní nebo co jim je.

Zatím nemá důvod aby na něho řvala nebo ho dokonce mlátila. Zatím ji nic neudělal, ale pokud se ukáže, že je to další blbeček, tak to pak už zakročí. "Říkám, je to prostě debil." zopakovala a zavrtěla nad tím hlavou. Proč by se měla starat o takového blbečka, který se rozčílí jen proto, že mu holka nedá. Asi není na takové úrovni, aby mu Adrianna mohla dát. I ona měla ráda dobrodružství, přesně i tak vypadaly její prázdniny, které by si nejraději zopakovala. Užívala si jak nejvíc mohla a taky, že se to pořádně vydařilo. Ten co se s ní baví, se rozhodně nenudí, ale ona si kamarádky zas tak lehce nedělá. Musí si ten člověk k ní najít cestu. Né, že si řeknou .. budeme kamarádi? ... podají si ruce a s kývnutím hlavy se stanou kámoši. Takhle to u ni nechodí. Pořád ji v hlavě prolítávalo - jak takového blbečka nemohla poslat už dřív do háje. Byla nejspíš moc hloupá. Neuvědomila si však, žepohráváním se svými vlsy, se odhalí ten zbytek o cucáku, který ji způsobil Jake, ne ten kluk z auta. Ten déšť ji ani moc nevadil. Právě naopak. Uklidňoval ji a to díky tomu, jak byly kapky studené. Možná byla promoklá na kost a nevypadala zas tak dobře, ale i tak byla ráda, že ji to uklidňovalo. Když však navrhnul, že by mohli jít někam se zavřít, uchechtla se a zavrtěla nad tím hlavou. "Chceš mě zahřívat svým tlem jo?" Zeptala se ho se zasmátím. Tělo neměl špatný, dokonce si všimla toho tetování a že ona měla ráda velice tetování a hlavně potetované kluky. Třeba ještě někde jinde má tetování a ona by to docela ráda zjistila. Kdo ví. Rozešla se tedy k té kůlně o které on mluvil a cestou se za ním otočila. "Já vím, že mám hezký zadek, ale to nemění nic na tom, že by jsi mohl trochu pohnout s tím svým" mrkla na něho a otočila se. Sledovala cestu před sebou a šla.

Krásný a slunečný den. Pro každého jedince skoro až zločin, netráví-li ho venku. Erica naštěstí takovým jedincem není a ven se přeci jen vydá - konkrétně na hřiště, prohlížejíc si okolí. Na první pohled těžko říct, proč se vydala zrovna sem, ale určitě ne za účelem sportu, o čemž vypovídá její outfit - tedy bílá halenka, přes kterou stékají černé vlnité vlasy až do poloviny zad, džínové kraťasy, páskové boty na podpatku a nechybí ani velké sluneční brýle, skrývající dívčiny ne pro každého atraktivní očka. V zadní kapse každý všímavý tvor může postřehnou kousek čehosi černého, nejvíce připomínajícího mobilní telefon, ze kterého vedou bílá sluchátka až ke slečniným uším.
V tomto momentě je dokonce už i patrný důvod jejího příchodu - něco hledá, na základě čehož se začne různě sklánět, ohýbat a dívat se pod všechna možná místa, kam by mohlo cokoli zapadnout. Dokonce si sem tam i něco zamrmlá pod imaginární vousy, a to nejčastěji různé nadávky, nad kterými by se dalo velmi dlouho dumat, zda vůbec existují.
Tato činnost ji zabaví na necelých 8 minut, než se narovná v zádech do své plné délky a zkříží ruce na ramenou, symbolizujíc konec marného hledání. To ji na druhou stranu stále nedonutí hřiště opustit. Když už tu je, tak proč toho nevyužít, no ne? A proto si zuje boty, čímž odhalí červeně nalakované nehty na bosých nohou a boty spolu se slunečními brýlemi odhodí k nejbližší lavičce. Ona sama si následně stoupne doprostřed placu, kde se chopí volně polehávajícího fotbalového míče a na chvíli na něj upře zrak, než se rozhodne ho hodit zpátky na zem a za pomalejšího běhu do něj kopat přímo proti prázdné brance.

Rychlejším klusem se objeví na cestičce vedoucí z druhé strany kampusu, oblečený do černého nátělníku, šedých kraťasů černých běžeckých botek. Na nose má pak černé sluneční brýle a stejně jako slečna i on má v uších sluchátka, očividně jako doprovod při běhání. Pohled má upřený před sebe, soudě dle směru, kterým má natočenou hlavu, vzhledem k brýlím ale nejde s jistotou určit, kam přesně se dívá. Nátělník je v podstatě celý promočený, což napovídá tomu, že hřiště je spíš jeho poslední zastávkou, než samotným místem na cvičení.
Slečny uprostřed trávníku si očividně všimne, protože v tu chvíli změní směr běhu, sluchátka si vyndá z uší a začne opatrněji našlapovat, snad aby si ho nevšimla. Tiše se přiblíží až za její záda, rychle k ní natáhne ruce a přitáhne si ji k sobě, celými zády si ji tak nalepí na svůj upocený hrudník. A široký úsměv na jeho rtech značí, že z toho má možná větší radost, než by mít měl.
"Od kdy ses dala na míčové sporty, kotě?" Pobaveně na ni zastříhá obočím, ruce jí omotá kolem pasu a nadzvedne ji ze země, než se teda i s Ricou v náručí zastaví a levou tvář jemně otře o tu její pravou.

Čím víc se přibližuje k brance, tím více je možné postřehnout, že nepatrně zrychluje. Ačkoli jí nárty začínají červenat od kopání do míče - což je i znamením toho, že o hraní fotbalu toho moc neví - nenechá se tím rozhodit a úspěšně doběhne až k brance, kde silou do míče kopne a tím ho vyšle před sebe, ale ten bohužel letí kamsi doprava půl metru vedle brány. Tak třeba příště...
Nad nepovedeným pokusem o gól protočí kukadly a nespokojeně se podrbe na temeni hlavy. Hlasitá hudba vycházející ze sluchátek jí zabrání zaslechnout jakýkoliv zvuk kolem ní, včetně našlapování pana Whitbyho. Tím pádem není žádným překvapením, že sebou náhle cukne, jakmile se ocitne v jeho objetí. Ruce vystřelí až ke sluchátkám v uších, které si zbrkle vyrve a nechá jen tak viset podél těla.
"Bože můj víš jak jsem se lekla?!" Vychrlí ze sebe neklidným tónem ignorujíc jeho otázku, načež se znechuceně zakření nad mokrým hrudníkem chlapce, tisknoucím se na její záda. Než však stačí daný fakt okomentovat, Sawyer ji vyzdvihne do vzduchu, takže zcela bezbranně zakloní hlavu, aby tak následné 'otření' ulehčila. To zapříčiní zároveň i to, že znechucený výraz nahradí poněkud spokojený.
"Jak může něco tak roztomilýho být zároveň tak... eh... spocený?" Ruce si až do toho momentu drží spojené před sebou, kdy je od sebe odtrhne a pravačkou pohladí chlapce po pravé tváři a vrazí mu letmé políbení na tu levou.

Sám trochu přidá do kroku, když se slečna rozeběhne směrem k brance, oči upřené na její záda. Nad tím jejím fotbalovým uměním se ještě stihne pobaveně usmát, než si teda slečnu uzme jenom pro sebe. Nad její reakcí se malinko škodolibě usměje a ve výsledku to zapříčiní jenom to, že si ji k sobě přitiskne ještě víc.
"Nemáš čisté svědomí, Rico. Jak je to jenom možné?" Sladce se na slečnu usměje a polibek jí oplatí, na rozdíl od ní si ale počká, až se Erica otočí obličejem k němu a políbí ji na rty. Nad komentářem ohledně jeho fyzického stavu se hlasitě zasměje, jednu ruku pustí z jejího pasu, zvedne si brýle z nosu a posune si je až na čelo, sloužíc tak více méně jako provizorní čelenka. Díky tomu se teď začne lehce mračit, jak přivře očka, aby přes sluníčko vůbec něco viděl.
"To se u sportování hold stává." Lehce na ni vyplázne jazyk, pak se sehne a s tichým výdechem si slečnu přehodí přes levé rameno. Levačku jí položí na kříže a pravačkou si ji chytí hezky pod koleny, aby mu nespadla. "Abys mi zase neutekla, co jsem se koukal, tak ti to docela jde." Broukne k ní škádlivým tónem a pomalou chůzí se začne sunout zpátky do středu hřiště, s Ricou na rameni. "Co tady vlastně vůbec děláš?"

Nad silným stiskem pouze na okamžik vykulí překvapeně očka a zhluboka se nadechne. Jestli to má být povzdech nebo lapání po dechu to ať si každý domyslí sám. Na druhou stranu to nic tak vážného nebude, jelikož se v okamžiku usměje.
"Nemám no." Pronese a usměje se ještě víc, až na svět ukáže pěkné bílé zuby. Víc už se ale k tomu nevyjadřuje z důvodu následného polibku od Sawyera, po němž si nadále udržuje široký úsměv. Na rozdíl od chlapce jí ve výhledu sluníčko nebrání, takže nějaké mračení nepřichází v úvahu.
"Já jsem ráda, že sportuješ a vypadáš i na to, ale nelíbí se mi, že ti sloužím skoro jako osuška." Krátce se zasměje, načež znovu ty kukadla překvapeně vykulí kvůli tomu pytli brambor, který z ní Sawyer dělá. Už už se chystá chytit jeho zad, jenže v tom jí bohužel zabrání vědomí o potu, a tak si to raději včas rozmyslí. Ruce tedy pouze svěsí směrem k zemi a zvedne hlavu, aby mohla sledovat dění kolem sebe.
"Tobě a utýct? To zatím neplánuju, nemusíš mít obavy." Zastříhá obočím, i když spíše v tento moment sama pro sebe. Když se však kolega dá do pohybu, trochu nervózně si začne kousat spodní ret, skoro jakoby se bála, že spadne. S odpovědí na další otázku si dá proto načas.
"No už druhým dnem hledám takový ten stříbrný řetízek s medailonkem, víš který myslím, ne? Každopádně jsem myslela, že jsem ho ztratila někde tady, ale nikde tu není." Povzdechne si a přejede pohledem na lavičku se svými věcmi.

"Nebyl to primární účel, ale když ty vypadáš tak měkce, že jsem neodolal." Broukne k ní přes rameno, jemně jí poplácá po zadnici a stejně loudavým krokem dál pokračuje po hřišti. Brýle si nakonec jedním prudkým trhnutím hlavy shodí zpátky na nos, aby konečně uvolnil obličejové svaly a přestal se mračit.
"Slova jsou krásná věc, ale co kdyby. Nehodlám nic riskovat." Oznámí ji, lehce si slečnu nadhodí a chůzi ještě malinko zpomalí. Hlavu pak otočí směrem k malým tribunám, hlasitě si odfrkne a zamyšleně zamručí. "A proč si myslíš, že jsi ho ztratila zrovna tady? Copak jsi tady teď někdy byla?" Zeptá se možná až přehnaně zvědavě, úplně zpomalí a pevně slečnu chytí. Jednu ruku jí ze zad přesune na zátylek, sám se předkloní a opatrně slečnu položí zády na trávník. Samozřejmě teda s tím, že se během toho celého procesu sundávání nákladu z ramene sehne a ve výsledku zůstane klečet na kolenou nad Ricou, jednu ruku pořád pod jejím zátylkem a tou druhou se opírá o zem vedle jejího spánku.
"A oficiálně nemáš kam utéct, Bäckmanová."

Jak je vidno první chlapcova věta ji dost zmate, na základě čehož se přeci jen zamračí a pokusí se na něj otočit hlavu. I když se jí naskytne výhled pouze na jeho zátylek, nesnaží se o nic dalšího.
"Cože?" Vypadne z ní po chvilce dumání, kdy se dokonce i mračit přestane. Namísto toho se zatváří zamyšleně a s pomocí rukou si odrhne vlasy z očí. Nakonec i bez odpovědi zřejmě na smysl přijde.
"Ale notáák, Sawe, to bych ti přece neudělala. Copak mi nevěříš?" Škoda jen, že ty psí očka, o která se pokouší, nemůže Sawyer vidět. Těmi by přesvědčila snad každého. Kvůli teplému počasí se začnou objevovat malé kapičky potu na jejím čele, a proto nelení a využije své schopnosti, kterou přivolá chladný příjemný větřík přímo do svého obličeje a chlapcových zad.
"Já neříkám, že jsem ho ztratila tady, ale prohledala jsem už všechno a nikde není. A jak jsem říkala dokonce ani tady ne. Grr!" Malý náznak dalšího zamračení se začne objevovat v jejím obličeji, ale naštěstí rychle zase zmizí, nahrazujíc ho úsměv. I přes cizí ruku pod svým zátylkem si hlavu podepře rukou svou vlastní a tu druhou si položí na břicho.
"Tak teď bych ti ani nikam neutekla, Whitby." Sluníčko svítí opravdu ostře, takže za účelem aby na společníka alespoň trochu viděla, přimhouří oči.

Ruku po chvilce vytáhne zpod její hlavy, snad aby slečně nebránil v pohodlí a hlavu nasměruje tak, aby zakryl sluníčko, které jí svítí do obličeje. Pravý koutek rtů povytáhne do křivého úsměvu, dlaň jí položí na čelist a palcem jí lehce pohladí po tváří, než se odrazí a svalí se do trávy vedle ní, hezky placákem na záda.
"Tak pokud ho nenajdeš, tak se nebude dát nic dělat, no. Budem ti muset obstarat nový." Oznámí jí jenom tak mimochodem, aniž by nad tím očividně nějak zdlouhavě přemýšlel. Ruku vsune do kapsy, ze které vytáhne krabičku cigaret a z té vysvobodí jednu ruličku tabáku. Tentokrát se ale nenatahuje pro zapalovač, cigaretu si prostě vloží mezi rty, nakrčí obočí, zřejmě soustředěním, a po chvilce už potáhne ze zapálené cigarety.
"Jak ses dneska vlastně měla? Užíváš volna?" Broukne tiše, vyfoukne kouř a snad z bezpečnostních důvodů si nechá cigaretu v pravé ruce, tedy na druhé straně, než leží Rica. Očividně se některé věci přece jenom nemění a kolega se i nadále odmítá dělit. "A ten idiot už ti dal pokoj konečně? Nebo si za ním budu muset udělat výlet?"

A nakonec si pod hlavu vsune i druhou ruku, přičemž pokrčí nohy a následně pravou přehodí přes levou. I když na malou chvíli je sluníčko zakryto, poté jí stejně opět začne svítit do obličeje, a proto stočí hlavu k lavičce, kde si předtím nechala boty a sluneční brýle. S očekáváním, že pomocí telekineze brýle doputují až k ní soustředěně lavičku probodává pohledem, ale jediné, co se po delší době marného snažení stane, je že se nepatrně posunou o malý kousek směrem k ní, což stejně na tu dálku nemá šanci zahlédnout. S hlasitým výdechem to tedy vzdá a pohlédne do míst nad sebou - na téměř bezmračnou oblohu.
"To nebude nutný, on se najde." Pronese prázdně, ale následně se tiše uchechtne a aniž by se na Sawyera podívala, protočí očima. "Hele máš asi novej rekord. Teď si to bez těch tvých slavných cigaret vydržel docela dlouho." Až po dokončení této věty na něj otočí hlavu a mlčky ho pozoruje, dokud se znovu neozve.
"Trávím volno na koleji, tak nevím, co chceš slyšet. Ale jo, celkem to de. Dokonce se tu na chvíli za mnou stavoval i brácha, ale jinak klasika... Se taky pochlub. Něco novýho, o čem bych nevěděla?" Cigareta jí je očividně jedno, naštěstí pro chlapce. Pouze poslouchá další jeho otázku, nad kterou se hlasitě zasměje.
"Jestli myslíš Seba tak ten se neozval asi pět dní. Jinak když už jsme u toho, doufám, že ta bloncka v kantýně ti taky dala pokoj."

"Nic se nesmí přehánět, kotě. Pauza od nikotinu je fajn, ale všeho moc škodí." Broukne pobaveně, koutkem oka zkontroluje její výraz a s pobaveným úšklebkem si vloží cigaretu zpátky mezi rty. Dlouze z ní potáhne, než ji chytne zpátky do ruky, kterou si tentokrát opře o hrudník, snad díky jejímu předchozímu nezájmu.
"Byl tu, jo? Se mi zdálo, že jsem ho zahlídl." Souhlasně pokýve hlavou, vyfoukne kouř a jakmile se ho slečna zeptá na novinky u něj, jenom nejasně pokrčí rameny. "Naši se furt dohadujou, kdo si vezme co. Už mi to upřímně leze na nervy." Tiše zavrčí a snad aby se k tomu tématu nemusel znovu vyjadřovat, si ústa zacpe cigaretou.
Zatímco z ní několikrát potáhne a vyfoukne kouř, si druhou rukou chytne tílko a začne s ním rychle máchat nahoru a dolů, nejspíš ve snaze, aby se mu na hrudník nepřilepilo úplně celé. A díky tomu taky začne pomalu, ale přece jenom, usychat.
"Wau, celých pět dní, jo?" Uchechtne se, povytáhne si brýle na čelo a zakloní hlavu, aby se jí podíval do obličeje. Provede jakýsi otrávený výraz, než si odfrkne a brýle si stáhne zpátky na hlavu. "Asi jo, bych řekl, že to slepička konečně pochopila." A s trhnutím rameny stočí hlavu zpátky.

Snad jakoby ji to leháro přestalo bavit, se vyhoupne do sedu a rukama si dopomůže složit nohy do turecké polohy. Mhouříc oči kouká do země mezi nohama svýma a nohama společníka, načež si dá pravou ruku nad oči, čímž si udělá jakousi stříšku proti sluníčku. Chvíli takto sedí a nic neříká, ale po chvíli se přeci jen znovu ozve.
"A co to takhle zkusit omezit úplně?" Ačkoli jí je jasné, že je to marná snaha, alespoň se zeptá. Aby nemusela dál koukat do prázdna na zemi, přejede pohledem na Sawyera, ruku držíc stále nad očima.
"Tos ho moh zkusit pozdravit, byla by sranda." Jen tak sama pro sebe se ušklíbne, přičemž si uchopí vlasy a přehodí si je na levé rameno.
"Tomu věřím, ale je to pořád lepší, než aby se dál - promiň, jestli to vyzní hnusně - než by se dál navzájem trpěli. Od sebe budou šťastnější. A nejsi malej, aby ses musel rozhodovat, ke komu z nich pudeš. Jestli si ale chceš někomu pobrečet na rameni, moje ti je vždycky k dispozici." Ve snaze povzbudit Sawyera se zazubí a zaostří na jeho tílko. Samozřejmě znovu využije své schopnosti a přivolá chladný větřík, vynoucí především na chlapce.
"No zlato moc se nesměj, kdybych ti řekla, že se ozval a že se chce vrátit, tak bys tu zas řádil."

Jakmile z ní vypadne nápad ohledně úplného omezení cigaret, znovu si vytáhne brýle na čelo, zvedne hlavu ze země a nechápavě se na ni zamračí. Chvilku nic neříká, jenom si ji zkoumavě prohlíží, skoro jakoby se chtěl ujistit, že to myslí z legrace nebo co. A když ani po chvilce nenajde žádné stopy, které by ho přesvědčili o této skutečnosti, hlasitě vydechne, hlavu položí zpátky na trávu a brýle vrátí na původní místo.
"A co takhle ne, Rico?" Zabručí jenom a snad v jakémsi náznaku vzdoru si cigaretu vrazí zpátky do pusy. Po chladivém vánku se na ni ale usměje a pravý koutek rtů stočí do křivého úšklebku. "Občas zapomínám, jak skvělý je, mít tě blízko sebe." Zavrní, naposled potáhne z cigarety a pak ji položí do trávy vedle sebe. Dřív, než se ale nedopalek stihne dotknout trávy, už dávno nehoří.
"Já už jenom chci, ať sou od sebe. Tohle děsný přetahování, zvlášť, když do toho tahaj i moji osobu, je za trest." Otráveně protočí očima, natáhne k Rice jednu ruku a chtě nechtě si ji stáhne k sobě na trávu. Ruku jí omotá kolem ramen a přitiskne si ji na hrudník.
"To víš, že bych řádil. A zuřil bych ještě víc, kdybych se dozvěděl, že se chceš vrátit ty k němu." První část řekne docela pobaveně, což se teda o té druhé říct nedá. Pak se ale usměje, líbne slečnu do vlasů a s výdechem se zadívá na modro nad sebou. "S ním si poradím, ale co bych dělal s tebou, to netuším."

Ignorujíc jeho 'odpověď' na otázku ohledně cigaret, se hrdě usměje, když zaslechne cosi jako lichotku ohledně její přítomnost, jenže Erica by nebyla Erica, kdyby ho prostě nepopíchla.
"Mám takovej dojem, že bys tvrdil opak, kdybych měla tvoji schopnost." Při slečnině povaze ještě klika, že tomu tak není.
Na jeho slova ohledně rodiny přikyvuje hlavou, přičemž ho ovšem sleduje - při tomto pohledu jen těžko konstatovat, zda opravdu poslouchá nebo si chlapce okouzleně prohlíží. Každopádně to už nijak nekomentuje a její mlčení prolomí až následný 'pád'. Rukama ho tedy následně chytí za pas, čímž stisk ještě zintenzivní.
"Seš k sežrání, když seš vytočenej, víš?" A Opět se na něj zazubí - bohužel v ten moment zaslechne i druhou část 'předpovědi'. Nad tou ji úsměv přejde a namísto něj nakrčí obočí. "To si vážně myslíš, že bych se k němu po tom všem chtěla vrátit? A obzvlášť, když jsem si - jak tomu ty říkáš - kvůli tobě hrála na totální drama queen, abych tě konečně uhnala?" A úsměv je zpět. "Notáák Sawe, toho se vůbec nemusíš bát - alespoň u Seba ne, vždyť je to vůl. Oproti němu seš ty úplný sluníčko." Coby důkaz, že to myslí vážně, mu hned po proslovu věnuje krátké políbení na rty.

"Kdybys měla moje schopnosti, tak bych si tě vydržoval jenom v zimě, Bäckmanová." Oplatí ji rýpnutí a když mu omotá ruce kolem pasu, spokojeně zamručí. Rukou ji začne jemně hladit po paži, oči přivřené, až se skoro může zdát, že se kolega pomalu, ale jistě ukládá k zimnímu letnímu spánku. Soudě dle jeho pootevřených rtů se ale přece jenom chystá odpovědět, takže tak úplně neusnul.
"Vím a proto se snažím nebýt často vytočenej." Odfrkne, tváří se otře o její vlasy a cosi nesrozumitelně zamručí. Nespokojeně zavrčí, když je od ní nucen se odtáhnout, aby ho mohla sjet tím pokrčeným výrazem a hlavu raději pořádně zakloní, vystavujíc tak na obdiv maximálně svou bradu.
"Neříkám, že bys chtěla, kotě. Jenom říkám, že nevím, co bych dělal, kdybys chtěla." Opraví její tvrzení, nutno dodat, že víc, než rozmrzelým tónem. Jakmile ale ucítí, že se ho chystá políbit, sklopí hlavu a vyjde ji naproti, aby nakonec ta pusa neskončila jenom na jeho čelisti. Sám jí polibek oplatí, o cosi vášnivěji, než byl ten její a pak se zpátky pohodlně rozplácne.
"Právě o tom to je, Rico. Když už jsme se navzájem uhnali, tak se tě nehodlám tak snadno vzdát. Promiň." Napodobí jakýsi srdceryvný tón hlasu, našpulí rty a skloní k ní hlavu. Dokonce si i rychle oddělá sluneční brýle, aby mohl dát volný průchod svým pečlivě nacvičeným štěněčím očkám.

Slečniným dalším slovům předchází hlasitý, skoro až zoufalý výdech. Ovšemže i spoustu myšlenek, které si pro jistotu ponechává pro sebe.
"Aaachjo, má cenu tě vůbec popichovat, když mi to vždycky vrátíš - a ještě se vší parádou?" Odpověď z její strany je jasná - ne. Kdyby se jí kdokoli dostal hlouběji v tento moment do hlavy, neviděl by nic víc než jen to, jak je Rica ohromená Sawyerovou osobností. To je ostatně už od doby, co se ti dva poznali, ale jelikož se chlapec dokáže občas pěkně vybarvit - alespoň v jejích očích - nastanou i chvilky, kdy ji ohromí o něco více.
"To sou mi ale úvahy. Řeknu ti to takhle: Já a Seb už nejsme spolu, nebudeme spolu, nemám ho ráda. A jestli chceš i trochu potěšit, tak: Teď jsme spolu my dva, snad nám to i vydrží, mám tě ráda a jestli se ti nelíbí výraz 'k nakousnutí', tak ti budu říkat jinak no. Třeba občas pěknej trouba." Na 'pěknej' dá velice patrný důraz. To jak to myslela, ať si každý domyslí sám. "Změňme radši téma jo? Hele jak by se ti na mně líbily úplně krátký vlasy?" Oni o vlku a vlk se brzy ozve. Jen co Rica položí chlapci otázku, ozve se zabzučení, které lze přirovnat snad jedině k vybrování telefonu. To ji donutí si sáhnout do zadní kapsy u džínových šortek, ze kterých telefon vytáhne, odpojí z něj sluchátka a zahledí se na displej.

Vesele se zasměje jejímu vzdychnutí, natáhne krk a políbí ji na čelo, snad v jakémsi utěšujícím gestu. "To víš, že má. Protože jsi při tom neskutečně rozkošná." Stihne ještě brouknout, než rty naposledy otře o její čelo a pak se odtáhne. Zatímco dál pokračuje v nepravidelném hlazení její paže, nenápadně stočí koutky rtů do spokojeného úsměvu. Možná kvůli panující pohodě, spíš ale kvůli ujištění, které z ní právě vypadlo.
"Pěknej trouba budu děsně rád, kotě." Ušklíbne se na ni a začne se vesele smát. Volnou rukou si přitom vjede do vlasů, které si několikrát prohrábne, než ji zase položí na trávu vedle sebe. Když ale změní téma na její vlasy, hlasitě zamručí a ruku natáhne k její hlavě. "Úplně krátký? Kratší jo, úplně krátký asi ne. Delší vlasy ti sluší víc, Rico." Broukne, jemně ji pohladí po tmavých vlasech a spokojeně se usměje, když sluníčko zaleze za větší mrak.
S tím stáhne ruku k sobě, brýle odhodí vedle sebe a s mrknutím si založí jednu ruku pod hlavu. "Ale můžeš to zkusit, třeba bych změnil názor. Možná to bude v některých věcech praktičtější." Škádlivě na ni zastříhá obočím a už už se chystá zvednout se na lokty, když ale uslyší bzučící telefon, zamručí a hodí s sebou zpátky na trávu.
"Klidně si to zvedni, ale jak to budou nějaké holčičí kecy, tak odcházím a pěkně daleko." Odfrkne si, cukajícím koutkům se ale neubrání.

Alespoň že kolega se má ke smíchu, jelikož na to Rica rozhodně nevypadá.
"Já a rozkošná, ale prosim tebe, rozkošný věci většinou mívají obě oči." Pronese už o něco vážněji, zrak upírající na zprávu na telefonu.
"To není hovor, ale smska... a hádej od koho." Aniž by dala chlapci prostor odpovědět, natočí displej telefonu k němu, aby měl na něj dobrý výhled. Dostane se mu možnost vidět onu zprávu - jak jinak než od Seba.
Sebastian: Rico sice nwm, proc mi nezvedas telefon, ale je na case si o tom promluvit. Zitra prijedu a koukej tam byt. Prosim
Telefon takhle drží dobrých pár vteřin, než ruku společně s ním nepoloží vedle sebe na zem a nevzdychne si. Pravda je, že jí Seb opravdu nedal pokoj. Volal jí během těch pěti dní nejméně sedmkrát, ale každý jeho marný pokus o komunikaci Rica jednoduše utnula vypnutím telefonu. A teď otravuje znovu a chce dokonce přijet. Na rozdíl od Sawyera Rica pomalu ze země vstane a ve stoje se pořádně protáhne.
"Proč se ty největší dramata dějou vždycky v nějakou pěknou dobu? Ale víš co? Kašlem na něj, zejtra někam pudem a nebudem ho řešit." Zezhora se na chlapce usměje a natáhne k němu ruku, kterou spíše naznačuje, aby se pouze postavil, než aby ji za ni chytnul.

"Vidíš to, jak seš skvělá? Tobě k tý rozkošnosti stačí očko jenom jedno. Zato moc krásný." Poslední větu hlesne tiše, buď ve snaze, aby ho neslyšela, nebo to hold trošku přežene s těmi city, kdo ví. Jakmile na něj ale natočí displej telefonu, zvedne se na lokty a se staženým obočím si přečte těch pár písmenek na displeji.
Díky tílku, které má tak příhodně na sobě, je víc než zřetelně vidět, jak se mu rychle a prudce rozpohybuje tetování. Tentokrát se ale inkoust nepřesouvá jenom po jedné ruce, ale dokonce se objeví na předloktí ruky opačné. "Neříkala jsi, že ti dal pokoj?" Nějakým způsobem se mu podaří ta slova nezavrčet, i když jde patrně poznat, že z toho není ani trochu nadšený. Bez nějakých protestů ji pustí, aby mohla vstát, zatímco on sám zůstává stále ležet na trávě.
"A nebo to uděláme tak, že ty někam půjdeš a řešení necháš na mě, co?" Ačkoliv na konci věty vytáhne intonaci nahoru, značící tak otázku, výraz v jeho obličeji, zkombinovaný s ledovým klidem v jeho hlase jasně značí, že se o otázku ani v nejmenším nejedná. Z kapsy vytáhne jednu cigaretu, zastrčí si ji za ucho a jedním rychlým pohybem se vytáhne na nohy.
"Já ho nehodlám ignorovat, Rico. Buď ti dá do zítřka pokoj, nebo si to s ním zítra vyřídím já."